21°C
Jiří z Poděbrad je mnohými vnímán jako jeden z nejschopnějších českých vladařů. Oproti tomu se v historickém povědomí drží přesvědčení, že děti se mu příliš „nepovedly“. Z toho důvodu také počítal po smrti s tím, že na český trůn nenastoupí žádný z nich, nýbrž vybere svého následovníka z jiné dynastie.
„Naprosto se nehodil za budoucího krále nejstarší syn Boček, který byl mdlého ducha a zůstával stále ve stínu královského dvora. Ani druhorozený Viktorin se nemohl pochlubit vlastnostmi, jež otec považoval za znamení královského ducha. Byl příliš zbrklý a divoký,“ líčí v knize Jiří z Poděbrad historik Josef Macek. Třetího bratra v pořadí, Jindřicha Minstrberského, jenž měl k hodnotám ideálního panovníka nejblíže, nemínil upřednostnit před staršími bratry, a totéž se týkalo i právě Hynka, který byl až „čtvrtým v pořadí“.
Rodná Praha
„Hynek se narodil 17. května 1452 jako jediný syn z Jiříkova druhého manželství,“ uvádí historik Jaroslav Čechura v knize Děti a levobočci českých králů. Fakticky se Jiřímu narodil ještě Bedřich, ale ten umřel ještě jako malý chlapec. Hynek přišel na svět v Praze, konkrétně v tzv. Králově dvoře, jenž stával namísto dnešního Obecního domu a býval královskou rezidencí. Na Králově dvoře se mu také dostalo vcelku znamenité výchovy a vzdělání.
»Odvážné verše«
Hynek vyrostl ve „schopného politika i diplomata,“ jak poukazuje Čechura. Například „připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava Jagellonského českým králem“. Po otcově smrti roku 1471 zdědil Poděbrady a Kostomlaty, později Mělník a Teplice či Kolín, spolu s bratry mu bylo uděleno v léno minstrberské a opavské knížectví nebo také Kladské hrabství. Stal se říšským knížetem.
Ačkoliv však do jisté míry vynikal na politickém poli, kdy se na jeden čas stal dokonce zemským správcem, daleko více proslul svým „básnickým střevem“, jak se říká. Na svou dobu psal velice odvážné verše, které byly daleko dvorní poezii, jež se vyznačovala platonickou láskou, ačkoliv dnes by jen těžko vyvolaly nějaké větší pohoršení. Jen považte sami.
„Prosím tvé milosti, rač se svléci
a lehnouti ke mně sem!
Pustím tě pryč přede dnem,
a ještě dobře před svítáním,
žeť já ty všecky přerazím,
kdož by tvé pověsti strážce byli…
a že budem zatím kratochvíli míti,
jakž jedno sami budem chtíti…
Proto svleč se a lehni, mé utěšení,
chceš-li, ať neumřu ohněm pravého milování!“
„O jeho velkém talentu svědčí schopnost používat hovorový jazyk či bezrozměrný verš, ale také češtinu,“ uznává Čechura. „Vždyť Hynek tvořil v době, kdy mnozí – a vynikající – básníci užívali pouze latiny.“ A nebylo to tím, že by Hynek uměl jen česky, o jeho vzdělání i nadání svědčí i fakt, že do češtiny překládal Dekameron – soubor milostných novel od klasika italské literatury, Giovanni Boccaccioa. Ne všichni ovšem byli Hynkově tvorbě nakloněni.
„Dvounohý osel“
Čechura zmiňuje konkrétně Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. „Ten také podal následující charakteristiku »prokletého básníka«, uvádí Čechura a cituje následující: „U nás nebylo nad knížete Hynka znamenitějšího (...). Však ho vezdejší porušování panen a cizoložstva všem nelibého učinila, aniž kdo o tom pochybuje, aby byl neměl prvního mezi našimi pány v cti a důstojenství místa, kdyby byl přirození svého znamenitých darů a přílišným smilstvem neporušoval.“
Hynek se v roce 1471 oženil s jistou Kateřinou Saskou. Bylo mu tehdy 19 let, byl v rozpuku mládí. Z manželství je známa jen dcera Anna. Vzornému rodinnému životu Hynek vůbec neholdoval, byl znám svou slabostí pro ženské pohlaví, na což Hasištejnský naráží, a která se mu jednoho dne také stala osudnou. „Hynkovou dlouholetou partnerkou, či lépe záletnicí, byla Kateřina ze Strážnice a Štítar, s níž měl několik dítek,“ poukazuje Čechura. Právě kvůli Hynkově „prostopášnosti“ jej neváhal „proslulý humanista 16. věku Řehoř Hrubý z Jelení označit potupně dvounohým oslem.“
Katolický syn husitského krále
A je to vcelku s podivem, protože syn krále, jenž býval označován za „husitského“, „roku 1473 přestoupil tajně ke katolictví,“ zmiňuje Čechura. Jak patrno, sedmé z deseti přikázání Hynek zcela jistě nedodržoval. Nikterak střídmý a klidný život neměl.
Syfilitické prvenství
„Hynek renesančně žil – docela bez zábran pěstoval turnaje a hostiny, ženské náruče, noci naplněné náruživostí a smyslností, noci, při nichž pohár vášní však až přetekl. Jeho slabost pro něžné pohlaví ho připravila úplně o zdraví a vyměřila délku jeho života pouhými čtyřmi desítkami let,“ uvádí historik s dovětkem smutného prvenství.
„Hynek je prvním historicky známým Čechem, který onemocněl syfilidou,“ pokračuje Čechura. Právě ta mu život značně ukrátila a v posledních letech pořádně znepříjemnila. „Po dlouhé nemoci dotrpěl na poděbradském hradě (…) dne 11. července 1492. Zemřel v ústraní a osamělosti na zámku, kde se kdysi narodil jeho otec.“ Jak známo, poděbradský zámek je jedním z možných rodišť Jiřího z Poděbrad.
Přibývá více nemocných pohlavní chorobou. Které jsou ty nejčastější? Videohub
