16°C
Běžným sakrálním stavbám se kostel Nejsvětějšího Srdce Páně vymyká jako málokterá jiná budova tohoto typu v Praze – vlastně vůbec v Čechách. Už jen třeba zdmi z cihel, které do Prahy ve 30. letech 20. století putovaly z Břeclavska, a které jsou prokládané kvádříky žuly. Ta pochází pro změnu ze slezského Jeseníku.
„Na cihelnou fasádu dosedá mnohem nižší omítaná část, označovaná jako královská čelenka k hermelínovému plášti. Je prolomena hustou řadou oken ze tří stran,“ uvádí v knize Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech historička umění Eva Čižinská. Kostel, který vznikal mezi lety 1929–1932, navrhoval slovinský architekt Josip Plečnik. Toho pro jeho zvolenou podobu údajně inspirovala Noemova archa a královská symbolika. Základní kámen kostela byl položen 19. srpna 1929.
Jablko s poselstvím
Fasáda kostela bývá připodobňována k hermelínovému plášti čili k části oděvu, který zpravidla při ceremoniích nosívali králové. A mezi královské insignie se počítá také jablko, které je na stavbě kostela zastoupeno coby špička věže kostela, z níž trčí čtyřmetrový kříž. Málokdo přitom ví, že jablko je duté. A že není prázdné.
„Do jablka byly vloženy pamětní medaile ze svatováclavského jubilea v roce 1929 a medaile Spolku a pamětní zápis ze dne 19. března na olověné tabulce, který vytvořil pražský zlatník Heinrich Grünfeld,“ uvádí Čižinská. Ve své době se jednalo o velmi zvučné jméno. „Práce z dílny tohoto zlatníka můžeme najít téměř v každém pražském kostele,“ podotýká s tím, že jeho odkaz lze vidět i ve svatovítském chrámu.
Co dalšího by bylo v jablku nalezení, pokud bychom směli nahlédnout dovnitř? „Zápis zaznamenává jména význačných osob, které v době stavby kostela zastávaly různé veřejné funkce, a osobností, které se zasloužily o stavbu kostela. Ještě byl přidán list ručního papíru s výčtem zasloužilých osob a s historií stavby.“
Poškozená dlažba
Plečnik dbal na to, aby stavba nevynikala jen zvenčí, ale aby byla originální a okázalá i zevnitř. Interiér kostela je mimořádně působivý, a to od stropu, který je dřevěný kazetový, až po podlahu. Ta je „broušená teracová, zdobená řadami velkých červenohnědých kruhů a černých plných kroužků,“ podotýká historička.
Bohužel ale neušla vlivům zvenčí. Lépe řečeno z podzemí. Pod náměstím Jiřího z Poděbrad totiž vede trasa pražského metra. Ražba tunelu koncem 70. let dlažbu poškodila. „Objevily se v ní povážlivé trhliny, statika kostela však ohrožena nebyla,“ zmiňuje Čižinská. Interiéru pochopitelně dominuje hlavní oltář z velmi světlého mramoru, umístěný naproti hlavnímu vchodu.
Kinosál v kostele?
Bývá zvykem, že kostely mívají různé prostory i v podzemí. Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v tomto ohledu není výjimkou. Pod hlavním oltářem se nachází krypta, jejímž vzezřením byl údajně uchvácen i Tomáš Garrigue Masaryk, který se na stavbu kostela zkraje 30. let přijel podívat. Masaryk obdivoval Plečnikův talent – ostatně ne náhodou Plečnik prováděl rozsáhlé úpravy v areálu Pražského hradu právě za éry Masarykova prezidentství.
O kryptě Čižinská píše coby o „nejpozoruhodnějším prostoru“ stavby. Proč? Její „stěny i strop tvoří jednolitá půlkruhová cihlová neomítaná klenba, do níž jsou zaříznuta okna s bílými překlady. Původně tři okna na každé straně propouštěla světlo z lodi,“ píše. Během druhé světové války krypta sloužila jako protiletecký kryt.
A další pozoruhodnost, kterou Plečnik pro kostel vymyslel, je jedna méně nápadná místnost bez oken – tzv. Modrý salonek pod sakristií. „Jen nejstarší pamětníci ve farnosti vědí, že ve dnešní skautské klubovně Plečnik zřídil kinosál. V Modrém salonku byla situována promítací kabina,“ uvádí historička.
Česká skládačka
Jak již bylo řečeno, fasáda se skládá z cihel z Břeclavska a z žuly z Jeseníků. Své zastoupení na stavbě však mají i jiné částí republiky – a dokonce i Prahy. Některé interiérní prvky, například křtitelnice, byly vytesány z tzv. sliveneckého mramoru. Jde o červený vápenec, který se při stavbách využíval už od středověku, a který je nápadný růžovou až červenou barvou. Užíván byl ale i pro výzdobu některých stanic metra – například I. P. Pavlova nebo Staroměstská.
V pražské Zbraslavi byly zase vyrobeny zvony, které od roku 1992 v kostele zvoní. Kostel obdržel vlastní zvony už v roce 1932, ty byly nicméně během druhé světové války zrekvírovány. Z Rychnova nad Kněžnou pochází dřevěné sochy Panny Marie Bolestné a sv. Jana Evangelisty. Původně zdobily tamní kostel Proměnění Páně, než byl v roce 1864 zbourán.
