14°C
Reportér Nedělního Blesku si o prázdninách vyjel na kole od pramene Teplé Vltavy až na pražský Karlův most. Celkem 423 kilometrů za šest a půl dne zvládne téměř každý jen trochu zkušený cyklista. Pouze se sedlovými brašnami a nejnutnějším oblečením, po cyklostezkách a málo frekventovaných okreskách.
Den první: Zahřívacích 40 kilometrů
Vše začalo krátce před polednem na šumavské Kvildě, kde devět natěšených cyklistů vyklopil i s jejich koly cyklobus vypravený z Plzně (cena jízdného a přeprava kola - 187 Kč za osobu). K prameni Teplé Vltavy to z Kvildy je po cyklostezce ještě asi šest kilometrů. Své putování zahajujeme u talíře česnečky.
První den nás čeká nejkratší úsek po jihočeské Šumavě. Jedeme po asfaltce nenáročným terénem k prameni Vltavy. Cestou míjíme desítky pěších turistů. Když posléze pijeme z pramene Teplé Vltavy, sázíme se z legrace, kdo se o pár stovek kilometrů dál ze stejné řeky napije pod Karlovým mostem v Praze.
Od pramene stoupáme po kamenité cestě na Bučinu. Kdo v těchto místech nesleze z kola, je ve skvělé kondici. Proplétat se mezi množstvím pěších turistů na vrchol , byť na lehounký převod, je skutečně úspěchem. Na Bučině stojí za shlédnutí památník totalitního režimu – pozůstatek několika desítek metrů ostnatých drátů a překážek na hranici mezi Českem a Německem. Po dlouhém klesání nás čekají romantické Knížecí pláně a vzápětí o pár kilometrů dál obří děsivé asijské tržiště s přechodem Strážný. Odtud raději ujíždíme, co nám síly stačí.
Buková, ukázka totalitního zabezpečení česko-německé hranice
Přes Lenoru dorážíme k cíli prvního dne, Soumarské hospodě, stojící jen kousek od vodáky známého Soumarského mostu. Devět cyklistů není jednoduché ubytovat, ale majitel hospody Jaroslav Maxa to ochotně zvládá. Kola nám ukládá do místnosti hned vedle výčepu.
Soumarská hospoda:
Cena ubytování za osobu: 250 Kč se snídaní
Domácí kuchyně: hotovky 75 Kč, 100 g tlačenky 35 Kč, klobása 50 Kč, nakládaný hermelín 35 Kč, domácí štrúdl 35 Kč
Zajímavosti na trase: Pramen Teplé Vltavy, památník totality Bučina, Knížecí pláně, historický dřevěný most v Lenoře.
Den druhý: Ujeto 78 kilometrů
Ze Soumarské hospody vyjíždíme do nepříliš vlídného počasí. Šedivé mraky nevěstí nic dobrého. Přesto již o pár kilometrů dál v obci Dobrá nám začíná slunce svítit na cestu. Zajíždíme po turistické značce k rozcestí pod Stožeckou kaplí. K samotné kapli musíme zhruba kilometr do kopce po svých.
Další naše cesta pak míří do Stožce a Černého Kříže. Tam na železniční stanici funguje hostinec, ve kterém dostanete borůvkové knedlíky jako od babičky. Po rovině šlapeme do Nové Pece. Odtud se cesta zvedá až ke Schwarzenberskému kanálu. Podél něho putujeme téměř po rovině plných 35 kilometrů (pozor, na celém úseku je jen jeden penzion na případné občerstvení). Přes Zadní Zvonkovou projíždíme Rakouskem do Iglbachu-Ježové. Začínáme se vracet k přehradní nádrži Lipno. Projíždíme Frýdavou a dorážíme do Přední Výtoně. Útočištěm se nám tentokrát stává tříhvězdičkový hotel Barborka manželů Evy a Jana Bittnerových.
Hotel Barborka:
Luxusně vybavené dvou, tří, čtyř lůžkové pokoje včetně rodinných pokojů se dvěmi ložnicemi.
Cena za osobu: 550 Kč včetně snídaně (v podobě švédského stolu).
Zajímavosti na trase: Vltavský luh, Stožecká kaple, Schwarzenberský kanál, kostel v Zadní Zvonkové, Ježová – plavení dřeva na kanále.
Den třetí: Ujeto 68 kilometrů
Od samého rána nás trápí příšerné horko. Teploměr ve stínu na Lipenské nádrži hlásí neuvěřitelných 32 stupňů. Zastavujeme na protější straně nádrže v Maríně Lipno. Odtud vede cesta určená spíše pro horská kola podél Vltavy až do Vyššího Brodu. Přesto kratší úsek silnice do Vyššího Brodu pro značný provoz v době dovolených nedoporučujeme.
Český Krumlov
V Rožmberku na šlajsně u jezu sledujeme úspěchy i neúspěchy projíždějících vodáků. Podél Vltavy sjíždíme po hlavní silnici až do Českého Krumlova. Číčník v cukrárně U Draka na břehu Vltavy nám ochotně kola uschová přímo u pultu cukrárny, abychom se mohli na terase vrhnout na donesené zmrzlinové poháry. Po prohlídce Českého Krumlova pokračujeme v našem putování do Zlaté Koruny. Josef Bigas tam provozuje turistickou ubytovnu Jehlan. Nebojme se na svých cestách takových ubytoven. Všude panuje čisto, prvotřídní domácí strava v hospůdce přímo pod ubytovnou. Naše kola majitel uzamyká do bezpečí přilehlé tělocvičny.
Ubytovna Jehlan:
Cena za osobu: 200 Kč a 60 Kč za snídani, pod kterou se prohýbá stůl.
Každovečerní grilování!
Zajímavosti na trase: Přehradní hráz Lipno, Čertova stěna pod Lipenskou nádrží, klášter Vyšší Brod, hrad Rožmberk, Český Krumlov, klášter Zlatá Koruna.
Den čtvrtý: Ujeto 65 kilometrů
Po příšerném zhruba kilometrovém, téměř kolmém trháku hned za vodáckým tábořištěm ve Zlaté Koruně míříme přes Boršov do Českých Budějovic. Odtud pak přes Hlubokou a vorařskou obec Purkarec nás čeká Týn nad Vltavou. Cestou nás zdrží pořádná bouřka. Do Týna dojíždíme večer.
Týnský podnikatel Jan Habich po předchozí dohodě část naší výpravy ubytovává ve svém penzionu na břehu Vltavy. Početnější část je ubytována o chvíli později jeho manželkou v podmáčené, plísní zapáchající špeluňce o několik set metrů dále. Paní Habichová vzápětí mizí a již nereaguje na naše stížnosti na vlhké,plísní páchnoucí lůžkoviny, nefunkční světla, padající kliky dveří, špinavou vanu a všudypřítomné mokré mapy na zdech. Dopředu však od každého zkasírovala 450 Kč za ubytování a snídani. Kola prý máme nechat stát na dvoře domu. Nedělní Blesk cestovatelům penzion Jana Habicha rozhodně nedoporučuje!
Zajímavosti na trase: České Budějovice, zámek Hluboká nad Vltavou, vorařské muzeum Purkarec, vodní dílo Hněvkovice, Týn nad Vltavou.
Den pátý: Ujeto 52 kilometrů
Den začínáme po hulvátském vystoupení podnikatele Habicha a jeho ženy podáním stížnosti na jejich ubytovací služby na živnostenském úřadě v Týně nad Vltavou. Odměnou nám je výhled z kanceláře na sluncem ozářené historické náměstí. Úřednice nás ubezpečuje, že Týn nad Vltavou nabízí i kvalitní ubytovací služby. Slunce pálí, vše je záhy zapomenuto a naše výprava míří na hrad Zvíkov. Cestu nám přetne hřeben Píseckých hor. Znaveného cyklistu pak osvěží koupel ještě v řece Otavě přímo pod hradem Zvíkovem na soutoku s Vltavou. K dalšímu ubytování v rodinném Park Hotelu Orlík nám zbývá asi čtrnáct kilometrů. Jeho majitel Ivan Kozák nás hned po večeři se svou manželkou vítá se sklenicí moravského vína. Spát na pokoje nás po příjemném povídání propouští až druhý den po půlnoci.
Park Hotel Orlík:
Cena za osobu: 250 Kč za lůžko, bez WC na pokoji, a 450 Kč se snídaní na pokoji s toaletou a sprchou.
Příjemná domácí atmosféra. Majitel dbá na přísný pořádek. Cyklisté jsou v hotelu s bazénem vítání.
Zajímavosti na trase: Hrad Zvíkov, zámek Orlík, Orlická přehrada
Den šestý: Ujeto 52 kilometrů
Hned ráno na začátku cesty obdivujeme monumentální stavbu Žákovského mostu, přes který musíme přejet. Přes Klučenice a Milešov míříme po pravém břehu Orlické přehrady do Kamýku nad Vltavou a odtud do Dublovic, Nalžovic a Chlumu. Krajina se začíná pořádně vlnit. Nastupují dlouhá táhlá stoupání, ale i několikakilometrové sjezdy. Poslední noc trávíme u Miroslava Vondráčka v jeho rodinném penzionu s restaurací a vinárnou v Chlumu. Pán domu je kuchařem, propagujícím již čtyřicet let poctivou českou kuchyni, manželka se synem obsluhují na place. U Vondráčků čepují rekordních osm druhů piv.
Penzion U Vondráčků:
Cana za osobu: 350 Kč se snídaní
Domácí kuchyně: hotovky maximálne do 80 korun.
Zajímavosti na trase: Přehradní hráz Orlík, Liškův mlýn u Milešova, Kamýk nad Vltavou.
Den sedmý: Ujeto 68 kilometrů
Od rána prší, teplota klesla na pouhých čtrnáct stupňů. S tou klesá k nule i nálada některých účastníků. V našich řadách se nečekaně objevuje poraženecká nálada a náznak snahy cestu ukončit a z nedalekých Sedlčan odtroubit ústup po železnici. Nakonec se všichni pochlapíme a vyrážíme do deště. Přes Křepenice se vracíme k Vltavě a přejíždíme na její levý břech. Cesta pokračuje obcí Čelina, přes Chotilsko, Čím a Buš do obce Slapy. V lijáku se vyhneme bývalým Svatojánským proudům a po čtyřkilometrovém sjezdu ze Slap končíme zcela promočeni v zájezdní hospodě Rozmarná ve Štěchovicích. Majitelé podniku okamžitě dávají pokyn a naše bicykly končí v suchu Moto baru v přízemí. O patro výše nás čeká horký čaj a pořádný oběd. Zbylých asi šestatřicet kilometrů zvládáme po frekventované silnici do Davle, Vraného, až po pražském nábřeží dojíždíme na Karlův Most. Poslední foto a vše je za námi. Nutno podotkout, že pod Karlovým mostem se už nikdo z nás z Vltaty nenapil.
Vytoužené finále na pražském Karlově mostě. I když na toto téma všichni vtipkovali, z Vltavy se na závěr výletu nikdo napít neodvážil.
