7°C
S radou o pomoc se na Ombudsmana Blesku obrátili manželé Vladimír (71) a Marta (75) Butorovi a s nimi i další jejich sousedé.
„Podnikli jsme tolik kroků, a už opravdu nevíme, kudy kam a jak se bránit. Dříve tu bylo běžné víceúčelové hřiště. Nikomu to nevadilo. Město ho chtělo zrekonstruovat a všichni jsme byli pro. Pak ale začalo vznikat hřiště se síťovým oplocením vysokým čtyři metry. Což jsme nechtěli. A od léta 2018 máme peklo,“ popisuje pan Butor. S dalšími obyvateli upozorňovali na nevhodnost sportoviště na takovém místě.
Cítí se podvedeni
Hřiště se otevřelo 2. července 2018. Měli jsme námitky a v tu dobu jsme mohli ještě do problému vstoupit. „Starosta nám ale sdělil, že to bude řešit na konci prázdnin, po zkušebním provozu. My jsme mu věřili. Zkušební provoz ale nebyl, protože nebyla nutná kolaudace. Těžko říct, zda to udělal schválně. Ale 21. srpna začal platit územní souhlas a my jsme pak už nemohli připomínky podávat,“ pokračuje s tím, že se následně dozvěděli, že u hřiště nebylo třeba stavební povolení.
„Protože tam již dříve stálo a nic se nezměnilo. Ale to není pravda. Změnilo se hodně,“ dodává.
Nevhodné místo?
„Hřiště je jen 1,7 metru od vstupu do sklepních prostor a jen 3,7 m od domu. Podle stavebního zákona, pokud je to méně než dva metry od našich pozemků, povinností projektanta bylo získat náš souhlas. To se nestalo a nikdo to nemínil dodnes řešit,“ říká za všechny Vladimír Butor.
Podle něj byly na zrekonstruovaném hřišti k dispozici branky na florbal. „Byly menší a lehčí. Po rozbití je vyměnili za pevnější, které jsou určené pro in-line hokej. Nedovedete si představit, co to je za rámus, když tam puky hodiny práskají o branky a dřevěný mantinel hřiště. Vybojovali jsme, že s nimi nesmí hrát, jen s míčky. Ale stejně to nerespektují. Když zavoláme strážníky, nic se neděje,“ tvrdí.
Že se na sídlišti Ohrada ve Vsetíně nachází speciálně upravené hřiště na in-line hokej, se rozneslo i po okolí. „Před vládními omezeními, která jsou spojené s koronavirem, sem jezdili kluci z vedlejších vesnic. Rodiče je sem vozili. A místo do stanovených 20 hodin klidně hráli mnohem déle. Na podzim tu běhali i s čelovkami,“ poukázal s tím, že jakmile vládní omezení skončí, určitě se sem in-line hokejisti určitě vrátí…
„Je to z našeho pohledu teror. Vadí nám, co se na hřišti hraje, aniž by to s námi někdo projednal. Obyvatelé okolních bytů byli podle nás podvodně vyloučeni,“ míní Butor.
Sprostí a arogantní
Obyvatelé domu si stěžují kromě hluku i na nevhodné chování mladých sportovců. „Jsou k nám seniorům velmi arogantní. Správce hřišť nám napsal, že je máme usměrnit a vychovat! Copak to jde?“ ptá se Marta Butorová s tím, že ji a další majitele bytu trápí i další nešvar.
„Hráči, kteří ani nejsou z našeho domu, chodí nám a sousedům močit pod balkon. Takže tu žijeme nad otevřeným WC. Nedovedete si představit v létě ten zápach. Starosta konstatoval, že je to věc policie. Ale ta než přijede, tak to tam toho dotyčného mám přivázat nebo co. Močící si prý máme vyfotit nebo natočit a děti si přece potřebují hrát! Naše žití ale nikdo neřeší,“ postěžoval si.
Hrozí nebezpečí
Obyvatelé upozorňují, že je otázka času, kdy může dojít k vážnějšímu zranění. Podle nich, když praští puk nebo balonek do sítě, ta se protáhne směrem do chodníku až do třetiny. „Mně se to už stalo. Strašně jsem se lekla. Šla jsem a dostala pecku do ramene a měla tam pak pořádnou modřinu. Další paní to letělo pár centimetrů od obličeje. Jen se třásla,“ konstatovala paní Dagmar.
„Chceme, aby se tam hrál jen florbal s lehkými míčky a místo odpočinku ve stáří jsme nemuseli poslouchat ten hluk. Ten je, i když dali na mantinely odhlučňovací rohože. Je to bezmoc. Přitom je zřejmé, že sportoviště se změnilo účelově – dříve se tam hrál volejbal a tenis,“ říkají společně senioři z paneláku 1875.
Co na to další obyvatelé?
Anna (72)
"Bydlím ve 2. patře a i tam to ještě pořádně duní.“
Ludvík (55)
Má okno pokoje i balkon přímo naproti hřišti. „Potřebuji klid. Jsem nemocný, čekám na transplantaci jater. Bývá to hrozné,“ konstatoval.
Dagmar (73)
„Od té doby, co je tu toto hřiště, se z bydlení stalo peklo. Mám dvoupokojový byt. V ložnici nemohu být. Nedejbože být nemocná. Televizi v obýváku musí člověk pustit na plné pecky."
Daniela (69)
„Když je otevřené okno, rány jsou děsivé. Duní. Po domě chodil člověk z úřadu a ptal se, jaké chceme hřiště, zda s vysokým opocením. Nikdo to nechtěl. Není přece možné, abychom měli dva metry od ložnice něco takového. Vždyť hřiště zcela znehodnotilo naše byty,“ řekla naštvaně.
Co na to Městský úřad Vsetín
„Dle našich informací většina obyvatel domu rekonstrukci hřiště na Ohradě uvítala a necítí se být jeho rekonstrukcí podvedena. Hřiště bylo rekonstruováno na základě přání místních občanů a rekonstrukce zachovala původní odstup od domu.
Oplocení bylo provedeno proto, aby obyvatelé nebyli vyletujícími míči ohrožováni jako na původním neoploceném hřišti.
Po stížnostech několika občanů město provedlo v uplynulých letech odhlučnění hřiště instalací antivibračních rohoží po celém jeho obvodu. Návštěvní řád vysloveně zakazuje hrát na něm s jakýmikoliv puky a také s golfovými míčky.
Občané byli městem instruováni, že pokud bude toto, případně jakékoliv jiné ustanovení porušováno, mohou se kdykoliv obrátit na městskou policii. Stejně tak, pokud budou uživatelé hřiště nadměrně hlučet, znečišťovat hřiště či jeho okolí,“ sdělila mluvčí radnice Lenka Raszková.
Ombudsmanka Blesku: Na obranu měli obyvatelé 1 rok!
Na případ vsetínského zrekonstruovaného hřiště se podívala Ombudsmanka a advokátka Jaroslava Šafránková. „Bohužel pro Butorovy nemám žádnou pozitivní zprávu. Důvodem je čas, respektive termín, který už »prošvihli«… Obyvatelé domu se mohli proti hřišti bránit podanou žalobou do jednoho roku ode dne, kdy byl vydán územní souhlas. Jestliže byl vydán 21. srpna 2018, pak logicky lhůta uplynula, a proto nemohou dělat vůbec nic,“ říká Šafránková.
Pokud se tedy nacházíte v podobné situaci jako manželé Butorovi, je důležité si lhůtu jednoho roku opravdu pohlídat! Ombudsmanka Blesku se pak také vyjádřila ke vzdálenosti hřiště od domu. „Jestliže se pouze rekonstruovalo stávající hřiště, bylo již v té době ve stejné vzdálenosti, jako je dnes, a nedošlo k žádné změně, tedy ani k porušení,“ vysvětluje.
„Obyvatelé sídliště mohou pouze volat policii, opakovaně nechat provést měření hlučnosti hygienickou stanicí a na základě toho eventuálně požadovat nějaké další změny,“ přidává radu na závěr Jaroslava Šafránková.
Panelová sídliště: Jak zkvalitnit bydlení v těchto bytech?
