Distanční výuka: Všechno zlé je k něčemu dobré. Děti učí samostatnosti i organizaci

Každá krize je příležitost, která nás může posílit, zaznívá často od motivačních koučů. Je to sice otřepaná fráze, ale pravdivá. Do distanční výuky byly školy loni hozeny náhle a stejně náhle se s ní musely vypořádat. Začátek byl těžký, postupně ale všichni zaťali zuby a podařilo se alespoň částečně najít řešení, jak ji uskutečnit, aby nebylo přerušeno vzdělávání budoucí generace.

Je jasné, že distanční výuka nikdy plnohodnotně nenahradí osobní setkávání ve třídách. Jsou tu navíc problémy jako rozdílná úroveň technologického vybavení jednotlivých domácností a regionů či sociálně slabší rodiny, které na své ratolesti nedohlíží, zda se online výuky účastní. V globálu ovšem nelze říct, že by dětem a učitelům nový způsob učení nic nedal. Právě naopak.

Žáci jsou zodpovědnější za své učení

Například ministerstvo školství zkušenosti z tohoto stavu aplikuje do tvorby budoucích doporučení a pokynů. „Obecně lze říct, že současná situace nám potvrdila to, na co upozorňujeme v přijaté Strategii 2030+, a totiž na přehlcenou RVP (rámcové vzdělávací programy, pozn. red.) mezikrajové nerovnosti v přístupu ke vzdělání a potřebu zaměřit vzdělávání více na získávání kompetencí, které by odpovídaly 21. století, kam patří také navýšení digitálních kompetencí učitelů,“ uvedla pro Blesk Zprávy mluvčí ministerstva Aneta Lednová.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Rozšíření znalostí z oblasti technologií je vůbec aspekt, který se popisuje jako hlavní přínos aktuálního stavu. „Za pozitiva distanční výuky lze tedy považovat to, že se učitelé v mnoha případech naučili efektivněji zapojovat digitální technologie do výuky a pracovat s různými výukovými programy a internetovými platformami, více individualizovat zadání a poskytovat formativní zpětnou vazbu,“ popisuje Lednová.

A děti? Ty se musely naučit větší míře samostatnosti. „Také žáci více pracovali na rozvoji kompetencí důležitých pro osobní, občanský i profesní život, ve vyšší míře přebírali odpovědnost za vlastní učení, učili se organizovat si úkoly, čas i prostředí pro studium, objevovali, jak jim digitální technologie proces vzdělávání mohou zatraktivnit a usnadnit, mnoho žáků se zlepšilo v komunikačních dovednostech prostřednictvím online nástrojů, ať již se svými učiteli, tak také spolužáky,“ vyjmenovává mluvčí.

Školy podle jejího vyjádření také více komunikují s rodiči, zvládnou již pořádat například online třídní schůzky. Základním školám a víceletým gymnáziím byly rovněž poskytnuty prostředky na dovybavení, které putovaly jak k učitelům, tak samotným žákům formou zápůjčky. „Celkově se společnost na vzdělávání více zaměřila. V globálu se pohled na pedagogy a jejich práci zlepšil, rodiče si uvědomili roli škol i náročnost učitelské práce. Učitelé a ředitelé se zaměřili více na téma: co a jaký objem znalostí se má učit,“ říká Lednová.

Už se nelze skrýt v davu

Jak funguje distanční výuka a co si z toho žáci s učiteli odnáší, zkoumala koncem loňského roku i Česká školní inspekce (ČŠI). I ona vyzdvihla samostatnost a organizování času. „Téměř polovina dotazovaných žáků oceňovala příležitost přizpůsobit organizaci vzdělávacího procesu svým možnostem a potřebám. Z toho je zřejmé, že značný význam flexibility v organizaci vzdělávacích povinností by měl být reflektován i v následujícím období, a to např. v podobě cíleného rozvoje této dovednosti u žáků (tzn. učit je „jak si organizovat povinnosti spojené se vzděláváním“ a reflektovat jejich zkušenosti),“ uvádí inspekce v tematické zprávě o této oblasti.

ČŠI také zjistila, že děti si na distanční výuce chválí, že se jim dostává větší zpětná vazba k jejich práci ze strany učitelů. Doporučuje proto, aby tento princip pokračoval. 13 procent žáků podle inspekce v online způsobu výuky nevidí žádný problém, 55 procent jako hlavní negativum uvedlo nemožnost osobního kontaktu se spolužáky.

Učitelé z Hustopečí to rozjeli ve videoklipu: Školu nám v říjnu zavřeli, my jsme to takhle nechtěli

Učitelé pak podle inspekce potvrzují to, o čem mluvilo ministerstvo – posun v jejich digitálních znalostech. A zkušenosti některých vybraných pedagogů ČŠI cituje. „Lépe jsem se seznámila se situací žáků, což mi umožnilo proměnit náhled na ně a vedlo k většímu rozmýšlení, co komu zadávat, jak diferencovat,“ uvádí například jedna z učitelek. Další mluví o spolupráci: „Došlo k posílení vazeb mezi žáky ve třídě“, „Zaznamenala jsem vyšší míru týmové práce“ a „Dobrou zkušeností je, že všichni žáci museli samostatně komunikovat (museli být aktivní sami za sebe, nemohli se skrýt ve třídě)“.

Do budoucna chtějí pedagogové v online komunikaci pokračovat, například když bude škola z nějakého důvodu uzavřena. Povinnost distanční výuky už je ostatně zakotvena ve školském zákonu, novela z loňského srpna říká, že pokud ze zákona stanoveným způsobem nebude možná osobní přítomnost žáků, školy musí zavést online výuku, která bude v souladu s rámcovým vzdělávacím programem a školním vzdělávacím programem dané školy.