18°C
Nezvyklý útvar v prsu si Klára (27) z Pardubic nahmatala už před třemi lety. Nejprve si myslela, že má jen zduřelou žlázu zapříčiněnou menstruací, když ale bulka ani po dvou týdnech nezmizela, rozhodla se Klára zajít do mamocentra na vyšetření. Situaci, která byla pro Kláru sama o sobě stresující, však od začátku ztěžoval také přístup lékařů v mamocentru.
„Už chování lékařů na mamologii bylo zvláštní. Ptali se mě, proč tam jsem a jak dlouho o bulce vím. Vypadalo to, jako by kvůli mému nízkému věku nebrali situaci vážně,“ začíná své vyprávění Klára. „Když jsem pak šla podruhé na ultrazvuk, zavolali si k němu více lékařů. Personál se ke mně začal chovat jinak a já v tu chvíli věděla, že je zle,“ popisuje zlomový okamžik Klára, které lékaři následně potvrdili diagnózu, jíž se obávala – zhoubný nádor prsu. Poté Kláru čekalo takzvané konzilium, tentokrát v nemocnici. Ani tady se však necítila dobře.
Jako kus masa...
„Na konziliu bylo několik lékařů a sestřiček. Dohromady asi sedm lidí s dost necitlivým přístupem. Bylo to takové: řekněte mi jméno, svlíkněte se, ukažte mi to. Připadala jsem si jako kus masa,“ popisuje svoje pocity Klára, kterou chtěli lékaři hned po konziliu poslat na první chemoterapii. Klára se však léčit v této nemocnici nechtěla. Nelíbil se jí přístup zdravotníků a také měla špatné zkušenosti z minula. „Kdysi mi tam málem zabili tatínka. U mě dříve přehlédli zlomeninu kotníku a vrozenou vadu kolen. Pokud bych tehdy nešla za jiným odborníkem, tak bych dnes už nechodila,“ popisuje Klára.
Nakonec se rozhodla léčit v jedné z pražských nemocnic, kam ještě ten den zavolala a hned na druhý den dostala termín. Ani tady však problémy spojené s mamocentrem neskončily – i když má pacient nárok na výpis ze zdravotní dokumentace, mamocentrum nebylo ochotno výsledky dosavadních vyšetření do Prahy poslat, a tak Klára musela v hlavním městě absolvovat všechno znovu.
Metastázy po celém těle
Ukázalo se, že rakovina prsu nebyla konečná diagnóza. Lékařka v Praze totiž poslala Kláru ještě na další vyšetření, které ukázalo, že kromě nádoru v prsu má Klára metastázy v celém těle – v játrech, kostech a uzlinách. „Paní doktorka mi řekla, že není na pořadu dne, abych v takovém stavu podstoupila chemoterapii. Ta totiž neničí jen nádorové buňky, ale i zdravou tkáň okolo. Kvůli tomu, že jsem měla metastázy takřka všude, by moje tělo nemuselo chemoterapii fyzicky zvládnout,“ vysvětluje Klára.
Jelikož nebyla chemoterapie v Klářině stavu možná, dostala mladá pacientka cílenou léčbu, díky níž se její stav zlepšil a metastáz ubylo. Cílená léčba však přestala po nějakém čase fungovat a nové léky nezabíraly. V té době už na tom ale Klára byla naštěstí tak dobře, že mohla podstoupit potřebnou chemoterapii. Momentálně se Klára léčí pomocí injekcí s hormonální léčbou, kterou dostává jednou za čtyři týdny.
„Každého půl roku také jezdím na takzvané PET/CT vyšetření, které zjišťuje, kde v těle nádor mám, a kde naopak už ne. Poslední vyšetření ukázalo, že v prsu, kde byl primární nádor, už v současnosti nic není. Zmizely také metastázy v játrech a uzlinách. Objevily se mi ale nové v kostech, například na žebru a v křížové kosti,“ vyjmenovává Klára, která je ve čtvrtém stadiu rakoviny a její šance na vyléčení je tak prakticky nulová.
Prognóza dožití bývá pět let
„U čtvrtého stadia jsou prognózy dožití pět let od stanovení diagnózy. Já už to teď potáhnu čtvrtým rokem, takže za rok a čtvrt bych měla umřít. Ještě se ale rozhodně nechystám. Znám například paní, která má rakovinu prsu ve čtvrtém stadiu a žije s ní už sedmnáct let,“ říká Klára. „Myslím, že je to hodně o hlavě. Je to trochu klišé, ale opravdu pomáhá, když věci berete s nadhledem a s úsměvem,“ dodává pozitivně.
Z přítele se stal manžel
Kromě pozitivního přístupu k životu jí s náročnou nemocí pomáhají i její blízcí. Především její maminka, která s Klárou byla od prvního vyšetření, a také Klářin manžel. S ním Klára začala chodit měsíc před tím, než se dozvěděla, že má rakovinu. „Řekla jsem mu, že nevím, co mu můžu slíbit, jestli pět měsíců, nebo padesát let, a že jestli chce, ať uteče, protože to bude hrozně složité. Což opravdu bylo a je. Manžel je z Mauricia, do toho byla korona, a navíc v té době ještě přišel o práci. I přes to všechno ale řekl, že se mnou zůstane. A zůstal. Loni jsme se dokonce vzali,“ popisuje Klára, která si od začátku diagnózy stanovuje životní milníky, jichž chce dosáhnout.
Naráží na předsudky
Právě svatba byla jedním z nich. Před ní to bylo získání bakalářského titulu a následně titulu inženýrky. Kláru táhne dopředu třeba i to, že se snaží šířit osvětu o životě s těžkou nemocí. „Hodně lidí neví, jak s člověkem s rakovinou komunikovat nebo mají nemístné poznámky. Ve společnosti je například zakořeněná představa, že pokud máte rakovinu, měli byste být hubení a plešatí. To, že na mně není nic poznat, že se hezky líčím a oblékám, neznamená, že tu budu i zítra,“ říká Klára, která působí v několika pacientských organizacích. V nich se snaží zlepšit život jiným onkologickým pacientům.
Bojuje za ostatní
Zabývá se například problémem nízkých invalidních důchodů. „Já mám třeba invalidní důchod třetího stupně. Protože jsem ale studovala vysokou školu, přišel mi výpočet dle tabulek na necelých pět tisíc měsíčně. Byla bych ráda, kdybych tohle dokázala změnit,“ říká. „Tím, že jsem se nebála otevřít pusu a začít něco řešit, třeba pomůžu někomu jinému, kdo na to nemá odvahu,“ dodává Klára.
Co by po neblahé zkušenosti s nemocnicí poradila jiným pacientům? „Pokud se vám něco nelíbí, je důležité se ozvat a nenechat se odbýt, nebo dokonce zastrašit. Když se vám něco nezdá, věřte své intuici. Je v pořádku vyhledat jiného doktora a zeptat se na jeho názor. Je to váš život,“ zdůrazňuje Klára a dodává, že onkologicky nemocným teď určitě pomůže i projekt Cesty pacienta, který zpracoval spolek Hlas onkologických pacientů ve spolupráci s lékaři. „Kdyby existovaly už dříve, hodně by mi usnadnily rozhodování, jestli se léčit jinde,“ uzavírá Klára.
Vyplňte dotazník
Spolek Hlas onkologických pacientů vyzývá všechny nemocné s rakovinou, aby vyplnili dotazník. Pomůže zmapovat slabá místa a odlišnosti v krajích a ukáže, jaké problémy by se měly akutně řešit. Cílem je zabránit zbytečným prodlevám a nedorozuměním – ty totiž mohou stát onkologického pacienta život.
Michaela Kuklová 3 roky po rakovině prsu: Léky mají vedlejší účinky! Markéta Reinischová
