18°C
Čerstvě po příletu do africké země 13. ledna 2011 byl Jahoda s Levittem zadržen v hotelové restauraci ve městě Mbaiki. Druhý den je převezli do hlavního města Bangui, kde je zavřeli do cely předběžného zadržení. Proč? Údajně vnikli na nepovolené území.
„Počítal jsem s tím, že kdyby náhodou bylo potřeba nějaké povolení, tak nám to policie oznámí hned na první kontrole na hranici hlavního města. To se nestalo,“ rozčiluje se Jahoda. Po šesti dnech od zatčení jim dozorci řekli, že když nezaplatí pokutu milion středoafrických franků (asi 37 000 korun), tak jim hrozí 3 měsíce až 2 roky vězení.
Po zaplacení je drželi ještě týden
Zaplatili pokutu, přesto dál zůstávali ve vězení další týden. Když Jahoda svému americkému klientovi vysvětlil, že v nesvobodné zemi, jakou bylo ostatně i Československo před 20 lety, je možné cokoliv, dostal Robert strach, že by je mohli i zastřelit.
Věznitelé se naštěstí neuchýlili k žádnému násilí. Možná i proto, že americká a francouzská ambasáda vyvíjely takový tlak na jejich propuštění, že se tak po dvou týdnech skutečně stalo. Středoafrická vláda je raději nechala odletět.
Pygmejové nebyli lidé
Jahoda měl úplně jiné plány než strávit dva týdny ve vězení jenom proto, aby z nich tamější vláda dostala peníze. Chtěl putovat 14 dní s Pygmeji. Kvůli zlovůli režimu Středoafrické republiky se ale vrátil bez jediné fotky přírodních obyvatel, s nimiž se poprvé setkal v roce 2000.
První překvapení ho tehdy čekalo, když si vyřizoval na úřadech povolení k focení. Řekli mu, že nesmí fotit domy, města, významné objekty a lidi. Když se ptal, co tedy vlastně může fotit, řekli mu, že zvířata a Pygmeje. „V té době ještě Pygmejové nebyli považováni za lidi,“ vysvětluje Jahoda.
Dneska už sice za lidi považováni jsou, ale přesto tam neustále funguje otrokářský systém. Vlastní je Bantuové, kteří se k nim v dobrém slova smyslu chovají jako statkáři. Když je období hojnosti, berou si od nich ulovenou kořist, a když se jim nedaří, zásobují je rýží. Jahoda ví o tomto národu hodně, ale více už se nejspíš kvůli vládě nikdy nedozví.
K Papuáncům jezdí čtyřikrát ročně
Ze všech přírodních národů fascinují Jahodu nejvíce Papuánci z Nové Guineje. „K Papuáncům jezdím čtyřikrát za rok, a tak už mám mezi nimi kamarády,“ tvrdí Jahoda a říká, že každý, koho tam vzal s sebou, byl nadšený.
Čím vlastně upoutaly necivilizované národy jeho pozornost? „Třeba Pygmejové umí nastražit pasti, do kterých chytí živé antilopy, Papuánci zase umí rozdělat oheň třením ratanu o klacek a přenášejí ho na dlouhé vzdálenosti,“ vysvětluje důvod své fascinace těmito národy Jahoda.
Mezi jeho nejoblíbenější Papuánce patřila žena, které říkal Babča. Vždycky ho ráda viděla a pokaždé ho pohostila nějakou pochoutkou. Třeba pečeným ságem (škrobem) plněným červy tlustými jako palec. „Před dvěma lety bohužel zemřela,“ teskní Jahoda, ale ve svých návštěvách Papuánců pokračuje nadále.
Pygmejové pro válku nemají ani slovo
Lidé z kmene Pygmejů ve Středoafrické republice měří v průměru 120 až 140 cm. „Jsou vděční za cokoliv,“ rozplývá se nad jejich povahou cestovatel a říká, že nikdy neválčí. Když se sejdou dva kmeny na jednom území, tak o to území nebojují, ale odejdou oba dva, aby to bylo spravedlivé.
Vesnici tvoří pouze klacky a listí, takže ji mají sbalenou do dvou hodin. Do Středoafrické republiky už se za nimi Jahoda nikdy nevydá.
