Podzemní komplex chodeb pod Prosekem je jedním z těch známějších a především rozsáhlejších, které se v Praze nalézají. Radnice Prahy 9 dokonce dlouhodobě zvažuje jeho zpřístupnění.
„Myslím, že by si to zasloužilo, že by mohlo fungovat jako skvělé a originální místo pro rande nebo jen pro to, dozvědět se, jak vypadá prosecké podzemí. To místo má velký potenciál. Léta se hovoří o zpřístupnění podzemí Proseckých skal, ale to jsou projekty, na které městská část v tuto chvíli finance nemá,“ sdělil v dřívějších rozhovorech pro Blesk starosta Prahy 9 Tomáš Portlík (ODS).
V tomto ohledu se už činila Praha 14, která loni v lokalitě na Hutích zpřístupnila podzemní pískovnu Bílý kůň. Ta je oproti proseckému podzemí menší. Právě jeho rozsáhlost i rozmanité mýty budí zvídavé otazníky.
„Bohužel, mnoho nevíme,“ uvádí kronikář a znalec dějin Proseka, Vysočan či Hrdlořez Miroslav Kuranda v knize Městská část Praha 9: Prosek. Jde o „labyrint“ chodeb vykutaných do pískovcových skal. „Opakovaně se setkáváme s fantastickými názory o rozsahu a účelu podzemních chodeb,“ uvádí autor, který podzemní sluje sám navštívil už v roce 1979.
V minulosti zde lidé těžili písek, a podle členitosti a především pak také rozsáhlosti prostor, jej natěžili dosyta. „V některých místech jsou i čtyři vrstvy nad sebou. Chodby jsou různě vysoké a široké. Jejich křivolakost není nahodilá, ale sleduje směr přirozených puklin. Jsou tu sály podepřené sloupy, s výklenky na sezení nebo na odkládání puten s vytěženým pískem.“
Bývalé mořské pobřeží
Podle Kurandy jsou Prosecké skály do jisté místy neuralgickým bodem Prahy 9. A prazvláštní anomálií. V minulosti, které nepamatují ani prababičky našich pradědečků, k těmto končinám mělo dosahovat moře, přičemž Prosecké skály měly tvořit písčité pobřeží.
„Tyto pískovce byly těženy jako více či méně kvalitní kámen pravděpodobně od středověku,“ zmiňuje Kuranda s dovětkem, že historickými prameny je zde těžba písku nanejvýš jistě prokázána k roku 1695, „kdy jsou na historické mapě Proseka zakresleny ve svahu po obou stranách prosecké návsi dva lomy.“
Vchodů do podzemí bylo několik – většina jich je ale z bezpečnostních důvodů zazděných. „Pouze některé jsou přístupny ze sklepů domů. Nejznámější vchod do podzemí je dosud ve sklepě bývalého hostince U Pracných.“ Jiné vchody se dříve nacházely či dodnes nachází přímo ve stěnách skal, podél kterých se line značená turistická stezka.
Vstup skluzavkou
Jak to pod Prosekem vypadalo? Miroslav Kuranda cituje z článku významného geologa Václava Cílka, jejž psal pro časopis Speleo, a který čerpal z knihy Edgara T. Havránka Neznámá Praha z roku 1939. Následující řádky nás tudíž pokradmu provedou podzemím, jaké znali Pražané před více než 80 lety:
„Pod zem se tu lze dostati po »skluzavce« asi 30 m dlouhé, načež následuje chodba dlouhá asi 200 m, která však dosud není zcela prozkoumaná. V klenutí se zde nalézá plno nápisů, dále pak bahnitá půda, do níž možno se zabořiti až po kolena. Pravděpodobně je to nános podzemního jezírka, neboť ti, kdož prozatím s primitivními jenom prostředky zde pracovali na odhalení tajů podzemních jeskyní, tvrdí, že po hození kamenů do tmy je slyšeti jejich pád do vody. Chodba však tu není jenom jedna, nýbrž rozvětvuje se všemi směry,“ napsal Havránek.
„V podzemí je dobře vidět, že pískovec byl ručně kopán kopáčem,“ a to už nejspíše během novověku. „Těžba na Proseku probíhala během celého 19. století a podle pamětníků zanikla až po 1. světové válce. Ještě v šedesátých letech byly část podzemí Močálky a celá Krocínka vylity betonem.“ Kromě toho, aby podzemí nelákalo dobrodruhy, mělo toto opatření ryze praktický účel. Do tmavých tenat, jejíchž prostory jsou místy vysoké až 9 metrů, se totiž na několika místech propadala kanalizace.
Nejrizikovější podzemí bylo podle Kurandy v oblasti ulic Na Stráži, Hejnická, Na Vyhlídce, Pod Kundratkou a U Prosecké školy. Jižně od posledně jmenované „leží starý lom, odkud vede nejméně jedna další chodba,“ která by mohla být klidně až 8 metrů pod povrchem. Podle mapy dané oblasti si člověk určitě umí udělat obrázek, o jak rozsáhlý komplex chodeb a podzemních slují jde, tím spíše, že „další vchody do podzemí byly nad rybníčkem vysočanské estakády,“ který je vzdušnou čarou vzdálený čtvrt kilometru.
Jedinečný červ
Čím dalším bylo (a je) prosecké podzemí zajímavé? Věřte nebo ne – ve zbytku světa není k nalezení jeden specifický červ, který žije právě pod Prosekem. Jde o druh červa Enchytraeus bohemicus, „který byl zatím nalezen na tomto jediném místě na světě,“ uvádí Kuranda. „Objevila jej polská hydrobioložka Elzbieta Deumnická z Krakova.“
Dobrodružná výprava
Tajuplné končiny odedávna lákaly dobrodružné nátury. Pro děti byly o to zajímavější, že si v podzemí mohly dovolit popustit uzdu fantazie a hrát si prakticky na cokoliv bez rizika, aby je dospělí vytahali za uši kvůli uličnictví. Když je však řeč o rizicích…
Nelze nezmínit případ, který prakticky předznamenal „konec“ proseckých jeskyní. Stála za ním „dobrodružná výprava karlínských kluků, které museli zachraňovat pražští hasiči,“ uvádí Kuranda. Hoši se totiž v podzemí ztratili a nemohli najít cestu zpět. „Dnes je již podobným dobrodružstvím konec.“
Jak to bylo s »císařpánem«?
Podzemní prosecké jeskyně byly odedávna semeništěm nejrůznějších mýtů, klepů nebo tzv. „urban legend“. Podle jedné z těch známějších je jeskynní komplex natolik rozsáhlý, že dosahuje až míst proseckého kostela sv. Václava. „Kolují zkazky, že v podzemí je slyšet hrát varhany,“ podotýká Kuranda.
K dalším „oblíbeným“ zkazkám patří třeba i ty, že se do jeskyní „propadli lidé, že se tu propadl koňský potah, že se tu těžil písek pro dostavbu chrámu sv. Víta, že se tu ukrývali dezertéři rakousko-uherské armády za I. světové války, že zde bydleli nezaměstnaní v době 1. republiky. Další pověst vypráví, že v podzemí pod Prosekem se rozkládá veliké jezero,“ vyjmenovává kronikář.
Docela určité je, že podzemní průrvy dosahují úrovně vysočanské estakády, neboť tam „jsou vázány drobné prameny,“ které v oněch místech vyvěrají, zrovna tak i v relativně vzdálené Střížkovské ulici, nad níž ční prudký skálovitý svah.
Ta nejzajímavější pověst se ovšem týká francouzského císaře Napoleona. „Nejčastěji se tvrdilo, že Prosek je součástí podzemní magistrály, vedoucí do Staré Boleslavi.“ Jízda kočárem měla trvat jednu hodinu jízdy cvalem. „Vyprávělo se, že tudy jezdil Napoleon jezdil do Staré Boleslavi, Vinoře a Jenštejna,“ uvádí kronikář.
Napoleon Bonaparte. Muž, který si podmanil celou Evropu, končí v potupném vyhnanství Videohub
Je na tomto vyprávění alespoň zbla pravdy? Prosecké podzemí je vskutku rozsáhlé a dostupná místa jsou zmapována. Existuje však řada zavalených a nepřístupných končin, což samozřejmě lovcům senzací a fantastických domněnek ponechává otevřená zadní vrátka pro nejnesmyšlenější spekulace.
Ale „když uvážíme, že jízda kočárem předpokládá minimálně dvojspřeží,“ vyvstává otázka, jak by se do některých těsných prostor kočár vešel. Navíc podle Kurandy „nelze předpokládat, že by povrch podzemní vozovky byl rovný a přímý, to nebyly ani nejlepší silnice. Podzemní tunel by musel být notně široký a jeho strop by musel být dostatečně vysoký.“
„V neposlední řadě před dvěma sty lety byla technicky nepřekonatelná i cesta pod Labem, kterou nešlo obejít,“ naráží Kuranda na vodní překážku. Existoval-li by takový tunel už před zmiňovanými dvěma sty lety, musel by být hlubší než je dno řeky. A nejde o jediný logický rozpor v této pověsti. „Musel by zde být krytý a bezpečný vjezd do podzemí, a ten tu není. Stejně jako chybí výjezd v cílové stanici Staré Boleslavi,“ utíná Kuranda fantastické domněnky. Ale kdo ví?
Četba při lampičce
„Pravděpodobně jediným účelem proseckých chodeb byla těžba písku,“ mezi jinými hypotézami pak podzemí mohlo místy sloužit jako sklepení pro sudy vína, popřípadě jako „tajné úkryty nekatolíků či později lupičů. Je potvrzeno, že stávajících chodby byly používány jako úkryt ještě koncem 2. světové války,“ uzavírá autor knihy o Proseku, přičemž poslední dovětek patří článku v časopisu Československý kras z roku 1958, že právě v období války „do jeskyní prý bylo zavedeno i elektrické osvětlení.“
Vyhlídka Prosecké skály nabízí zajímavé pohledy na Prahu. Zejména večer a v noci však láká partičky, které zde krom hluku umí ztropit i pěkný nepořádek. (květen 2022) David Zima
