Jestli rádi měníte místa své dovolené a nikdy se podruhé nevracíte, rozhodně se obloukem vyhněte všem nabídkám pobytů na řeckém ostrově Kréta. Na vlastní kůži jsem si mohla ověřit, že je silně návyková... Z letadla vypadá Kréta ještě nenápadně. Takový neforemný rohlík uplácaný z hnědočervené hlíny, skal a zeleně, ovšem když se přiblížíte, už to začne... Hned na letišti vás obejme teplý, ale nedusivý vzduch a slunce a vy už od první vteřiny cítíte, že jste na dovolené a bude to paráda. Jste-li v severní části ostrova a tudíž je vaší vstupní branou hlavní město Heraklion, pak srdce drsňáka i romantika čapnou okolní skály a kopce, přecházející do moře nebo olivových hájů. Náruživé zahrádkáře si zase ve chvíli "koupí" tím, že vypadá jako přerostlá skalka plná povědomých rostlin - ovšem v dosud nevídané velikosti. Muškáty velké jako keře, aloe se čtyřmetrovým květem, který se ne a ne vejít na fotku, všude palmy a kvetoucí oleandry... Poslední ťafkou je spousta citroníků, meruněk a fíkovníků kolem cest - stačí vztáhnout ruku a máte je... A to ještě ty nebožáky čeká pohled na exotickou zahradu kolem hotelu (lhostejno kterého, neboť jsou povětšinou velmi podobné a útočí na romantickou strunku turistů právě přes subtropickou flóru). Naprostým peklem je Kréta pro milovníky historie. Na každém kroku to zavane vzpomínkou na mínojskou kulturu, která dokázala vystavět honosné paláce, cestovat a obchodovat v celém Středomoří, vytvořit překrásné šperky, fresky, karafy a vázy... a to všechno před čtyřmi tisíci lety. První zastávkou takových nadšenců je asi palác Knóssos a archeologické muzeum už v Heraklionu. Najednou jsou báje a mýty páně Homérovy realitou a přímo v zádech cítíte dusot býků, kteří budou za chvíli obětováni na hlavním nádvoří, aby zajistili přízeň bohů... Kdepak, historik amatér už také neunikne a bude se muset vrátit, protože co když někdo konečně rozluští tajemné písmo Mínojců nebo vysvětlí, proč přišel úpadek na tak vyspělou civilizaci... Lapen a paralizován je ale i gurmán. Najdete ho v některé z taveren či kaváren. Bude zkoumat chuť místního vína, dohadovat se o únosné dávce rakie nebo ouza jako aperitivu a přemítat, zda je lepší dát si gyros nebo to skvostné jehněčí na bylinkách... Ať volba dopadne jakkoli, udělá dobře, protože místní kuchaři svou práci ovládají. A také on se bude muset vrátit, protože se ho po návratu jistě někdo zeptá, jakže chutná kleftiko nebo stifado a on s úlekem zjistí, že to neochutnal... Krétu musí velebit i typický letní lehátkový povaleč. Sever ostrova - to je vlastně nepřetržitá pláž, ze které ho nebude nikdo vyhánět, neboť neexistují soukromé pláže se zákazem vstupu. Jen u těch hotelových si musí zaplatit lehátko (cca 3 eura na den), nebo si dát nějaké občerstvení v přilehlém stánku, což je velmi příjemná povinnost. V obou případech může vychutnávat krásného počasí bez velkých výkyvů, asi pětadvacet stupňů teplého moře anebo "modromodrých" vlnek v bazénu. Bohužel se jistá dávka závislosti nevyhne ani dětem. Je totiž krásné být na Krétě malým človíčkem - ten je totiž hýčkán, milován a je mu vše odpuštěno. Možná tedy nebuďte překvapeni, až vaše úvahy o tom, že ta Kréta není špatný nápad ani na příští rok, přetrhne hlasitě jasný povel vašeho potomka: "Hned jak se vrátíme domů, začneme zase šetřit na moře - a chci přesně sem!"