Létá mezi paneláky jako akční hrdina: Parkourista Tary (25) prozradil, kde v Praze trénovat

„Od malička jsem dělal parkour, prostě jsem se hýbal a přeskakoval potoky a šplhal na stromy, ano, to je parkour taky,“ začal své vyprávění Taras Povoroznyk (25). K pojmu ho dovedl až film Okrsek 13. „V něm skáče zakladatel parkouru David Belle. A inspirací jsem měl hned několik! Jackie Chan například z dřívějška, dále Daniela Ilabaca, parkourista z Anglie,“ prozradil, kteří borci ho svými kousky pořádně nakopli.

Jak začít?

Než se ale dostal sem - do doby, kdy skáče mezi domy lehce jako akční hrdina, uběhla spousta let dřiny, chyb i ponaučení. „Doporučuji nezačínat velkými skoky a nedělat to, na co ještě není to dané tělo připravené. Já jsem dělal tu chybu, že jsem hned ze začátku skákal z výšek, jiní teď dělají chyby v tom, že začínají skákat a chtějí umět hned dvojitá salta či vruty,“ apeluje na nadšence do parkouru, aby nebyli zbrklí jako kdysi on sám.

„Cvičení s vlastním tělem je to nejlepší, co parkourista může dělat! Zpevní si tělo, skvělá průprava jsou sporty jako gymnastika nebo atletika,“ radí. Sám nováčky i trénuje. „Nejdříve zpevňujeme své tělo posilovacími cviky, potom se učíme základní prvky nad zemí a do měkkého. Pak to děláme nad betonem až, když už máme ve své schopnosti důvěru, a o tom to je. Složitější triky trénujeme nejenom v tělocvičně, dají se dělat i venku do písku, měkké trávy a podobných míst,“ prozrazuje potřebnou průpravu před pořádným parkourem v ulicích. 

Oděrky a naraženiny

Parkour řadě lidí přijde jako hazard s vlastním životem. „Nejsou to hazardní skoky,“ stojí si za svým parkourista. Kromě oděrek má však i on sám za sebou pár větších úrazů, které ho od jeho koníčku nikdy neodradily. „Přetočil jsem dvojité salto dopředu na hlavu na zahradní trampolíně a podvrtl si tím krční páteř, nebo jsem se špatně odrazil ze zdi ve dvou metrech nad betonem a spadl na kostrč na beton a narazil si tím páteř,“ prozradil ostřílený skokan. 

Skoky často působí tak děsivě, že na Taryho a jeho kamarády volají lidé i policii. „S policií se bavíme dost často. Je to přirozený vývoj lidí, tak to má prostě být, že jste vyhazovaný z městských zdí našimi spoluobčany. Lidi se nového bojí, a proto volají policii. Chápu je. My se chceme ovšem jenom přirozeně hýbat v prostředí nám nejbližším, to je vše,“ říká.

Kam v Praze na skoky?

A jelikož je Praha opravdu obrovská, za ty roky už si našel svá nejoblíbenější místa k tréninku. „Například u metra Vltavská jsou skvělé kaskádovité zídky, dále pak na sídlišti na Černém Mostě, vedle zastávky Koh-i-Noor v parcích mezi paneláky - a je toho více.“  

»Radši kuřte!«

Některé reakce kolemjdoucích ale dokáží i pobavit. „Jednou, když mi bylo cca 17 let, jsme skákali s kamarádem Dominikem u domova důchodců v Říčanech. Viděl nás postarší pán a nelíbilo se mu to. Řekl nám na to: ,Kluci, neblbněte tady, tamhle je popelník, běžte si radši zapálit!’ Nejsem si jistý, jestli to je vtipný, nebo spíše smutný zážitek, ale i takových reakcí lidí na parkour není zrovna málo,“ říká se smíchem Tary.

Taryho triky a kousky můžete vidět nejen na jeho Youtube kanálu. Potkat ho naživo můžete i za pár dní na víkendovém festivalu Ynspirology v sekci FIT, kde prozradí techniky, jak na různé skoky. Více se o události dočtete tady.

Tary v akci: