Jeho jediný stálý příjem je jen 3 850 korun životního minima, zbytek si musí vydělat právě prodejem květin. Peníze od státu mu nepokryjí ani nájem. Bydlí opravdu skromně v montované buňce, kde topí dřívím a v zimě ani nemá tekoucí vodu. I tak ho měsíčně stojí kolem šesti tisíc. Je tam ale spokojený, protože je tam klid, a má to blízko i k místu, kde denně prodává. Před Vánoci dostal asi největší dárek jeho života. Ve veřejné sbírce mu stovky lidí přispěli na to, aby nepřišel o své bydlení. Vybralo se téměř 500 tisíc korun. 

Zatím by mu měly peníze pomoci si udržet skromné bydlení, ale je tu i snaha najít pro pana Kamila něco lepšího, nájmy v klasických bytech jsou bohužel obzvlášť v Praze dost vysoké. „Já bych šel hned bydlet i někam jinam, ale ono to není tak jednoduché,“ říká. Jeho potíže s bydlením jsou vlastně spojené s jeho zdravotním stavem.

Nezačlenitelný do pracovního procesu

Všechno to začalo právě jeho zdravotními problémy, se kterými se potýká ne zrovna vlastním zaviněním. Jako malý kluk prodělal dost závažný úraz, když ho parta Romů na Žižkově shodila z výšky na chodník. Polámal si obratle a to ho poznamenalo na celý život. I když se vyučil prodavačem, neprošel zdravotními prohlídkami, protože nesmí zvedat žádné těžké věci. Chvíli pracoval jako tkalec v Družstvu tělesně vadných (Drutěva). „Měl jsem papír, že jsem osoba nezačlenitelná do pracovního procesu,“ vzpomíná na dobu před rokem 1989.

Důchod až za 8 let

Pak prodával alespoň noviny na ulici jako kamelot a prodával také losy. V 18 letech ho ale matka vyhodila z bytu a žil nějakou domu v odstavené tramvaji na kraji Prahy, jak se svěřil redaktorovi Blesku.

Pan Kamil v Dejvicích prodává na ulici už skoro 21 let.
Autor: CNC/Jan Zázvorka

„Dneska nemám nárok ani na invalidní, ani na starobní důchod, nemám nárok na nic,“ říká. Je to v podstatě takový začarovaný kruh. Dozvěděl se, že na důchod má nárok až za 8 let, a to jen na tzv. poměrný důchod. To mu bude 69 let a v současnosti se jedná o částku 3 až 5 tisíc. S věkem mu také přibyly další zdravotní problémy. Chodí o francouzské holi, trpí neuropatií a má i problémy s páteř. „Sotva stojím na nahou,“ říká.

Přespával i v nonstopu

Ještě před revolucí a nějakou dobu i po ní bydlel v normálním bytě a většinou se živil prodáváním věcí na ulici. Zavzpomínal, že nějakou dobu prodával i Nedělní Blesk, postupně ale z ulic kameloti a prodejci různých věcí zmizeli.

S bydlením to nikdy neměl lehké, občas bydlel v prostých bytech, nějakou dobu dokonce i například zdědil chatu, a pak o ni zas přišel, když ho dohnaly exekuce za neplacené zdravotní pojištění. Dá se říci, že dodnes se protlouká, jak se dá. Za den si prodejem květin vydělá někdy pár desítek korun, někdy i pár stovek. Krizi bydlení řešil jednu dobu i dost netradičně. „Jezdil jsem do Brandýsa nad Labem, tam byla nonstop herna. Tam jsem číšnici dal nějakou korunu a vyspal jsem se tam tři, čtyři hodiny u stolu. Takhle jsem to praktikoval půl roku,“ popsal.

Krádež identity

V Dejvicích je doma, narodil se tu a chodil tu i do školy. Dost šíleným řízením osudu ale má trvalé bydliště v Kralupech nad Vltavou. S tím se pojí docela neuvěřitelná historie, která začala tím, že mu jakýsi Ukrajinec ukradl rodný list.

Pan Kamil léta prodává u metra Dejvická květiny. Kvůli koronaviru ale letos nešly na dračku tolik, jako v předešlých letech. Lidé mu vyjádřili neskutečnou solidaritu a na jeho podporu bylo vybráno téměř půl milionu korun!
Autor: Donio

„Na podkladě rodného listu mu úřady vystavily občanský průkaz na moje jméno. No a on se přihlásil do Kralup a oženil se, takže já jsem byl ženatej, aniž bych byl na radnici,“ popsal pan Kamil, co se mu stalo. Pořád je přihlášen přes 20 let v domě, kde vlastně ani nikdy nebyl. Na to, že je ženatý, přišel tak, že si šel vyměnit občanský průkaz a úřad zjistil, že jednu občanku používají dva lidé. Pak se do toho vložila policie a zloděje identity dopadla. „Jemu občanku zrušili, mě zůstala manželka,“ vzpomíná. Musel se tedy rozvést s ženou původem z jedné z post sovětských republik ve střední Asii.

S úřady ostatně nemá zrovna dobré zkušenosti. Když se například pokoušel vyřídit si příspěvek na bydlení, aby mohl bydlet někde v podnájmu v jednom pokoji, narazil na pro něj spoustu nepřekonatelných byrokratických překážek. Aby dostal příspěvek na bydlení, je potřeba mít řádnou smlouvu a to je také často dost problém získat.

S ubytovnami nemá dobrou zkušenost. Často prý stojí pomalu víc než samostatný byt. Stalo se mu, že dostal nabídku, že může bydlet na ubytovaně i se psy.  Musel by si ale najít spolubydlícího a dohromady se psy po něm chtěli 22 tisíc korun za 15 metrů čtverečních. Háček byl v tom, že sice chtěli 6 tisíc za osobu, ale 150 korun za psy za den, což bylo dalších 9 tisíc.

Napadlo ho, že jedno z řešení by bylo třeba si pořídit obytný přívěs, ten ale nemusí zase mít kde zaparkovat. I s pomocí organizátorů sbírky se teď snaží najít to nejlepší řešení, jak s penězi naložit tak, aby mu vydržely co nejdéle, a hlavně aby mu na stará kolena pomohly žít lepší život.

Fotogalerie
10 fotografií