Klasicistní kostel Povýšení sv. Kříže byl v Kolodějích, které v té době zdaleka ještě nebyly součástí Prahy, vystavěn v roce 1806. Vysvěcen byl o rok později. „Vystavěn byl proto, aby nahradil stržený kostel sv. Bartoloměje, který stával zhruba v místech dnešní hasičské zbrojnice v Újezdě nad Lesy,“ vysvětluje kolodějský farář Ondřej Salvet (46).
Jak je to se stářím varhan?
„Varhany pochází z roku 1874,“ uvádí Salvet, nicméně není vyloučeno, že jejich pravé stáří je ještě starší. Sestávají z dvou částí. „Jedna, které se říká manuál, stojí směrem k zábradlí kúru. Je v ní většina kovových a malých dřevěných píšťal, které se ovládají prostřednictvím kláves.“
„Druhá část pak sestává z pedálové klávesnice. Ta se ovládá nohama, právě ta rozeznívá velké dřevěné píšťaly, které má varhaník za zády, když hraje,“ přibližuje farář, který v Kolodějích působí již devět let. Právě tato část je podle něho nejstarší. „Měla by pocházet z roku 1813 čili několik let po výstavbě a vysvěcení kostela. Jedná se v podstatě o pozůstatek původních varhan.“
Zkázonosný blesk
Proč se nedochovaly do současných dnů, vysvětluje farář záhy. „Varhany nepřečkaly zásah kulovým bleskem. Ve farní kronice je ve vzpomínkách tehdejšího faráře Vojtěcha Polaneckého zaznamenáno, jak se 12. července 1872 odpoledne zatáhla obloha a přišla veliká bouře,“ říká Salvet. „V Kolodějích a v okolí uhodilo údajně celkem čtyřikrát, jeden z blesků se strefil přímo do kostela.“
„Sám se divím, jak tehdy mohli vysledovat trajektorii blesku, nicméně v kronice se hovoří o tom, že blesk uhodil do kříže ve štítě kostela. Odtud sjel na půdu, tam rozštípl součást zvonové stolice, takže se uvolnil zvon. Následně blesk prorazil na kúr, kde uhodil do píšťal varhan,“ líčí farář. „Píšťaly nezačaly hořet, ale ta energie z blesku je doslova rozmetala, včetně příslušenství varhan. Blesk měl posléze sjet do přízemí zámku od dveří, kde se měl odrazit do vnitřku kostela a zasáhnout hlavní oltář, boční oltáře a krucifix, odkud stropem vyletěl ven,“ kroutí hlavou farář nad neuvěřitelným popisem tehdejších událostí, které se musely seběhnout v několika málo vteřinách.
Že by šlo ale o čirý výplod fantazie, se Salvetovi nezdá. „Tehdejší farář byl skutečně nesmírně pečlivý, praktický a akurátní,“ dodává s tím, že by od něj určitě nečekal smyšlené báchorky. „Zásahem blesku byly varhany zničeny. Proto bylo za 540 zlatých nezbytné postavit nové, kterých se kostel dočkal v roce 1874 na pozůstatcích původních varhan,“ dodává s tím, že jejich autorem byl významný pražský stavitel varhan Karel Schiffner (1836–1894), jehož varhany lze slyšet napříč republikou a který taktéž opravoval i ty barokní svatovítské.
A nejedná se o jediné známé jméno, které je s kolodějskými varhany spjato. Zdejšímu obecenstvu totiž několikrát zahrál přední český varhaník Přemysl Kšica (38), který za svou hru obdržel řadu českých i zahraničních vyznamenání.
Záchrana formou adopce
V současné době jsou varhany sice funkční, avšak v nevyhovujícím stavu. „Nelze říct, že by se na ně za těch více než 100 let vůbec nesáhlo, ale většina těch opravných zásahů byla spíše nouzového charakteru,“ upřesnil Salvet. Z toho důvodu se postupem let na mechanismu varhan nahromadily nejrůznější nedostatky, které je třeba řešit.
Nicméně taková rekonstrukce varhan není snadná a už vůbec ne levná záležitost. Odhad rozpočtu oprav se zatím vyšplhal na částku 432 tisíc korun. „Je nutná oprava píšťal i technického zázemí varhan. Jde o táhla, zvukovody, vzdušnice, kudy se vzduch rozvádí“ vyjmenovává Salvet.
Kolodějská farnost vypsala možnost adopce jednotlivých píšťal za peněžitý obnos. „Tuto formu jsme zvolili proto, že adopce posiluje určitý vztah lidí k těm varhanám,“ míní farář. „Spoléháme se na to, že lidé, kteří sem dochází, mají ke kostelu vztah. Chceme jim také dát příležitost, aby se mohli podílet na opravě. Věřím, že varhany si své dárce najdou.“ Třeba na Vánoce podle faráře do kostela dochází zhruba 300 lidí.
Píšťal je celkem 312. „Cenu za adopci jsme u jednotlivých píšťal rozdělili do různých cenových kategorií, takže některé lze adoptovat za 500,- Kč, jiné třeba za 5 000,- Kč,“ uvádí farář. „Považuji za nutné zmínit, že částka nepůjde na pořízení nových píšťal, ale na jejich opravu, aby byly varhany skutečně zachovány v co nejvíce autentickém historickém stavu.“
Středověký zvon a zazděný vchod pro vrchnost
O původním kostele v Újezdě nad Lesy, který později nahradil právě ten kolodějský, se toho mnoho neví, jeho počátky sahají až do středověku. Když byl ten zbořen, jeho pozůstatky byly využité pro stavbu kostela v Kolodějích. „Zajímavé mimo jiné je, že zvony z toho původního kostela sem byly přeneseny. Ten nejstarší z roku 1486 dodnes máme na půdě, která slouží jako zvonice,“ uvádí farář. Zbylé dva původní zvony byly zabaveny během první světové války pro válečné účely.
Jinak je nynější kostel v podstatě autentický tak, jak vznikal před 200 lety – až na výjimky. Třeba byl roku 2011 pořízen nový oltář od Jiřího Beránka a letos přibyl goblén od Evy Brodské. Mezi zbořením starého a výstavbou nového kostela sloužila pro obyvatele zblízka i zdaleka zámecká kaple sv. Anny. Právě díky hradu, později zámku, byly Koloděje hlavním centrem oblasti, kdežto dnes jsou spíše okrajovou a nevelikou městskou částí metropole. Určitým pozůstatkem bývalé důležitosti Kolodějí nicméně je, že pod zdejší farnost nadále spadají ještě Běchovice, Újezd nad Lesy, Blatov a Stupice.
V současnosti se do chrámu vstupuje pouze jedním, hlavním vchodem. V minulosti ale podle faráře měl kostel i boční vchod – právě směrem k zámku. „Ten sloužil právě pro přístup členům rodu Lichtenštejnů, kteří byli zároveň patrony tohoto kostela,“ sdílí své znalosti farář. „Bočním vchodem se mohli přes zákristii dostat přímo do své panské lavice, aby se nemuseli potkávat s obyčejným lidem.“ Postranní dveře byly zazděny patrně po roce 1920, kdy už byl zámek zkonfiskovaný státem. Dnes je v soukromých rukou.
