14°C
Potenciální zájemci o práci v pražské záchrance, často absolventi zdravotnických studií, se nejvíce těší na náplň práce, která dle jejich představ vypadá jako z nějakého akčního filmu. Odpovídá tomu i záchranářský výcvik, při kterém je třeba nezbytnou součástí slaňování. Po nástupu mezi řady záchranářů však často přichází deziluze, rozčarování, až syndrom vyhoření.
„Když se člověk rozhodne studovat obor záchranářství či urgentní medicínu, bývají studenti připravováni na zásahy u náhlých úrazů, kdy je pacient v přímém ohrožení života. Člověk přirozeně očekává adrenalin. Jenomže záchranářská rutina je o něčem jiném,“ uvádí náměstek sekce nelékařských zdravotnických pracovníků ZZS hl. m. Prahy Zdeněk Křivánek.
„Častější je pomoc lidem, kteří nejsou v přímém ohrožení života, což ale neznamená, že pomoc nepotřebují. Kolikrát se jedná třeba o chronické bolesti seniorů,“ vysvětluje dále s tím, že obvykle do pěti let od nástupu k ZZS zaměstnanci odcházejí se slovy, že „práce není taková, jak očekávali. Přitom je samozřejmě důležitá a má smysl nejen v přímé záchraně života, ale i v tom, že je nutné pomoci i takovému člověku, pro kterého jste jediní, kdo mu může pomoct.“
Adrenalin formou cvičení
Nicméně podle Petra Koloucha, ředitele pražské ZZS lze záchranářům práci »zpříjemnit« i uměle navozenými adrenalinovými zážitky. „Zvažujeme spolupráci s Hasičským záchranným sborem hl. m., který svá mužstva pravidelně posílá ve večerních hodinách na výcvik. Jako určitou prevenci vyhoření u naší služby bych si sliboval to, že by několik záchranářských posádek jezdilo s hasiči na ono cvičení,“ uvedl pro Blesk.cz
Místo adrenalinu »rutina« každodenní pomoci
Pražská záchranka se nicméně rozhodla lákat potenciální zaměstnance na základě dvou krátkých videoklipů, které náplň práce záchranářů popisují nikoliv akčně, ale takovou, jaká skutečně je. „Záměr je, abychom zájemcům o práci u nás ukázali, jak ta práce skutečně vypadá, a ne lákavé iluze,“ vysvětlila mluvčí ZZS Jana Poštová. „I v zahraničí jsme postřehli náborové kampaně, které sází na akční způsob popisu práce. Ten se může zdát atraktivní pro laickou veřejnost, ale může pak vést k deziluzím,“ zdůvodnila Poštová.
Krátké, zhruba minutové klipy, vykreslují práci zachránců na kontrastu typických představ o náplni práce a skutečnosti. „Typického“ záchranáře, kterého ztělesnil známý herec a tanečník známý například z pořadu StarDance Marek Zelinka, vidíme v prvním klipu nejdříve v hektické situaci: zachraňuje jednoho pacienta za druhým, pobíhá doslova mezi utrženými končetinami, krví zbrocenými zraněnými pacienty, kterým jdou vidět orgány a mezi nimiž se plazí nebezpeční hadi. Z akčního filmu ale náhle diváka vytrhne hlas, který ho upozorňuje, že takhle to v záchrance tak úplně nefunguje. Druhý spot zase ukazuje, jaká je ta práce u záchranky vlastně »pohoda.«
Stavy je třeba doplňovat a navyšovat
Jak jsou na tom personální stavy u pražské záchranky? „U lékařů naštěstí nedostatek neevidujeme,“ přiblížil Kolouch. „Dáno je to i tím, že jsme se domluvili jak s různými nemocnicemi, tak i lékařskými fakultami na tom, že budeme na bázi sdílených úvazků spolupracovat s jejich lékaři, což je vítaná přidaná hodnota.“
Hůře na tom záchranáři jsou s personálem nelékařských odborností, tedy například s řidiči či dispečery. Situace není nijak tristní, na druhou stranu tím, jak se hlavní město neustále rozrůstá, bude podle Koloucha zapotřebí až 100 nových zaměstnanců u záchranné služby, kteří budou moci obsluhovat periferie metropole. „Během pěti let máme v plánu otevřít tři nové výjezdové základny, konkrétně v Běchovicích, Klánovicích a v Suchdole,“ zmínil ředitel.
Aktuálně má ZZS zhruba 600 zaměstnanců, přičemž na každý výjezdový tým připadá 10 z nich. Ačkoliv mají pražští záchranáři podle Koloucha „excelentní dojezdové časy ve prospěch pacientů,“ v ideálnějším případě by mohly být ještě lepší, což by bylo samozřejmě dáno také mnohem vyšším počtem záchranářů.
