Kostelec nad Labem: věnné město českých královen
Kostelec dostala věnem např. Eliška Přemyslovna. Královna mu udělila výsady a zbavila ho některých povinností. Další šťastnou Eliškou, která ho dostala věnem, byla choť Karla IV., královna Eliška Pomořanská. I díky ní obec získala další vzácná privilegia. Kostelec byl výborně opevněný a obehnaný vodními toky, takže zde našel útočiště Jan Žižka, když se mu na bojišti přestalo dařit. Správa obce poté přešla pod odpůrce krále Jiřího z Poděbrad. Bohužel pro Kostelec, odveta na sebe nenechala dlouho čekat a vladařova vojska ho dobyla a vyplenila. Kostelec se nacházel v úrodné krajině, takže stálo za to obec obnovit. Roku 1486 byl Kostelec povýšen na město a to Vladislavem II. Kostelec nad Labem přestal být věnným městem, až když byl roku 1586 připojen k brandýskému panství.
O Týnci psal kronikář Kosmas
Věhlasný kronikář se roku 1110 zúčastnil setkání dvou vládnoucích knížat z rodu Přemyslovců. Této události se pak Kosmas věnoval ve svém díle. Další dochovanou písemnou zmínkou o středočeské obci je listina krále Vladislava II. Ten ve 12. století Týnec odkázal klášteru v Litomyšli. Ve 14. století pak Týnec přešel do vlastnictví jiného kláštera a to cisterciáckého v Sedlci. Obzvláště dobře se obci dařilo pod vlastnictvím Viléma z Pernštejna. V 16. století celé panství koupil následník trůnu z rodu Habsburků. Císař Rudolf II. pak v roce 1600 povýšil Týnec na královské komorní město.
