9°C
Má stejnou šatnu, v níž sedával Viktor Preiss (72). „Zůstala tu po něm lžíce na boty. Když jsem sem přišel, půl roku jsem ji nepoužíval, byla pro mě posvátná,“ směje se Marek, který se v herecké šatně potkává i s Igorem Barešem (53). Ten je zároveň jeho „hereckým guru". „Radí mi, když potřebuju,“ prozrazuje Marek Lambora.
Marku, jste nejmladším hercem v angažmá vinohradského divadla. Kde vás objevili?
„Když jsme na konzervatoři maturovali z veršů, přišel se na nás podívat zdejší umělecký šéf Juraj Deák. Brzy nato mi zavolal: Přijďte sem za dvě hodiny! Povídali jsme si a pak řekl, že si mě vyzkouší. Rychle jsem vylovil z hlavy monolog a chvíli jsme na něm pracovali. Pak jsem přišel ještě párkrát, nechal mě se naučit monolog Hamleta a na základě toho mě obsadil do role Romea. Už během zkoušení jsem dostal nabídku na angažmá.“
Jak jste v čerstvých devatenácti reagoval?
„Byl jsem nadšený! Panu řediteli jsem okamžitě řekl: Ano! Až pak mi začalo šrotovat hlavou, zda jsem udělal dobře. Samozřejmě, že jo! Jediný, co chce člověk po konzervatoři dělat, je hrát v divadle. Ale tehdy se ve mně motaly emoce. Neměl jsem si to rozmyslet, říkal jsem si. Záhy jsem pochopil, že jsem udělal to nejlepší, co jsem mohl. Začal jsem doma běhat dokolečka radostí a užívat si to.“ (směje se)
Máte tu vedle sebe řadu hereckých bardů, jak se mezi nimi cítíte?
„Teď už dobře. Ale nejdřív byl ve mně velký stres. Seděl jsem v portále a díval se na ně. Myslím, že je to ta největší zkušenost, kterou může mladý herec dostat. Vidět herecké velikány při práci. Ale ze začátku máte ostych. Nevíte, jak na vás budou reagovat. Už během Romea to naštěstí zmizelo. Vzali mě mezi sebe. Otřepal jsem se a připadal si, že můžu stát vedle nich a nemusím se za to stydět.“
Radili vám starší kolegové?
„Jednou si mě vzal stranou pan Plachý, když jsme zkoušeli Nepřítele lidu. V jednu chvíli jsem na jevišti křičel, ale pořád to bylo potichu. Nebyl jsem slyšet. Říkal jsem: Ale já už víc nemůžu! A pan Plachý mi radil: Víte, kolego, na jevišti jsou místa, kde není slyšet. A stačí jít o pět centimetrů dopředu, a je to. Přesně mi vysvětlil, kde to je. To mi moc pomohlo. Byl jsem nadšený, že mi předává takové informace.“
Na jevišti stojíte i s Dagmar Havlovou, dokonce se spolu perete. Jak se taková scéna, jako je v Její pastorkyni, zkouší?
„Není to snadné. Máme spolu dlouhý dialog a ona se mnou při něm hází. Musel jsem si hlídat, abych do ní moc nestrčil, třeba v rámci emoce, a uvědomit si spoustu věcí. Tehdy jsem si ještě nenechával oblečení na zkoušky v divadle a občas jsem přišel v civilu. A během tohoto zkoušení se mi asi tři trika potrhala! Byli jsme tak zabraní do práce, že nebyl čas myslet na to, zda to vydrží moje tričko.“ (směje se)
A jinou nebezpečnou scénu jste na jevišti zažil?
„Hned v Romeovi, kde máme náročné šermířské výstupy. Na škole jsme sice šerm měli, ale tady jsou souboje brutálnější. Dáváme si tam i pěstí, padají kopance. Ze začátku to bylo dost náročný. Zkoušeli jsme denně, bylo to těžký na dech i fyzičku. Před každým představením si scény musíme znovu projíždět. Bez toho bychom si na ně netroufli. Tam uděláte něco o deset centimetrů vedle, a může se stát něco špatného.“
Zažili jste takovou situaci?
„Ano, ale naštěstí během zkoušky před představením. Čepele kordů musí být v jednom náklonu na sebe, aby se nezlomily. A stalo se, že jsme něco udělali špatně, čepel se zlomila a vyletěla do diváků. Naštěstí tam nikdo nebyl. Všichni jsme se zastavili a projel nám mráz po těle, když jsme si představili, co by se stalo, kdyby tam seděli lidi! Pak jsme několik dalších repríz byli hodně opatrní.“
VIDEO: Černé vdovy: Lucia Siposová odhodila svršky
Černé vdovy: Lucia Siposová odhodila svršky FTV Prima
Rozbuška na těle
Adrenalinovou scénu jste měl i v seriálu Černé vdovy, když vás v posledním díle postřelili…
„Ano, tam jsem poprvé na tělo dostal rozbušku s krví a střelným prachem. Hodně jsem se bál! Ze začátku jsem si myslel, že to bude dělat kaskadér, ale na druhou stranu mě lákalo, abych si to zkusil sám. Když jsem se ptal, jak to bude probíhat, řekli mi: Dáme ti do ramene rozbušku a ta vystřelí. A já na to: Jak moc? No jako ze zbraně! Aha, takže to ohluchnu, nebo mi to vystřelí hlavu, ptal jsem se.“
Jak to dopadlo?
„Dostal jsem špunty do uší, s chrániči na kolenou a loktech jsem si nazkoušel pády. Když jsme točili první klapku a já nevěděl, jak to bouchne, byl jsem hodně napjatý. Tak jsem ještě nikdy před kamerou nebyl! Nezdá se to, ale je to náročný. Musíte vnímat partnera, přiběhnout do situace v nějaké emoci a ještě čekat, že něco vybouchne…“
Instruovali vás, co nesmíte udělat?
„Říkali, že nemám dávat hlavu doleva, protože rozbušku jsem měl na levém rameni. Pak by se prý mohlo stát, že mě to »opálí«. Nevím, jak by to dopadlo, ale naštěstí jsem to uhlídal.“
VIDEO: Slovenská hvězda seriálu Černé vdovy Lucia Siposová sundala podprsenku!
Zajímavých situací jste tam zažil víc, točil jste třeba milostné scény s Lucií Siposovou. Jak na to vzpomínáte?
„Oba jsme byli nervózní, navíc jsme se neznali. Když se připravovala postelová scéna, sedli jsme si venku ke kávě a řekli si, že nevíme, jak to bude vypadat. Otevřeli jsme se a věděli, že jsme na tom úplně stejně. Začali jsme si povídat a během půl hodiny jsme se skamarádili. Takže to nakonec dobře dopadlo, i když tyto scény před kamerou nikdy nejsou příjemné.“
Přítelkyně z divadla
Markovou partnerkou je jeho kolegyně z Divadla na Vinohradech Šárka Vaculíková (32). Je to výhoda, mít doma herečku ze stejného souboru? „Jak kdy,“ směje se Marek. „Je to padesát na padesát. Je fajn, že jsme spolu v divadle, máme společný kamarády, můžeme sdílet různý věci. Ale ponorka někdy může být, to je jasný,“ dodal. Společné představení zatím nechystají.
„Mluvili jsme o tom. Šárka se rozhodla, že napíše novou hru, a ptala se mě, jestli bych v ní chtěl hrát. Dohodli jsme se na tom, že to necháme být. Nevím, zda by to dělalo dobrotu,“ dodal mladý herec.
VIDEO: Odhalení v rodině Lukáše Vaculíka: Jeho bratr je otcem hvězdy Ulice a pracuje u filmu!
Odhalení v rodině Lukáše Vaculíka: Jeho bratr je otcem hvězdy Ulice a pracuje u filmu! Kristýna Léblová, Jan Jedlička
