14°C
Ač brněnský rodák, řada Kotěrových realizací se uskutečnila takřka napříč celou republikou – Prahu nevyjímaje. Však v ní také nalezl, po studiích na věhlasné Vídeňské akademii, kde se setkal například s neméně ikonickým Adolfem Loosem (†62), vítané útočiště. Obdržel totiž místo na prestižní VŠUP. Ne jen tak ledajaké.
Spasitel české architektury
V roce 1898 se stal přímo vedoucím oboru dekorativní architektury, což bylo prestižní místo na druhém stupni školy, dnes bychom řekli středním. A Kotěra už tehdy, ve svých 27 letech, platil za vycházející hvězdu na poli české architektury. Na přímluvu svého kolegy si jej vyžádal přímo ředitel školy Jiří Stibral (†80), sám známý architekt, který je podepsaný pod řadou domů v centru tuzemské metropole, nebo spolu s Aloisem Zimou (†87) pod novogotickým Husovým sborem v Dejvicích.
„Postava Kotěry je opředena pozoruhodnou mytologií,“ uvádí Holeček. „Kotěru máme zafixovaného jako spasitele české výtvarné kultury prakticky od první chvíle, kdy se ze zahraničí přestěhoval do Prahy.“ Ukázalo se to jako prozíravý krok. Do té doby totiž Kotěra většinou spíše publikoval.
„Záhy po tom, co přišel do Prahy, dostal první velkou zakázku, konkrétně na Peterkův dům na Václavském náměstí.“ Šlo o jednu z mnoha realizací, které v Praze uskutečnil. „Zásadní množství Kotěrových realizací je v Praze a jejím širším okolí, z čehož usuzuji, že se intenzivně věnoval i výuce na škole,“ dodal Holeček.
Výuka
Kotěra dohlížel na vzdělání svých studentů a předával jim své poznatky a zkušenosti, které získal v zahraničí. Nezřídka se jednalo především o výkresy, studie a návrhy. Ty se v průběhu studia tematicky měnily tak, že více ctily aktuální mezinárodní trendy. „Do 90. let 19. století vycházeli budoucí architekti z antiky,“ podotýká architekt s tím, že se jedná o období, v němž se vycházelo z historizujících slohů – neorenesance, neogotika či neobaroko. Kotěra přinášel svěží vítr moderny.
Na VŠUP působil do roku 1910, aby posléze „přesedlal“ na Akademii výtvarných umění (AVU). „Za těch 12 let působení na VŠUP prošlo studiem v jeho ateliéru přes 60 studentů, “ uvádí Holeček s tím, že úspěšně studia dokončila zhruba polovina. Kteří byli jeho nejznámější žáci? Právě jim je formou medailonků věnovaná výstava v budově VŠUP, jímž je Holeček kurátorem.
Ikona kubismu
V řadách Kotěrových studentů lze nalézt jedno známé jméno vedle druhého. „Většina z jeho žáků, ač mezi nimi lze najít výjimky, stavěla v Praze,“ říká Holeček. Jedním z prvních byl třeba Adolf Foehr (†63), který je, Holečkovými slovy, „asi nejvýraznější německojazyčný Kotěrův žák.“ V Praze realizoval řadu budov – zejména paláců: Dunaj, palác Purkyňova nebo Obchodní dům U Sedláků.
„František Vahala (†60) je architektem, který je svým dílem rozprostřený více po republice. V Praze lze však od něj nalézt třeba Lékařský dům na Vinohradech poblíž stanice MHD I. P. Pavlova nebo budovu Vyšší odborné školy uměleckoprůmyslové a Střední průmyslové školy na Žižkově náměstí,“ zmiňuje architekt. „Pozoruhodná je i jeho vodohospodářská činnost, kdy v Praze například upravoval jezy na Štvanici a v Troji.“
Nejznámějším Kotěrovým žákem byl bezesporu Josef Gočár (†65), který u Kotěry studoval v letech 1903 až 1906. „Je zjevné, že s Kotěrou měli velmi úzký vztah - mezi lety 1905-1908 dokonce Gočár působil v jeho ateliéru jako hlavní architekt a v roce 1908 za nemocného Kotěru také suploval,“ uvádí Holeček s tím, že když Kotěra v roce 1923 zemřel, byl to právě Gočár, kdo jej na AVU nahradil. „Gočár byl také v Praze mimořádně plodný, ačkoliv jeho stavby lze najít také v Pardubicích nebo v Hradci Králové.“
A že se jednalo o stavby s velkým „S“. Legiobanka Na Poříčí, vily na Babě, v Bubenči nebo na Hradčanech, kostel sv. Václava ve Vršovicích nebo pak samozřejmě Dům u Černé matky boží, který je pokládán za jeden z nejznámějších domů stavěných v kubistickém slohu u nás.
Vyjmenovat všechny architekty by bylo zdlouhavé, opomenut by však neměl zůstat třeba Otakar Novotný (†79), potažmo Jan Zázvorka (†79). „První ze jmenovavných je známý například budovou SVU Mánes,“ podotýká Holeček. „Zázvorka zase stojí za vzezřením nynějšího Vrchu Vítkov na Žižkově,“ uvádí s tím, že je autorem nejen Národního památníku, ale též i budovy Vojenského historického ústavu Praha.“
Jaký mistr, takoví žáci?
Studenti působili v Kotěrově ateliéru několik let. Mnozí třeba i po vystudování. Neplatilo to však jen tím způsobem, že se od svého „mistra“ učili. „Mnozí měli zásadní vliv i na Kotěrovy realizace,“ míní Holeček. „Studenty si bral ze školy rovnou do ateliéru, a třeba Novotný byl na hlavní projekční pozici. Tím se rozumí, že Kotěra bral zakázky a Novotný mu vedl projektovou přípravu.“
„Mezi charakteristické kotěrovské znaky spadá například použití atik, redukce římsy nebo zdůraznění arkýřů. Pak také použití cihly, poněvadž před Kotěrou se cihly v tuzemské architektuře příliš nepoužívaly,“ říká Holeček.
A vskutku – z výstavy jsou u řady jeho žáků patrné právě tyto znaky. Arkýře i cihly využíval pro své stavby například Jaroslav Vondrák (†55), známý především navržením vilové čtvrti Ořechovka. Tímtéž se vyznačoval i Karel Špera (†89) nebo Bohumil Waigant (†45) – oba stavěli především obytné a činžovní domy.
Kde: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, přízemí. Nám. J. Palacha 80/3 - Staré Město.
Kdy: Do 5. března 2022.
Vstupné: Volné.
Z Výstavy Jan Kotěra a jeho žáci na Umělecko-průmyslové škole. David Zima
