9°C
My, co 12 let žijeme v »Schengenu«, vzpomeneme na minulost, obzvlášť s exotickým českým pasem. Z Malajsie přes dálniční most na ostrov přijíždíme bez kapky alkoholu, kuřáci maximálně s jednou, a to ještě rozdělanou krabičkou, a hlavně bez jediné žvýkačky! Ty jsou v Singapuru »zločin«. To ostatní je kvůli pašování. Probrali mi kufr, šli i do holení, jsem O.K., ale pořádek musí být.
Jím je ostatně tropická země jen 140 km nad rovníkem proslulá. Jíst v metru či se tam příliš hlučně smát, přejít na červenou, porušit zákaz kouření, odhodit papírek či si nedejbože odplivnout – to bych vážně nedoporučoval. Pokuta čeká i toho, kdo zapomene spláchnout na WC. Ne že by mi cokoli ze zákazů nějak vadilo, ale jaký kontrast vůči frivolnímu Thajsku, odkud jsme vyrazili! Pravidla jsou navíc fair – pod zákazem je hned napsáno, za kolik co je: jíst, kde se nemá, přijde třeba na 500 singapurských dolarů (17 Kč za jeden), kouření i na 1000.
Přejet singapurskou hranici je ale skok přes dvě století. Troufám si tvrdit, že to není úroveň západní Evropy, nýbrž jsou už kus před ní. Země přitom vůbec není homogenní – jsou zde jako ve Švýcarsku čtyři úřední jazyky! Angličtina, čínština, malajština, tamilština. Číňané tvoří 77 %, Malajci 14 a Indové 8 % obyvatel. V minulosti se tu střídali Portugalci, Holanďani, Britové. A náboženské složení snad už pestřejší být nemůže: buddhisté 43, muslimové 15, křesťané 14, taoisté 8,5, hinduisté 4 %...
Obrácenou stranou mince je fakt, že Singapur je letos už pátým rokem nejdražším městem pro život. O druhou a třetí příčku se dělí Curych a Paříž. Kombinace bankovnictví, vyspělých IT technologií spolu s druhým největším kontejnerovým přístavem z něj dělá jeden z »pupků světa«. A to i přesto, že v zemi od vyhlášení nezávislosti v roce 1965 vládne stále jedna partaj – Strana lidové akce. Jedno srovnání hovoří samo za sebe: sousední Malajsie patří k asijským »tygrům«, ale průměrná singapurská mzda je pětkrát vyšší (přes 70 tisíc korun).
Přestože se tu bojuje o každý metr stavební plochy, v městském státě je ohromné množství zeleně – a téměř žádný hmyz! Jedenkrát týdně mezi druhou a třetí hodinou v noci se provádějí postřiky! I přes vládu jedné strany u významných staveb nestačí její povolení, konají se i referenda! A mají výškový limit: budovy nesmějí přesáhnout 280 metrů. Ne že by to byl pro české oči malý šok, ale les mrakodrapů tu nepůsobí »nelidsky « jako v malajsijské metropoli Kuala Lumpuru, kde 400 metrů žádná míra… Proti němu či thajskému Bangkoku taky zácpy nejsou úděsné. A nejde jen o supermoderní metro a další městskou dopravu. Platí tu pravidlo: Chceš auto? Dokaž, že ho budeš mít kde parkovat.
Je sedm večer, jsme v tropech, takže tma jak v pytli, spěcháme, abychom stihli loď na řece rovněž jménem Singapur. Rozzářené mrakodrapy včetně ikonického hotelu Marina Bay Sands vyrážejí dech, stejně jako pak ráno za denního světla. Jedenáct tisíc kilometrů od domova mi ale vyráží dech i taxikář. Jsem poučen, že se netřeba bát, a navíc se nesmlouvá, přesto mi přijde jako divočina se první den v obrovském městě, jež zatím vůbec neznám, sám nechat někam vézt nocí…
Obří sraz Lamborghini v Singapuru Lamborghini
„Odkud jste?“ ptá se. „Prague? Á, Czechoslovakia!!!“ Za dva týdny putování po Zadní Indii neměl o České republice nikdo ani ponětí (vyjma mezinárodních hotelů), až tento světa znalý singapurský padesátník! „Jste měli problémy s Rusy, že? A čeština je podobná francouzštině?“ Vysvětluju, že polštině, Rusové jsou dávno pryč a taky jsme už »Czech and Slovak Republic«, dozvídám se, že jeho rodiče sem přišli z Číny, přátelsky ševelíme – až jsme po půlhodině přejeli! Když vtom práskne do taxametru: „Very sorry, tohle jde na mne, je to moje vina, dál platit nebudete!“ Pak se nějak vymotáme, hotel je na světě: „Víc než 10 dolarů nechci a přivezte celou rodinu, Singapur je nádherná země, něco hezkého o nás napište.“ Podáváme si ruce! A nemuset jít každý po své práci, asi půjdem »na jedno«. Singapur je úžasná země! Akorát poněkud z ruky…
