„Špinavá couro,“ nadával manžel ženě a nutil ji k sexu. Domácí násilí mělo v karanténě žně

Autor: Markéta Mikešová - 
30. června 2020
20:35

Nucení k sexu, vyhrožování a pěsti. To vše zažívaly ženy v Česku během pandemie koronaviru. Nařízená karanténa uzavřela rodiny do domácností, čehož řada násilníků využila ke stupňování psychického i fyzického násilí. České neziskové organizace věnující se obětem tohoto týrání shodně zaznamenaly nárůst poptávky po svých službách, což naznačuje, že násilí přibylo. Vyplývá to i z výzkumu Sociologického ústavu AV ČR a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Odbornice na sociální problematiku se shodují, že situace během karantény byla složitá a ženám často znesnadňovala řešit jejich situaci. Navíc téměř nefungovaly soudy.

Jak byl nouzový stav pro oběti domácího násilí komplikovaný, ukazuje případ Lucie (jméno bylo změněno). S manželem šest let vychovává syna, který je zdravotně postižený. Muž se s tím nikdy nesmířil, Lucii vyčítá, že mu porodila mrzáka a nazývá ji „špinavou courou“. Podle něj „je to jen její vizitka, protože ona je taky takový debil“. Dlouhodobě ji nutí k nepříjemným sexuálním praktikám a vyhrožuje, že pokud je odmítne, ublíží jí. Na péči o syna se nepodílí.

Za normálních okolností do rodiny alespoň docházela pečovatelka, která Lucii s péčí o syna pomáhala. Během karantény ale docházet nemohla. Žena zůstala na potomka sama, navíc manžel jí zakázal kamkoliv chodit. Lucie kompletně spadla do spárů násilníka. I když byla již dříve rozhodnuta od něj odejít, tento krok během pandemie učinit nemohla. „Nad vodou“ ji držely jen nepravidelné telefonáty se sociální pracovnicí.

Strach z násilí i zbraně

A Lucie není sama. Podobnou situaci zažila jiná žena, nazvěme ji Eva. S cholerickým a vyhrožujícím manželem se rovněž potýkala dlouho, a když zůstali kvůli pandemii uzavřeni doma, jeho výbušné chování se jen zhoršilo. Nakonec vyeskalovalo tak, že ji fyzicky napadl – bil ji do celého těla, do obličeje a nakonec jí pohmoždil krk. Musela navštívit doktora, ale manžel ji doprovodil, takže svěřit se nemohla. Mluvit se bála i proto, že muž vlastní zbraň a existovalo riziko, že ji použije.

Je to jen zlomek případů, které se v Česku odehrály během pandemie koronaviru. Lucie v současnosti obnovila osobní konzultace s terapeutkou, pomoc vyhledala i Eva, se kterou sociální pracovníci řeší další postup. Je tak šance, že obě ženy eventuálně pachateli uniknou. Poukazuje to ale na problém, který tu existuje a který karanténní opatření jen zhoršila.

Sociologové potvrdili, že domácího násilí přibylo

Příběhy pochází od tří neziskových organizací, které se určitou formou obětem domácího násilí věnují. Jednak je to proFem – centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí a poté organizace Rosa – centrum pro ženy a Acorus. Všechny tři potvrzují, že během pandemie zažily nárůst poptávky po svých službách.

Z toho se dá vyvodit, že domácího násilí přibylo. Šlo ale jen o odhad, ke kterému chyběla vědecká data. Na půdě Sociologického ústavu AV ČR a Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy proto vznikl výzkum, který si dal za cíl tato data získat. Sociální pracovnice pracující pro zmíněné organizace dostaly za úkol psát si anonymizované deníky a s některými oběťmi provedly kvalitativní rozhovory. Celkem analyzovali 71 případů.

„Jedná se o relativně velký vzorek, na to že je to kvalitativní výzkum,“ říká Dana Moree z Fakulty humanitních studií, jedna z autorek studie. Podle ní se podařilo získat data z období zhruba dvou týdnů před začátkem karantény až do 7. června. Pokryt tak byl celý nouzový stav.

A výsledek zkoumání? „Obecně lze říct, že počet případů i jejich intenzita vzrostly. Organizace, které se účastnily výzkumu, zaznamenaly 30 až 40procentní nárůst poptávky po službách,“ uvedla druhá autorka studie, Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu AV ČR. Podle ní je násilí s viditelnými fyzickými důsledky jen špičkou ledovce. Navíc se může dít i přesto, že spolu partneři nežijí.

„Téměř polovina případů, které jsme analyzovaly, se týkala násilí, které probíhá dále už po opuštění společné domácnosti, takže se jedná o případy, kdy oběť s násilnou osobou nežije, ale přesto domácí násilí pokračuje a velmi často se tak děje pomocí manipulace předávání nezletilých dětí, což je velmi alarmující,“ popisuje Nyklová.

Došlo také k několika novým skutečnostem. Například se ve zvýšené míře začaly ozývat Češky, které žijí v zahraničí. Rovněž několikrát sociální pracovnice zažily kontakt od žen, které s domácím násilím žily velmi dlouho, třeba 30 let a nyní se ozvaly poprvé.

Státní instituce mají mezery

Výzkum se týkal i toho, jak během karantény na problematiku domácího násilí reagovaly státní instituce. Podle autorek byl přístup velmi nekonzistentní, a to jak u policie, tak u orgánu sociálně-právní ochrany dětí (tzv. OSPOD). U policie byl například zjištěn jen jeden proaktivní přístup, a jednou dokonce neposkytla oběti informace o pomáhajících organizacích, i když to má určené ze zákona. Co se týče soudů, jejich činnost byla pozastavena, takže dochází k průtahům řízení.

„Instituce státní správy dokážou řešit jen malou část případů, kdy je násilí spojeno s velmi viditelnými fyzickými následky a zároveň jsou dokazatelné, tedy jsou vidět a žena může jít k lékaři, ale velká část násilí je taková, že to viditelné není a tím pádem se to těžko dokazuje,“ vysvětluje Moree s tím, že hodně obětí systémem propadá.

Ne vždy však ženy chtějí domácí násilí řešit právní formou. Bronislava Marvanová Vargová z organizace ROSA podotkla, že většina obětí jen touží po tom, aby se násilí zastavilo. Navíc poslední dobou dochází k nebezpečnému trendu.

Strach z toho, aby obvinění nebylo „křivé“

„Když ženy nahlásí násilí a rozběhne se trestní soud a pachatel není shledán vinným, právě třeba pro nedostatek důkazů nebo pro nízkou intenzitu podle kriminologického přístupu, tak se množí trestní oznámení, které podává ten násilný partner na oběť za křivé obvinění,“ odhalila Marvanová Vargová.

Podle autorek studie i zmíněných organizací je tak ze strany státních institucí prostor pro zlepšení přístupu. Vyzdvihují navíc, že bude třeba kvůli možnému návratu nouzového stavu vytvořit pravidla, aby pomoc byla dostupná a rychlá, i když je svět zastavený.

„I v kauzách, kde bylo pochopení kontextu domácího násilí, s příchodem nouzového stavu jako kdyby tohle přestalo fungovat a klientky najednou začaly slyšet: musíte se domluvit, musíte se nějakým způsobem dohodnout,“ kritizuje přístup státních institucí Jaroslava Chaloupková z Acorusu.

Situaci do jisté míry „zachraňovaly“ právě neziskové organizace, které fungovaly na sto procent své kapacity, a když nebyly možné osobní konzultace, nechaly zřídit nové linky a služby poskytovaly distančně. Ne vše však lze vyřešit bez asistence policie či odboru péče o děti.

Jste obětí domácího násilí? Kontaktuje jednu z těchto linek

ROSA

  • Telefonická linka pro ženy-oběti domácího násilí – 602 246 102 a 241 432 466
  • Přidaná linka v době nouzového stavu – 739 709 764

Persefona

  • Odborné poradenství pro oběti domácího násilí, znásilnění a sexuálního zneužívání v Jihomoravském kraji – 737 834 345 a 545 245 996

Acorus

  • Nonstop telefonická linka pro oběti domácího násilí – 283 892 772

Bílý kruh bezpečí

  • Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí, nonstop – 116 006

Magdalenium

  • Odborné poradenství a pomoc obětem domácího násilí – 776 718 459

proFem

  • Linka poradenství a pomoc obětem domácího násilí – 608 222 777

Nemůžete volat?

Stáhněte si aplikaci Bright Sky CZ. Pomůže najít podpůrné služby a umožní diskrétně kontaktovat policii.

Další videa
Články odjinud