Černobyl - jméno malého města v ukrajinsko-běloruském pohraničí má celý svět spojené s největší tragédií jaderné elektrárny v historii. Dění kolem nehody se nyní rozhodla přiblížit televize HBO svou stejnojmennou minisérií. Jak blízko se filmaři přiblížili skutečnosti? Pokud jste seriál ještě neviděli, čtěte na vlastní nebezpečí, článek obsahuje spoilery.

Smrt vyšetřovatele Valerije Legasova

Minisérie začíná netradičně dva roky po havárii, kdy ukáže sebevraždu Valerije Legasova, kterého hraje Jared Harris. Ten byl skutečnou postavou a skutečně spáchal sebevraždu v době druhého výročí havárie. Uznávaný vědec v době černobylské havárie působil jako místopředseda Kurčatovova institutu pro atomovou energii v Moskvě a stal se jedním z nejdůležitějších členů vyšetřovací komise.

Již před vyšetřováním šlo přitom o vědce se světovým renomé. Vyšetřování tragédie jej ovšem zlomilo a sebevraždu ve své kanceláři spáchal takřka přesně dva roky po katastrofě. Jednou z věcí, které po sobě zanechal, byly nahrávky, ve kterých se zabýval příčinou havárie. Jeho závěry ovšem byly nepřijatelné pro tehdejší komunistický režim.

Legasov totiž došel k závěru, že havárie je výsledkem nejen nekompetentní obsluhy reaktoru, ale rovněž problematického vedení, až do nejvyšších politických pater. Vědec měl rovněž pochybnosti o bezpečnosti reaktorů, které se v elektrárně používaly.

Jeho slova se ovšem potvrdila, když se německý časopis Spiegel dostal k přepisům ze setkání sovětského politbyra. Spiegel ve výtažcích cituje například zástupce ministra energetiky, který na setkání sovětského vedení přiznal, že personál elektrárny nemohl tušit, že reaktor může vydat takové množství energie a že to nevěděli ani zástupci ministerstva. Zároveň přiznal, že zástupci ministerstva nikdy nebyli přesvědčeni o bezpečnosti reaktorů a navrhl, že elektrárny, které používají reaktory typu RBMK by měly být vypnuty.

Ministr energetiky zároveň podle přepisu přiznal, že problémy s reaktory typu RBMK jsou dlouhodobé. Upozornil, že již v roce 1975 došlo k částečnému roztavení reaktoru v leningradské elektrárně a rovněž, že prakticky k totožné nehodě došlo i v Černobylu v roce 1982.

Uljana Chomjuková

Na rozdíl od postavy, kterou stvárnil Harris, je postava vědkyně Uljany Chomjukové v podání Emily Watson smyšlená. Web Ars Technica k ní dodává, že má představovat desítky dalších vědců, kteří se na vyšetřování příčin a řešení následků havárie podíleli.

Vasilij Ignatěnko a osud černobylských hasičů

Ač by se mohlo zdát, že postavy hasiče Vasilije Ignatěnka a jeho ženy Ljudmily budou smyšlenou dramatizací, která tvůrcům posloužila jako způsob, jak přiblížit osudy mužů, kteří byli mezi prvními u výbuchu, opak je pravdou.

Ignatěnko byl skutečnou postavou, kterou v knize Modlitba za Černobyl, kterou sepsala ukrajinská novinářka Světlana Alexijevičové, kde hasiče představila jeho žena Ljudmila. Díky tomu tak dnes víme, že jejího muže možná dělilo od života jen několik hodin.

Pár, který v době havárie čekal dítě, měl 26. dubna vyrazit za známými do Běloruska. Vasilij si kvůli tomu vyřídil, aby musel být v pohotovosti pouze do čtyř hodin ráno. Osudový poplach, v jehož důsledku byl vystaven smrtelné dávce radioaktivity ovšem, přišel kolem půl druhé hodiny ráno.

Hasiče, kteří dorazili jako první a nevěděli o tom, že byl zničen celý reaktor, byli mezi prvními oběťmi katastrofy. V prvních týdnech po explozi zemřelo v důsledku akutního syndromu z ozáření, řada z nich. Různé zdroje uvádějí, že samotná exploze a následky vážného ozáření, zabily v prvních týdnech 31 až 54 hasičů a zaměstnanců elektrárny.

Vypuštění radioaktivní vody zpod reaktoru

Brzy po výbuchu začalo být jasné, že hrozí nebezpečí dalšího, ještě ničivějšího výbuchu. Pod reaktorem bylo totiž několik velkých bazénů vody, které měly sloužit k chlazení páry v případě, kdy by došlo k jejímu úniku z reaktoru. Další voda do sklepů stekla následkem hašení. Jediným rozdílem je, že na nebezpečí neupozornila Uljana Chomjuková, která, jak již bylo řečeno, je zcela fiktivní postavou.

Problém ovšem byl skutečný a vodu bylo potřeba vypustit. K možná sebevražednému úkolu v temném sklepě, plném radioaktivní vody se skutečně přihlásili tři zaměstnanci elektrárny. Ti nejen, že vypustili vodu, ale havárii zároveň o řadu let přežili.

Při evakuaci se na zvířata nedostalo

Čtvrtý díl ukazuje krutý úděl části likvidátorů černobylské tragédie. Lidé sice byli z města Pripjať evakuováni den po havárii, město ale bez života nezůstalo. Obyvatelé totiž na místě museli nechat své domácí mazlíčky. Vedení zabezpečovacích prací následně rozhodlo, že tyto zvířata bude lepší vybít, než je nechat trpět hlady nebo následky nemocí z ozáření. Do města proto byli vysláni armádní ostřelovači.

Několik psů ovšem krutému osudu uniklo. Podle zprávy britského listu The Guardian z roku 2018 v zakázané zóně žilo kolem 300 potulných psů, potomků těch, kteří přežili čistku po katastrofě. Stejně jako jejich rodiče ovšem nemají snadný život.

Řada z nich je stále nositeli zvýšené radiace a málokterý se dožije více než šesti let. O životní prostor se navíc musejí dělit s vlky a dalšími divokými zvířaty, která v zakázané zóně kolem jaderné elektrárny našla útočiště. Část z nich pak našla útočiště kolem stanovišť strážných, kteří hlídají, aby se do oblasti nedostal nikdo nepovolaný. Tito psi si mohou užívat „luxusu“ improvizovaných přístřešků a nezřídka se od stráží nebo návštěvníků dočkají i jídla.

V oblasti dnes zároveň působí neziskové organizace, které se o psi starají. Řada z nich je tak očkovaná proti vzteklině i dalším chorobám. Podle Guardianu se organizace psi zároveň snaží kastrovat, aby se jejich populace snížila na počet, o který bude snazší se postarat.

Další skutečné postavy

Kromě vyšetřovatele Legasova nebo hasiče Ignaťenka se v seriálu objevuje i řada dalších skutečných osob. Jedním z nich je například Boris Ščerbina (hraje Stellan Skarsgard), místopředseda Rady ministrů a člen Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. Ten byl zodpovědný za vyšetřování a vyřešení nehody.

Kromě toho diváci v seriálu potkají i Anatolije Ďatlova (hraje Paul Ritter). Ďatlov byl zástupcem vrchního inženýra Nikolaje Fomina (hraje Adrian Rawlins), který měl na starost dohled nad testem, který vedl k jaderné havárii.

Nechybí pak ani Aleksandr Akimov (hraje Sam Troughton), který byl předákem noční směny, během které došlo k výbuchu. Kdyby bylo rozhodnutí na něm, žádný test by osudový večer neproběhl. Akimov k němu přistoupil teprve po nátlaku Ďatlova. Zároveň byl člověkem, který se na poslední chvíli pokusil zastavit, když jen několik momentů před prvním výbuchem zmáčkl tlačítko AZ-5, kterým chtěl nouzově vypnout reaktor.

Po výbuchu ovšem odmítal uvěřit, že by mohlo dojít ke zničení reaktoru, takže několik dalších hodin předával o reaktoru nepřesné reakce. V řídícím centru reaktoru nakonec pracoval až do rána, když se s kolegy snažil chladit odhalený reaktor a zemřel dva týdny po nehodě na následky akutní nemoci z ozáření.

Video
délka: 02:50

Místa, kde dozimetry šílí: Pripjat u Černobylu, město duchů Tomáš Sovinský, Marian Balog

Fotogalerie
35 fotografií