Musím říct, že cestování v příbytku na dvou kolech po Česku je zatím lahoda. Snad to nezakřiknu. Tedy až na počasí, žádný zázrak. Už mi dochází dřevo. (Nerad bych využil čerstvou radu, že nejdéle hoří telefonní seznam namočený na pár dní ve vyjetém oleji.) Ale jak jsem poznal lidi, někdo mi nějaké dá. Teď mi třeba přinesl chlap dva lahváče. Že mě chtěl pozdravit, tak aby nepřišel s prázdnou. Za poslední týden jsem poznal tolik kamarádů, že jsem přestal mít strach. Až mě manželka vyhodí a já budu žít v maringotce nastálo, najde se spousta lidí, u kterých budu moci zaparkovat. Ale popořadě. Dolní Žandov: Neděle, na jakou nezapomeneš V hospodě Pod kostelem, kde jsme mimo jiné sledovali hokej, mě chlapi zvou na »tiskovou konferenci«. Nedělní ráno začíná tím, že mi Pavel zaklepe na maringotku se slovy: "Snídaně je hotová." Jeho manželka Růžena udělala vejce na špeku a ohřála bramboračku. Naoko se zlobí, že i když má manžel po pracovním úrazu z montáže v Německu nafurt rozbité koleno, do hospody dokáže utéct rychlostí blesku. Konference začíná úderem půl desáté, jdeme na ni do bývalé kovárny. Patří Karlovi, jehož otci zatrhli počátkem padesátých let živnost komunisté. Karel tak nepokračuje v řemesle, ale čtyřicet let spravuje u ČSAD autobusy a náklaďáky. Náplní akce je vedení řečí při popíjení piva a žitné. Tradici kdysi zavedli ledňáci, chlapi narození první měsíc v roce. Jediná žena, které sem smí, je Růžena. Přináší špek, naložené houby a feferonky. Jakmile sleze sníh a dá se makat na zahradě kolem domů, manželky radostně tiskové konference zruší. A chlapi se těší na příští zimu. V Žandově mám trochu potíže s odtahem. Na sto procent mi ho slíbil Mireček. Jeho traktor má však prošlou technickou, takže jak se jeho záměr dozvěděli příbuzní, zamkli před ním stroj, aby prý něco nevyvedl. Mireček má večer na lístku v hospodě přes dvacet čárek, ale už to prý není ono. Kdysi v Chebu se mohl chlubit členstvím v klubu Pivních skautů, kde bylo vstupní podmínkou vypít za deset hodin 54 piv. On byl přijat výkonem 58 napoprvé, nějaká hubená žena měla za stejný čas na kontě 104 půllitrů. Ještě bych se rád omluvil paní starostce, která mi bez mrknutí oka dovolila zaparkovat na obecním pozemku a v Blesku jsme napsali opak. To se v tom fofru v novinách někdy stává. Teplá: Grizzly bojuje proti ptačí chřipce Miloš, který s manželkou vaří v jídelně U Tůmů neskutečně dobrá česká jídla za 40 korun, dělal dřív bagristu na šachtě. Dodnes je přesvědčený komunista a říká, že tehdy si jako dělník a člen strany mohl dovolit vynadat papalášovi, že přišel o půl hodiny později na schůzi a chlapi na něj museli čekat jen proto, že si pochutnával dole v hospodě na srnčím. Dneska se prý lidi svých zaměstnavatelů bojí, aby nepřišli o práci. Po úrazu koupili se ženou bývalý hotýlek vedle nádraží, a přestože splácí dluhy, řekl na rovinu: "Jsi mým hostem, ať po tobě rovnou vyhlásí celostátní pátrání." Nakonec se mi přece jen podaří odjet díky Frantovi, jenž jede k Plzni pro písek velkým náklaďákem. Má autodopravu a firmu na zemní práce a jako základnu si koupil bývalý pivovar, na jehož komíně každý rok sídlí čápi. Možná tam obnoví výrobu piva, z toho důvodu objíždí se svými kamarády malé pivovárky po celé republice. Mám však trochu podezření, jestli to není jen záminka k příjemně stráveným chvilkám volna. Chlapi ještě vyprávějí, že museli trochu srovnat místní Romy, protože třeba chodili po hospodách a brali si bez placení, co potřebovali, tedy alkohol a cigarety. Ještě říkají, že důchodce zvaný Grizzly, jenž má zahrádku, kde chová drůbež, která se toulá široko daleko, učinil přísná opatření proti ptačí chřipce: Svolal si při krmení všechny krůty a slepice a domlouval jim, ať nechodí dále než deset metrů od chatrného plotu. V další ze sedmi místních hospod (slušný počet na něco přes dva tisíce obyvatel) mi kuchař Jirka věnuje pizzu a chce doporučení, kam vyrazit do ciziny, až konečně dostane volno. Řezník Michal mě vybavuje slaninou, tlačenkou a klobásami, které dělá podle staletého rodinného receptu. Pochází ze Slovenska, za druhou manželku má Ukrajinku, makal v Německu i v Itálii a sem přišel před třemi roky, když mu společník vytuneloval firmu. Se synem nejdřív bydleli v autě v lese. Proslul kromě jiného sázkou, že si pouze z dílů nalezených na skládce postaví kolo a objede s ním Balaton. Vyhrál. Losiná: Ať je každý den výjimečný Hned jak jsem přibyl na parkoviště před hospodu Kokos, vyhrává číšnice Milena sázku o pivo. Štamgasti nevěří, že v té maringotce je opravdu Český Honza. Také kousek odtud udělal chovatel opatření proti ptačí chřipce. Vymlátil 200 pštrosů. Petr toho lituje, neboť je chodil krmit, a shodli jsme se, že to jsou neobyčejně sympatická zvířata. Pak ještě povídá, že spolumajitel restaurace a autor jejího krásného interiéru se jednoho dne sebral, skočil pro rohlíky, odeslal dopisy na rozloučenou a po návratu se oběsil. Stejně smutný je příběh chlápka zvaného Večerníček. Z hospody, kam chodí na zapřenou, odchází vždy za deset minut sedm, protože krátce poté se vrací manželka z práce. Všechny tady vzrušuje otázka, co bude dělat, až jeho paní půjde do důchodu a zůstane doma. O mnoho lépe je na tom chlápek, jenž si skočí v neděli na jedno před obědem a když chytí slinu, zůstane do zavíračky. Na četné telefonáty z domova odpovídá: "Nechte mě na pokoji, mám výjimečnou neděli." A tak nezbývá než všem popřát, aby každý den, který prožijí, byl něčím výjimečný.
Tabulky: 10. až 11. den Celkem ujeto: 148 km Útrata: Cigarety, šest piv a dva bechery na vytrávení, protože jsem se strašně přejedl klobás od řezníka Michala, dohromady 210 Kč Celkové náklady: 1511 Kč Nejbližší cíl: Babský bál v losinském kulturáku a pak sehnat odtah směr Rožmitál
Start cesty: Krásná u Aše, nejzápadnější bod ČR Předpokládaný cíl: Bukovec (okr. Frýdek-Místek), nejvýchodnější bod ČR) Doba cesty: 1,5-2 měsíce Vzdálenost: cca 1000-1200 km
