Video se připravuje ...
Stodolovi – nejhorší sérioví vrazi v našich dějinách. Policie i soudní lékaři ale při vyšetřování totálně selhali.
Kriminalista Lomnický vyšetřoval Stodolovy i heparinového vraha: Drsná zpověď!
Legendární kriminalista Jan Lomnický měl k policejnímu sboru velmi složitou cestu. Jako dítě se potuloval po ulicích a byl označován za problémového. Z gymnázia ho vyhodili. I tak zvládl vystudovat doktorát na pedagogické fakultě a následně se stal členem jednotky na vyšetřování násilné trestné činnosti. Za více než 35 let praxe byl součástí těch nejkrvavějších případů u nás.
Byl u stovek případů, mezi jinými např. u vražd manželů Stodolových nebo u vražd tzv. heparinového vraha. Zároveň je řadu let koordinátorem krajského vyjednávacího týmu a členem týmu krizové intervence. Jeho cesta k policii však byla velmi klikatá. Jako malý kluk chtěl být popelářem, poté skokanem na lyžích. „Byl jsem hyperaktivní, přátelil jsem se s romskými kluky a byl jsem víc venku než doma. Občas mě přivedli esenbáci, že jsem se pozdě potuloval po ulicích,“ popsal pro deník Aha!
Dle svých slov se díky tomu však naučil vycházet s lidmi, ze kterých se později v životě stávali kriminálníci. Z gymnázia v Pardubicích ho vyhodili, odmaturoval proto v Holicích. Ve třeťáku nalezl lásku k biologii a rozhodl se ji studovat. Jeho další kroky tak vedly na pedagogickou fakultu, kde kromě přírodních věd studoval také pedagogiku a psychologii. K policii nastoupil po revoluci, v srpnu roku 1990. Od roku 1992 pak začal pracovat na oddělení násilné trestné činnosti.
Předchozí studium mu přišlo velice vhod. „Mojí silnou stránkou se staly výslechy podezřelých. Snažil jsem se s nimi komunikovat jinak než ostatní kolegové. Využíval jsem nejen znalostí nabytých při studiu psychologie a pedagogiky,“ vysvětlil Lomnický. Tehdejší vrchní komisař Ladislav Pavlíček mu svěřil nově vytvořenou pozici kriminalisty-psychologa. To v praxi znamenalo, že měl na starost profilování pachatelů, psychologii písma nebo třeba taktiky výslechu. Mimo jiné i v tu dobu prý módní využívání senzibilů. „Práce se senzibily byla náročná, bylo obtížné rozpoznat je od podvodníků,“ dodal.
V devadesátkách šlo o život
Nejdivočejší etapou jeho kariéry byla prý pověstná devadesátá léta. „Například jsme si museli hlídat služební auta. Stávalo se, že jsme měli na kolech povolené šrouby,“ zavzpomínal. Často se mu prý také stávalo, že odsouzení mu vyhrožovali. Po propuštění si však s většinou z nich jen podal ruku a v klidu si popovídal. S výhrůžkami se nicméně sem tam setkává dodnes.
Na kriminálce působí stále, nyní již ve funkci vrchního komisaře. „Baví mě to, že každý případ je jiný. Možná jsou v něčem leckdy podobné. V motivu, ve způsobu provedení, v mechanismu poranění a podobně, ale člověk pořád poznává něco nového,“ uzavřel Lomnický.
Témata:
Související
máma se Stodolou chodila a když se s ním rozcházela tak chtěl vyskočit z okna škoda že to neudělal táta ho znal taky dost dobře říkal že by to do něj neřek ale do ní jo