Havel napsal dceři Kaplického: Oba jsme umírali!

A máma Eliška se neubránila slzám...

Přestože sám ještě před pár dny bojoval o život na ARO v motolské nemocnici, vzchopil se a napsal scénář nejdojemnější části obřadu.

Více fotografií najdete zde.

Videa z pohřebu najdete zde.

Lékaři Havlovi dopis, který si má Johanka přečíst, až jí bude dvanáct let, rozmlouvali. Při psaní totiž nemohl být zcela napojen na své přístroje. „Já to zvládnu, protože musím,“ ujišťoval Havel doktory a sundal si dýchací masku.

Dopis Johance byl dlouhý. Byl i o tom, že až bude chodit do školy přes Letnou, bude míjet tátovu Národní knihovnu – tolik diskutovanou chobotnici. Celé znění dopisu si přečtěte zde!

A tak lékaři tu a tam Havla kontrolovali a ptali se, zda nepotřebuje pomoc. Třeba jen podržet blok. Václav ale jen vrtěl hlavou. „Já to zvládnu sám,“ říkal tvrdošíjně.

Oba dva, Elišku i Jana Kaplického, znali Havlovi velmi dobře. Byli také mezi prvními, kdo se těšil na chobotnici. Proto Václav Havel požádal svou manželku Dášu, aby dopis v přeplněném kostele přednesla. Dagmar mu ráda vyhověla, byť na bývalé první dámě bylo dobře znát, že se přemáhá a bojí se smrti, která se v těchto dnech přiblížila k její rodině. Roztřásl se jí hlas, ale manželovo přání musela vyplnit. Po celou dobu obřadu svírala Dagmar Havlová svými dlaněmi ruku nešťastné vdovy. V nejtěžších chvílích se jí snažila být oporou...