14°C
Pavel Vavroušek se snažil zachytit jeden z posledních ostrovů venkovské pospolitosti. Obyvatelé vesnice žili tradičním stylem života, který se jen minimálně lišil od života jejich předků. Čas se pro ně odvíjel od ročních dob a pravoslavných svátků, živili se hlavně prací s hospodářskými zvířaty. Fotograf zachytil globalizací neposkvrněnou čistotu vesnického života. Udělal tisíce fotografií. Do knihy se jich dostalo 124 a na výstavě jich je k vidění 50.
Od trampingu k dokumentární fotografii
Fotit začal Pavel ve 23 letech díky svému kamarádovi, později známému fotografovi Občanského fóra, Pavlu Štechovi. Nejprve zachycoval tramping a svatby, poté ho zlákal svět Romů. Na podzim 1971 se vydal se dvěma kamarády na vandr, až došli do Bukovských vrchů na Slovensku, kde nalezli nejvýchodnější vesnici Československa nazývanou Nová Sedlice.
Jelikož byl Pavel introvert, dělalo mu ze začátku problém lidi „otravovat“ foťákem. Místní se však ještě necítili být znásilňováni aparátem, většinou měli z fotografování radost a navíc je zajímal člověk odjinud, který je zvědavý a žije s nimi. „Tady v Čechách bylo mnohem těžší se k lidem přiblížit než tam,“ vzpomíná. Veškerý svůj čas prý trávil v Nové Sedlici. „Navíc mne zajímalo to odlišné – takovou vesnici už bylo i tehdy v Čechách těžké najít,“ dodává fotograf.
Ubytoval se u rodiny „tety“ Zimovčákové, kam poté jezdil dalších 10 let. „Bylo pro mne důležité i to, že dodržovali pravoslavný, tedy juliánský kalendář. Bylo nepředstavitelné, že bych na Štědrý večer nebyl doma. Takto jsem mohl být na Vánoce s rodinou a pak odjet fotografovat pravoslavné Vánoce,“ usmívá se Pavel.
Vesnice na kraji Československa
V poválečném období a po ztrátě Podkarpatské Rusi zůstaly čistě venkovské tradiční regiony převážně na Slovensku a v některých částech Sudet. Pavel Vavroušek si prý našel místo svého životního pocitu. Oslovila ho vesnice bez asfaltových cest a plná zvířat. Během demotivující normalizace se tu setkal s tradiční vesnicí v nenarušeném prostředí.
Fotil v kraji bez turistů. htěl zachytit jednu původní vednici se svými obyvateli. Vybíral si to mizející, ohrožené, a vyfotografoval to, dokud to ještě bylo. Předkládá obecný obraz tradiční vesnice, ale vyhýbal se politice i negativním vlivům jako byl alkoholismus. Na fotkách je zřetelně vidět život v přírodním cyklu čtyř ročních období. Vavrouškovy fotky zobrazují původní život na středoevropské vesnici před sto lety.
Kurátora výstavy Tomáše Pospěcha si vybral fotograf sám. "Asi 6 fotografií jsem znal z katalogu výstavy, kterou v roce 1981 připravila Anna Fárová. Promítal jsem je studentům jako ukázku různých přístupů fotografování vesnice v 70. a 80. letech," vypráví Blesku pedagog, fotograf, historik umění a kurátor. S Pavlem chystají výstavu uvést ještě v galerii Fiducia v Ostravě, na festivalu Měsíc fotrografie v Bratislavě a na Východním Slovensku.
Konec focení
Po ukončení studia na FAMU fotograf už nikdy žádnou jinou vesnici nefotil. Odeznívá také jeho zápal pro dokumentární fotografii. „Na jaře 1981 jsem dokončil FAMU. Bylo mi jasné, že se tím v té době nemohu živit. Dokumentární fotografií to vůbec nešlo, a reklamní fotografií nebo architekturou, jak se živil Pavel Štecha, to jsem jednak neuměl a jednak mne to nebavilo," říká. Důvodem pro opuštění focení bylo také založení rodiny, narození syna a radost z práce ve Výzkumném ústavu telekomunikací.
Po čtyřiceti letech se fotografie dostaly na světlo světa. K vidění jsou až do 27. 2. v Leica Gallery v Praze 1. Když se konala vernisáž, dorazila na místo dokonce původní obyvatelka Nové Sedlice, která fotografa pamatuje a i po jeho odchodu zůstala ve vesnici. Výprávěla o změnách.
"Ptali jsme se jí, jak se vesnice proměnila. Řekla nám, že chalupy byly převezeny a udělal se z nich skanzen. Zbylo již málo původních obyvatel. Je tam velká nezaměstannost. Mladí odcházejí za lepším do měst," vypráví Blesku zaměstnankyně Leica Gallery.
KDE: Školská 28, Praha 1
KDY: všední dny 10:00 - 20:00, víkendy 11:00 - 18:00, konec 27. 2. 2022
Takto vypadá výstava v Leica Gallery Jan Dařílek
