Nenápadná kruhová stavba o průměru zhruba jednoho metru je dost neobvyklou připomínkou 2. světové války. Říká se jí bunkr pro jednoho, případně einmannbunker. Tedy úkryt, kde si strážný užil samotu víc než dost.
Na Třinecku se dochovaly už jen asi tři. Jeden stojí v Českém Těšíně. Ten se nedávno dokonce stěhoval od železniční trati na autobusové nádraží, a jeden má být údajně také v Karviné.
Ve své době novinka
Podle předsedy Klubu vojenské historie Chotěbuz na Karvinsku Jána Labáka jsou sice einmannbunkery památkou hlavně pro zapálené „bunkráky“, ale oficiálně se mezi chráněné památky příliš nepočítají.
Důvod je prostý. Jde o německé válečné prefabrikované opevnění. Ve své době ale šlo o světovou novinku a žádného drobečka. Betonový kolos vážil tři tuny.
Jako do kurníku
Strážný se dovnitř soukal dveřmi velikosti kurníku, ovšem s betonem silným asi 25 centimetrů. K pozorování měl tři úzké štěrbiny po obvodu. Tyto zhruba 2,5 metru vysoké bunkry stávaly u dolů, železnic nebo podniků, zkrátka tam, kde bylo potřeba mít oči otevřené a hlavu pokud možno krytou.
„Jakmile se rozezněly sirény, strážný vběhl dovnitř a sledoval, kam dopadají pumy a jaký mají účinek, aby mohl podávat hlášení. Hlídal také místa s nevybuchlou municí,“ popsal historik Labák. Kdyby einmannbunkr schytal střepinu, odolal by. Přímý zásah by ale neustál.
Pozorovatelna s telefonem
Neobvyklé, ale konstrukčně zajímavé stavby vznikaly i po válce. Patřily mezi ně pozorovatelny civilní obrany. Jedna z nich se dodnes dochovala pod horou Javorový.
Tam už měl strážný, který hlídal strategické body v okolí, podstatně víc prostoru i základní vybavení. „Telefon, mapy, přístroje na měření radiace, kdyby se něco semlelo,“ dodal pan Ján.
VIDEO: Revoluční gardy. Poválečné pohraničí ovládli kriminální živlové i konfidenti gestapa, vyháněli Němce, znásilňovali ženy a rabovali.
