9°C
Rozená Brňanka, která se narodila na Mášově ulici, chodila na základní školu na ulici Balbínova, vystudovala gymnázium a následně její kroky směřovaly na JAMU. Už od svých 13 let měla totiž o své budoucí profesi zcela jasnou představu. Herečkou chtěla být vždycky. Na prknech Mahenovy činohry se tehdy setkala se svými hereckými vzory – Ladislavem Lakomým, Jaroslavem Duškem a dalšími.
Jejím dvorním režisérem byl po celou dobu působení v Mahenově činohře Zdeněk Kaloč, pracovně se však potkala také s režiséry, jako např. M. Hynštem, A. Hajdou, E. Sokolovským a E. Schormem. Její herectví dozrávalo a Zdeněk Kaloč našel v Herfortové herečku schopnou naplňovat individuálním tvůrčím způsobem jeho režijní představy. Nejvíce se to projevilo v postavě krajčířky Evy v Gazdině robě, v níž podala snad nejvýmluvnější svědectví uměleckého i lidského zrání.
Do Městského divadla Brno přišla Zdena v roce 1992 spolu se svými hereckými kolegy Zdeňkem Junákem, Zdeňkem Černínem a Jiřím Dvořákem. Měla pověst herečky, která ví, co chce, a také to dovede zahrát, a to s čím dál větší suverenitou. Její nástup na Lidickou byl více než skvostný. Režisér Petr Veselý ji obsadil do role Marty v památné inscenaci Albeeho hry Kdo se bojí Virginie Woolfové?. Hereckými partnery jí byli v této dnes již legendární inscenaci Karel Janský, Jiří Dvořák a Monika Kobrová. I další role pro ni byla jako stvořená – Čapkova Emilie ve Věci Makropulos. Největším triumfem však byla Alžběta Anglická v režii Zdeňka Černína. Za svůj výkon v titulní roli získala po právu Cenu Thálie 1995.
Zdena Herfortová je jednou z mála hereček, které se mohou pyšnit ještě dalšími nominacemi na tuto prestižní cenu – v roce 1998 to bylo za roli statkářky Gurmyžské v Ostrovského dramatu Les a v roce 2014 za roli černošské podvodnice Ody Mae Brownové v muzikálu DUCH. Do širší nominace se dostala i v roce 2019 za roli Peggy Whiteové v muzikálu Poslední loď.
Jelikož měla již od samého dětství kladný vztah i k hudbě a zpěvu – její otec Vladimír Raška byl trombonistou v pražském orchestru Karla Vlacha – bylo jen logické, že v divadle na Lidické ulici potká muzikál. Už dříve v Mahenově činohře účinkovala ve zpěvoherních inscenacích např. jako Dolly Leviová v Hello, Dolly či Bloody Mary v Jižním Pacifiku. Městské divadlo jí nabídlo mnoho zajímavých činoherních i muzikálových rolí – v muzikálech zazářila jako Slečna Schneiderová v Cabaretu, Golda v Šumaři na střeše, upovídaná Slepice v Ptákovinách podle Aristofana, Paní Brillová v pohádkové Mary Poppins či již výše zmíněná Oda Mae v muzikálu DUCH.
Své bohaté umělecké zkušenosti dlouhá léta předávala dál svým hereckým kolegům na JAMU, kde od roku 1976 učila a posléze i od roku 1998 vedla samostatný ateliér muzikálového herectví.
Hojně spolupracuje také s televizí, široká divácká obec ji zná z mnoha televizních rolí. Mezi jednu z nejoblíbenějších je možné počítat Vladěnku Šiktancovou v Četnických humoreskách nebo seriál Slunečná, kde se objevuje coby tchyně Filipa Blažka. Před lety si v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 zahrála Cilku, manželku Vlastimila Zavřela.
Své moderátorské dovednosti zúročila v pořadu Přijďte k nám na večeři nebo při provázení slavnostním večerem udílení Cen Thálie v přímém přenosu ČT.
Věnuje se také práci v rozhlasu a dabingu. Právě za druhou zmíněnou disciplínu obdržela 19. září 2020 Cenu Františka Filipovského za dlouhodobé herecké mistrovství. Ocenění ale získala i v dalším uměleckém oboru, a to sice Poděbradskou růži za celoživotní dílo v oblasti poezie.
Do tajů své profese i svého divadelního a osobního života nechala Zdena nahlédnout čtenáře prostřednictvím biografie Jízda přes kočičí hlavy, kterou napsala spolu s Věrou Staňkovou a kterou v roce 2015 při příležitosti oslav svých 70. narozenin slavnostně pokřtila na jevišti Činoherní scény Městského divadla Brno.
VIDEO: Zdena Herfortová promluvila o ztrátě Jiřího Tomka
Zdena Herfortová promluvila o ztrátě Jiřího Tomka. Blesk - Ondřej Požár
