Předpokládám, že vaše nová píseň Sama ve tvém svetru je vzpomínkou na partnera Bořka Šípka. Jak vznikla?
„Požádala jsem o text kamaráda Václava Koptu, kolegu z Divadla Semafor a letitého textaře, který mi píše hezké osobní texty. Řekla jsem mu, že by ho rád zhudebnil Vašo Patejdl. Vašo mi totiž vždycky říkal, ať mu nějaký pěkný text donesu. Pracovali jsme na tom na konci roku 2022, a pak přišlo to velmi nemilé překvapení, že Vašo odešel. Dodnes jsme se s tím nesrovnali, protože to bylo opravdu nečekané. Viděla jsem se s ním měsíc před tím, ještě jsme spolu zpívali, takže byl opravdu blesk z čistého nebe.“
A teď spatřil světlo světa i videoklip.
„Natočili jsme ho s Františkem Antonínem Brabcem, je to náš v pořadí pátý videoklip. Ale ten text je, myslím, pro každého. Je vzpomínkou na jakoukoliv blízkou osobu z našeho života, na kterou vzpomínáme a máme třeba doma nějakou proprietu. V mém případě svetr.“
Ten svetr je tedy opravdu Bořka Šípka, vašeho někdejšího partnera a táty vašeho syna?
„Samozřejmě se divák vcítí do Bořka, protože jsme klip točili podstatnou měrou u nás na chalupě. Bořek byl nomád, sám si tak říkal. Procestoval celý svět a při tom změnil spoustu domovů. Ale místem, kde byl opravdu doma, byla chalupa v Lužických horách blízko Nového Boru, sklárny, kterou založil. Tam měl kus svého srdce a ta chalupa, to bylo něco, co ho objímalo a kam se vždycky rád vracel. Čím byl starší, tím tam raději pobýval. Tak jsme si řekli, že ji do tohoto klipu promítneme. Objevuje se tam chalupa, prostředí, zahrada, kde byl Bořek doma.“
A ten svetr?
„To víte, že jsem měla nachystaný Bořkův svetr, ale to by nebyl F. A. Brabec, režisér a kameraman, kdyby neřekl: Já bych na kameru potřeboval svetr s nějakou zajímavější strukturou. Donesl svůj vlastní svetr, který si hraje na svetr po Bořkovi. Vzali jsme to jako takovou filmařskou licenci.“
Sama ve tvém svetru je milostný vzkaz někomu, kdo už tady není, ale ve vás ještě silně rezonuje? Nebo je to spíš nostalgické ohlédnutí za něčím, co už se nevrátí a co už v sobě máte zpracované?
„B je správně. Řekla bych, že to nutně nemusí být váš životní partner, i když tam zpívám o nějakých dlaních, na které člověk vzpomíná. Ale to může být dlaň vaší maminky nebo babičky, nebo táty. Nutně to nemusí evokovat milostné pouto. Ten klip je romantický, je milý, rozhodně to není nějaká tryzna. Je velice důležité umět se odstřihnout od ztráty. Nechci, aby mě něco táhlo dolů. Je to umět věci přijmout, že skončily. Ať už je to odchod milovaného člověka nebo něco, co si v životě plánujete, že bude navždy, a ono ne. Stojí to kus velkého úsilí umět to přijmout, ale myslím si, že to je jedině dobře.“
Vybavíte si, čím vás Bořek zaujal nebo kdy jste ho poprvé viděla?
„Jak se strašně smál..."
Kdo vás seznámil?
„Začal mu o mně povídat Karel Černoch, tak ho jakoby naťukl, nahlodal. Bořek se potom zajímal už sám. Pozval mě zazpívat na jeho vernisáž, kterou měl tehdy ve Valentýnské ulici, kde měl restauraci s galerií. A tak jsem šla, zazpívala jsem duet s Karlem Černochem, který jsem s ním tehdy natočila. Už se usmíval, už tam byla taková... Bylo vidět, že se mu líbím, že jsem ho zaujala. Rok jsme se nějakým způsobem vídávali. Byla jsem pak na další vernisáži v Novém Boru. A Bořek rád vařil, pořádal večeře, takže jsem také byla pozvána...“
Jaké byly jeho osobnostní kvality, které vás přesvědčily, že on je ten partner pro život?
„Musím říct na rovinu, že mi imponoval jako umělec. Ta odvaha v jeho dílech, ta velkorysost, jak byl moderní a nadčasový, což vidím dodnes. Jeho tvorba jako designéra – nejen skla, ale nábytku, příborů, porcelánu... Jsou to produkty světových parametrů. Byl daleko víc uznáván a obdivován v zahraničí, než se mu dostalo uznání u nás, vyjma toho, že ho miloval Václav Havel.“
A jako muž?
„Mě vždycky dokázaly upoutat tváře, v nichž se zračilo to dobré. A charisma. Za tím je humor, sex-appeal, moudrost a i to tajemství, protože já nepotřebuju vidět hned všechno, co je. Mám ráda dialog. Jak se mi líbil Bořek Šípek, tak se mi vždycky líbil Robert De Niro, prostě tihle zajímaví muži. Zároveň z nich člověk cítil, že to jsou opravdu muži, kdy po jejich boku můžu být a jsem ráda ženou.“
Nikdy jste se nevzali. To nikdo z vás nevyvinul tu aktivitu?
„Já ji vyvíjela. Já byla kategorie, že samozřejmě je důležité, že jsme spolu, protože se máme rádi, ale jak byl exponovaný, tak to pro něj nebylo důležité. Žil se mnou, měl mě rád. O oba dva syny se staral, ke své bývalé partnerce se choval důstojně, ale rozvod nebyl na pořadu dne. Což mě trápilo. Už i kvůli tomu, že jsem veřejně známá osoba. To se prostě nabízí. A k tomu rozvodu – Bořek patřil mezi muže, kteří neradi řeší a nebylo to pro něj podstatné, protože jeho bývalá rodina žila krásně. My jsme se s ním také měli se synem dobře. Byl to pro něj jenom ten papír.“
Tohle jeho nerozhoupání byl asi i důvod toho, proč se potom vaše cesty rozešly?
„Bohužel, dneska bych to viděla jinak. Tehdy to byla určitá netrpělivost. Nemyslím si, že by se do našeho života vloudila nuda nebo rutina, to ani při našem životním stylu nešlo. Kluka jsme měli krásného, pořád se něco dělo. Já neupozadila svoji profesi, podařilo se mi vybalancovat, abych zpívala, tvořila desky a dokázala být tou mámou. Ale zpátky k otázce, co nám do toho hodilo vidle... s tímto životním stylem je totiž spojená určitá nervozita. Mně třeba vadilo, že i u večeře bere telefon. Můžete říct, že to je malichernost. No... je a není, protože společně strávený čas by měl mít nějakou kvalitu. Kvůli tomu jsme se hádali. Říkala jsem: Já ti chci povykládat o tom, co ten kluk má za sebou, jak bylo ve škole a ne, že je to pořád přerušované věcmi, které se točily kolem jeho profese. Bylo mi líto, že toho spolu víc neprožíváme."
Žili jste spíš vedle sebe než spolu?
„Ano, přesně tak. No, a bohužel se stalo to, že přišla nějaká žena, jistá Zuzana, a ta ho okouzlila a sbalila. Dopadlo to tak, že kvůli ní od nás odešel a po pár měsících byl sám a opuštěnej, protože přestal Zuzanu bavit. Paní Zuzana se chtěla bavit a pak zjistila, že Bořek je bohém a takový člověk přináší do života něco, z čeho nebyla nadšená. A Bořek, koho opustil, tam už se nevracel. I profesně – rozpouštěl studia architektonická, designérská... Když shledal, že je tam slepá ulice, tak se důstojně rozloučil a šel dál. Myslím si, že co se týče vztahů s partnerkou, by to takhle být nemělo. Vztah, pokud je důstojný, krásný, tak se do něj má investovat, udělat restart, refresh. Ty naše věci daly určitě vyřešit a byli bychom spolu až do konce jeho dnů. Bohužel jsme netušili, že jeho čas byl vyměřen.“
I když už mu potom bylo ouvej, vy jste mu byla nejblíže.
„Celou tu dobu. Já se oklepala, po čtvrt roce jsem s ním byla schopná komunikovat, scházet se. Dva roky jsem ještě předpokládala, že nastane okamžik, kdy se vrátí, i kvůli našemu synovi. Arturovi bylo šest let, když odešel bydlet jinam, ale chodil k nám domů, měli jsme vzájemně klíče, i víkendy jsme spolu trávili. Maminka si jela zazpívat a doma byl táta se synem. Chovali jsme se k sobě hezky a to dalo šanci našemu dalšímu společnému životu.“
Mimochodem, Artur se narodil v Thajsku, to bylo plánované? Nebála jste se opustit náruč evropské medicíny?
„Byl to plán. Bořek v Thajsku a v Asii už léta pracoval, měl velké zázemí. Měl tam velmi dobré informace o thajském zdravotnictví a přes přátele vyhledal nemocnici. Jmenuje se Bamrungrad Hospital, a to je rozsáhlý komplex, mimo jiné s porodnicí, kde jsme se zarezervovali. Já viděla přesně, do čeho jdu. Nevím jak dnes, ale myslím si, že tehdy takové zařízení tady v Čechách vůbec nebylo. Rozhodně to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem mohla učinit, že jsem důvěřovala erudovaným zdravotníkům.“
Kam Artura zavedly jeho kroky dnes? Je po tátovi?
"Artur v létě dokončil bakalářské studium na univerzitě, která se jmenuje IED (Istituto Europeo di Design) a studuje v Miláně. Nasměroval se na obor po tátovi. Jazykově vybavený byl, a tak jsme si nějak mysleli, že když už máme to štěstí, že je kluk chytrý, rozhodne se sám, jestli chce jít studovat do zahraničí. Teď dělá magisterské studium. Po ukončení bakalářského studia, kde dělal interiérový design, studuje produktový design.“
Je ve vašem životě nějaká současná, aktuální láska, která by někam směřovala?
„Bohužel, pořád mi není dopřáno potkat další životní lásku. Ale jsem šťastná, svým způsobem mám život naplněný, a mohla jsem mít rodinu. Byla jsem velmi zamilovaná, prožila jsem silný vztah, a v příštím roce to už bude deset let, co Bořek odešel. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Velmi bych si přála ještě zažít něco silného. Láska je velká, zásadní síla našich životů a je to velká výzva.“
Video
Video se připravuje ...
Zpěvačka Leona Machálková (58) vzpomíná na Šípka (†66): Dva roky jsem čekala, že se Bořek vrátí! Blesk TV
Zpěvačka Leona Machálková (58) vzpomíná na Šípka (†66): Dva roky jsem čekala, že se Bořek vrátí! Blesk TV
Parťáci až do konce
Roky Leona čekala, že se Šípek rozvede se svou ženou, holandskou baletkou a choreografkou Bambi Uden... a nakonec jim vztah v roce 2009 rozvrátila rodinná přítelkyně Dagmar a Václava Havlových, Čechošvýcarka Zuzana Mausová. Žena, která přivezla Alaina Delona (†88) na Ples v opeře. Machálkové, která v tu dobu se Šípkem žila v novém bytě na Strahově, se v jediné chvíli zhroutil život. Nakonec si s Bořkem k sobě kvůli synovi, kterému tehdy bylo 6 let, našli cestu, partneři už se z nich ale nikdy nestali.
Sbohem, muzikály
Sice už svému nejslavnějšímu muzikálu Dracula dala sbohem, sama Leona ale přiznává, že muzikály pro ni uzavřenou kapitolou nejsou. Chybí jí prý to spojení s dobrou partou v divadle, takže se třeba zase do nějakého vrátí. Zpěvačka má stále ještě jeden další umělecký sen – ráda by si to zkusila ve filmu! „Už od Šakalích let, kde jsem zpívala, říkám Honzovi Hřebejkovi, ať na mě s nějakou roličkou myslí,“ směje se zpěvačka.
