V posledních letech se o Nákladovém nádraží Žižkov mluví především v souvislosti s připravovanou výstavbou nové čtvrti, kde by svůj nový domov mohlo najít až 20 tisíc lidí.
Společenským a kulturním centrem nové čtvrti by se měla stát funkcionalistická budova bývalého nákladového nádraží, která byla v roce 2013 prohlášena kulturní památkou. Sídlit by v ní mohly kulturní instituce v čele s Národním filmovým archivem (NFA), který hledá nové sídlo v širším centru Prahy, a dále školské zařízení. Jak ale nádraží vznikalo a k čemu sloužilo?
Hustší vlaková doprava
Po první světové válce se železniční provoz citelně zahustil a bylo potřeba vybudovat nové železniční tratě a nádraží. „Tratě na východ od Velké Prahy už neměly dostatečné kapacity, proto bylo nutné zahájit přestavbu stávajících nádraží a výstavbu nových. Vykoupeny proto byly rozsáhlé pozemky s řadou domů pro projektované nákladové nádraží Žižkov a spojku z Malešic do tohoto nádraží,“ stojí v Pamětní knize Ředitelství československých státních drah Praha.
Tehdy zvolená poloha připravovaného nádraží se mohla zdát relativně daleko od centra města, zvolena ale byla naprosto úmyslně. Počítalo se totiž se vznikem nové čtvrti – Žižkova. „Projekt byl součástí tzv. Dispozičního plánu budoucích železničních úprav v Praze, který schválila Státní regulační komise v roce 1927. Vytvořil jej vrchní technický rada Státních drah ing. Miroslav Chlumecký (1878–1957), který zároveň navrhl také originální provozní schéma nádraží,“ vysvětluje Benjamin Fragner a Tomáš Skřivan v knize Pražská nádraží ne/využitá.
Funkcionalistický skvost za sto milionů
Budovu v roce 1930 společně vyprojektovali architekti Karel Caivas a Vladimír Weiss. Skladiště a rampy byly stavěny od roku 1931, správní budovy od roku 1934. Náklady na výstavbu byly kolem 100 milionů korun. „Skladiště o celkové užitné ploše 30 000 m2 tvoří dvě křídla se dvěma patry a dvěma suterény, přízemí je lemováno zastřešenými vnitřními vagonovými a vnějšími automobilovými rampami. Křídla jsou složena ze 44 metrů dlouhých modulů s vloženými prosklenými schodišti,“ popisuje kniha.
Zajímavostí je, že budova má železobetonový skelet s hřibovými stropy, které byly naprojektovány na neuvěřitelně vysokou nosnost – až 2 tisíce kilogramů na metr čtvereční. Zboží se vykládalo z vagonů na vnitřní rampy. Odtud putovalo přes skladiště na rampy vnější. Uprostřed kolejiště byla další krytá rampa, která sloužila soukromým dopravcům, bylo u ní 10 výtahových věží spojených lávkami s horními dvěma podlažími obou křídel skladišť, která byla pronajímána, stejně jako suterény
Byl to na tu dobu moderní areál, který šlapal jako dobře seřízený stroj. Kromě funkčnosti byl při stavbě kladen důraz na jednoduché a čisté provedení. Vybíraly se kvalitní materiály jako keramické dlažby nebo umělý kámen, který byl použit především na schodišti k bytům nebo na sloupech u hlavního vstupu do administrativní budovy. Nechybí ani tmavý kabřincový (typ cihel, pozn. red.) obklad západního průčelí. Tyto detaily přispěly k tomu, že vznikla unikátní industriální stavba odpovídající požadavkům své doby.
