14°C
Následná péče selhává, čeští senioři umírají na lůžku. Expert: Nemají vůli žít
Náměstkyně ministerstva zdravotnictví Alena Šteflová uznává, že následná a domácí péče seniorů je silně podfinancová a je zapotřebí okamžitě zakročit. Špatně nastavený koncept přispívá podle expertů k tomu, že se staří lidé „nedoléčí“ správně a vrací se pak do nemocnic, kde podle statistik nejvíce umíráme. Ministerstvo proto vymýšlí strategický plán, který by měl situaci zlepšit. Podle Jana Lormana z organizace Život 90 je ale problémů více a seniory nejvíce tíží samota. Lidé se totiž starají jen o základní potřeby, ale ty, které nás dělají osobností podle něj ignoruje.
Česko se řítí do problému, myslí si experti napříč zdravím, politiky i sociologie. Populace stárne a průměrný věk už se vyšplhal na 42 let. Naše země ale není připravená na velký počet seniorů a první problémy se projevují už dnes. Především pak v nedostatku léčiv, počtu praktických lékařů a tzv. následné a domácí péče.
O nemocné a mnohdy dočasně nemohoucí se nemá po opuštění nemocnice kdo postarat, či pro ně v oddělení následné péče není místo. Není tak výjimkou, že se senioři na léčení vrátí nebo se již zcela neuzdraví.
„Systém dostatečně nereflektuje demografický vývoj. Jsou legislativní, organizační a ekonomické problémy. Následná péče je silně pod-financovaná,“ konstatuje náměstkyně ministerstva zdravotnictví Alena Šteflová.
Češi umírají na lůžku, pětina doma
Následná péče spočívá v tom, že se pacient po akutním stavu přesune na oddělení, kde může v klidu dobrat antibiotika či se rehabilituje po komplikovaném úrazu. Pobyt je bez-limitní a plně hrazen z pojištění, pacient zaplatí pouze regulační poplatky, ale i ty se mohou vyšplhat na několik stovek korun.
Problémy ministerstvo uznává. „V řadě zařízení následné a dlouhodobé péče z ekonomických důvodů je obvykle splňováno pouze minimální personální vybavení, bez odpovídajícího vztahu k potřebám zajišťované léčebné péče. Pro pacienty následné a dlouhodobé péče je klíčová a vede k delšímu udržení soběstačnosti nemocného (a tím nakonec i k dlouhodobému snížení nákladů na jeho péči),“ připouští ministerstvo.
Nedostatečné kapacity, špatné vybavení i personální nedostatky mohou důchodce, ale i jiného pacienta nahnat do domácí péče, která je ale rovněž podfinancována a plná problémů. „Máme nedostatek a nedostupnost terénních služeb, nejsou zajištěny především v menších obcích,“ vypočítává dále Šteflová.
Senioři, i jiní pacienti, se tak nemusí v klidu doléčit a dřív nebo později je může zdravotní stav opět nahnat do nemocnice. Právě na lůžku pak podle Šteflové nejčastěji umíráme.
Ukazují to i čísla Ústavu zdravotnických informací a statistiky. V roce 2017 zemřelo v nemocnici celkem 72 tisíc lidí, což je bezmála 65 procent všech zemřelých. V léčebném ústavu nebo jiném zařízení pak 9800 lidí.
Podle statistiky pak zhruba každý pátý skoná v rodinném kruhu doma. Pro srovnání, ve Švédsku nebo Německu umírá doma polovina obyvatel, v Polsku 39 procent. Třeba v Itálii je to až 75 procent.
Lorman: Nemáme vůli žít
Experti ale bijí na poplach nejen kvůli nedostatečným kapacitám či nedostatku vybavení. Trápí je i věčná samota seniorů, která ke zdraví psychickému a následně fyzickému příliš neprospívá.
„Potřebujeme řešit tzv. vyšší potřeby. Zaměřujeme se na potřeby základní, biologické. Dostaneme léky, ale chybí nám naplňování citu. Nemáme se komu svěřit. Nezaměřujeme se na tu nejvyšší potřebu, na hledání smyslu života,“ promluvil k poslancům i novinářům na půdě Sněmovny ředitel a zakladatel neziskové organizace Život 90 Jan Lorman.
„Zvyšuje se věk dožití o 20 let, ale jakou má těch 20 let život kvalitu?“ doplňuje emotivní řeč Lorman.
Lorman uvádí i příklad, kdy právě splnění oné nejvyšší potřeby dopomohlo jedné ženě k šťastnému stáří. „Máme paní, která vyšplhala do kopce s dvěma francouzskými holemi. Mít vůli a smysl života, to člověka přiměje být zdraví,“ zmiňuje muž a udává další příklad o ženě, která se už sice nedokázala projít po vlastních nohách, ale díky společnosti lidí ve spolku začala malovat a dokonce i malbu vyučovat.
Strategický plán má následnou péči pozdvihnout
V České republice existuje řada spolků i organizací, kam mohou senioři docházet právě kvůli svému psychickému a mnohdy i fyzickému zdraví. Přesto je zapotřebí na chybách ve zdravotnictví zapracovat. Uznává to i ministerstvo a vytahuje strategický plán na rok 2020.
Chce například zavést jednotnou databázi, která má lůžková zařízení a specifická oddělení monitorovat. Podle strategického plánu potrvá tento úkon tři měsíce a bude stát asi 50 tisíc korun.
Dále plánuje provést důkladnou analýzu týkající se návaznosti zdravotních a sociálních služeb v následné dlouhodobé a domácí péči a také rozvinout kapacitní dostupnost následné péče.
„Cílem aktivity je reagovat na aktuální potřeby následné, dlouhodobé a domácí péče v regionech na základě dostupných dat, v závislosti na demografickém vývoji a nemocnosti populace. Nabídka služeb následné, dlouhodobé a domácí péče by měla rovnoměrně pokrýt celou ČR,“ míní ministerstvo.
Jen na nákup modernějšího softwaru na zobrazení kapacity vyhrazuje plán 400 tisíc korun. Tomuto nápadu ale bude předcházet nová vyhláška o dostupnosti následné, dlouhodobé a domácí péče.
Jak už bylo naznačeno, problémů které se dotýkají seniorů v souvislosti se zdravím je více. Nasnadě je i nově připravované sdílení zdravotnické dokumentace. Podle průzkumu důchodci tento systém odmítají, což by mohlo podle expertů situaci zhoršovat.
