Střídavá péče v době koronaviru: Na některé situace jsou i soudy krátké, tvrdí advokátka

Problém, který nyní v rodinách často vzniká, je celková neochota řešit střídavou péči a předávání si dětí vůbec. „Argumentuje se zdravím a ochranou dětí. Spousta rodičů si navzájem nedůvěřuje, ať již oprávněně, nebo neoprávněně,“ osvětlila Lucie Hrdá současnou situaci v některých rodinách.

Video  Epicentrum – Lucie Hrdá  - Markéta Volfová, Lukáš Červený

Video se připravuje ...

Falešné argumenty

„Navíc je teď i domácí škola, a rodiče nevěří, že se bude ten druhý s dítětem učit dostatečně, nebo říkají, že jeden rodič pracuje například v místě, které je více exponované, a tak není bezpečné si ty děti předávat,“ vyjmenovala některé časté argumenty. Jestli se však jedná o skutečné problémy – to znamená, že lidé mají opravdu důvod, aby si děti nepředávali –, či zda jde spíše o pokračování nějakého dlouhodobého rodičovského sporu, je velmi těžké posoudit.

„Jestliže je jeden z rodičů v karanténě, nebo u něj byl dokonce zjištěn pozitivní test, tak pokud měl dítě už před tím, musí tam i nadále zůstat, aby se zabránilo šíření nemoci. Naopak pokud je tím, ke kterému by dítě mělo jít, tak se mu nemá předat,“ vysvětlila advokátka. Bohužel ale ne všechny případy jsou takto jasně dané a ani soudní nařízení problém často nevyřeší.

Bezradnost soudů

Postihy a pokuty a to ani opakované totiž u rodičů, kteří předávat nechtějí, nepomáhají. „Někdy až nastupují exekutoři a pak vidíte drastické záběry, jak někdy ve tři ráno tahají dítě z postele a dávají ho druhému rodiči, který s ním někam ujíždí. K tomu ale žádný soud nepřistupuje jen tak, na první dobrou. To je až po těch výzvách, snahách soudu to udělat více lidsky… Pokud je ale jeden z rodičů zaseklý a je přesvědčen, že ten druhý je zlo a že mu to dítě nepředá, tak tam je velmi komplikované ho donutit,“ popsala blíže náročnost situace.

Celosvětová pandemie covidu skončila, oznámila WHO. Trvala přes tři roky

Podle Lucie Hrdé se však objevují i pozitivní příběhy, kdy se právě vlivem současných podmínek partneři snaží lépe dohodnout: „Například manžel dělá v nemocnici, tak jsme se dohodli, že dětem bude každý den jen volat. Dají se také dělat i videokonference, kde se může sejít celá rodina včetně babiček. Někdy se zase rodiče dohodnou, že si děti budou střídat méně často, než mají určeno soudem,“ uvedla Hrdá některé příklady z praxe a ještě na závěr zdůraznila: „Kde není žalobce, tam není soudce, i pokud máte určený jiný styk, tak ta vaše dohoda, obzvlášť za této situace, má přednost a nikdo vás nebude honit, že to původně mělo být jinak. V téhle době by se lidé měli primárně dohodnout. Už takhle je to těžké a není důvod si to dělat ještě težší…, ale s někým se zkrátka nedomluvíte.“