Děti bez dětství: Zbraně a utrpení místo násobilky

Dívenky v moskevské internátní škole číslo 9 se ale připravují na boj. Ve škole probírají, jak se zachází s granátem, a jsou připravené za svou zem umřít. Není to ale jen Rusko, kde životy některých dětí šokují svět...

Dětství, které nahání hrůzu. Tak by se daly popsat současné životy žákyň v moskevské dívčí internátní škole číslo 9. Jedenáctileté dívky tam nevěnují příliš mnoho času klasickým předmětům, jako je třeba matematika nebo dějepis. Namísto toho se učí, jak rozložit a zase složit dohromady samopal Kalašnikov, či jak zacházet s granátem.

„Ten samopal je tak těžký, musím posílit své ruce a vypracovat svaly, abych ho mohla používat. Teď ke stisknutí spouště potřebuju dva prsty,“ říká jedenáctiletá Nastya.

Zatímco holčičky se chystají na boj, zdejší vyučující jim do hlavy vtloukají ideologické cíle. Například dvanáctiletá Olya tak má už jasno o své budoucnosti. „Sním o tom, že budu pracovat pro tajnou službu,“ říká vážným tónem. „Miluju samopaly a chci také udělat něco pro mou matku zemi, za všechny výhody, co mi dala,“ dodává důvody svých cílů.

Umřít za vlast

Jedenáctiletá Katya je už ve svém věku připravena pro Rusko obětovat cokoliv. „Miluju pochodování a cítím se tak hrdě, když všechny dívky, bok po boku, jsou jako jeden organismus. Jsem připravená pro Rusko i zemřít,“ tvrdí malá holčička.

Škola na přeměnu křehkých dívek v zabijácké mašiny vznikla během prezidentování Vladimira Putina. Kromě střílení ze samopalů a házení granátů se dívky učí během intenzivní výuky, která probíhá

šest dnů v týdnu, také šít a vařit, zpívat a kreslit a třeba i tančit a šermovat. Na škole přitom platí přísné zákazy. Dívky například nesmějí nosit krátké sukně, nesmějí se stýkat s chlapci a mají zakázáno používat make-up. „Líčit se můžeme jen na velké události, ale to je párkrát za rok,“ říká šestnáctiletá Alyona, která mluví pěti jazyky a může se pochlubit vyznamenáním za své zkušenosti při manipulaci se samopalem AK-47.

Zdejší studentky budou v blízké budoucnosti ideálním materiálem pro tajné vládní operace. To, že jim bylo nenávratně ukradeno dětství, je v porovnání se státními zájmy zanedbatelné. Není to však pouze Rusko, v kterém životy některých dětí šokují demokratické země...

I takhle vypadá dětství...

O dětství, na které mají životní právo, přicházejí děti po celém světě. Jsou nástroji v rukou dospělých a dělají, co se po nich chce. Malí Číňané se nechávají mučit kvůli úspěchům v gymnastice, malí Filipínci otročí na plantážích. A české děti? Podle průzkumů se stalo obětí násilí až 200 tisíc z nich!

Filipíny: Otročení na plantážích

Na Filipínách má téměř polovina pracujících lidí denní příjem kolem třiceti korun. Aby v takových podmínkách chudé rodiny přežily, musí se do pracovního procesu zapojit i jejich nejmladší členové. Není proto problém při návštěvě Filipín vidět na tamních banánových plantážích od rána do večera tvrdě dřít i malé děti. Jedním takovým dítětem je i osmiletý Alan Algoso (na obrázku), který se věnuje odsekávání odumřelých listů.

Libérie: Vraždící děti

Africký kontinent je expertem na zneužívání dětí ve válečných konfl iktech. Mezi africké státy, kde se donedávna dalo na ulicích potkat zdaleka nejvíc dětí s ostře nabitým samopalem, patří Libérie. Děti tam bojovaly v občanské válce, která v Libérii probíhala mezi lety 1999 a 2003. Proti sobě stály povstalecké jednotky a ozbrojené síly tehdejšího prezidenta Charlese Taylora. Na obou bojujících stranách byly přitom i děti ve věku 5 až 10 let, které hlavně v případě prezidentských jednotek bojovaly většinou nedobrovolně, pod pohrůžkou smrti a pod vlivem drog. Během Taylorova vzestupu a sestupu zemřelo kolem dvou set tisíc lidí. Mezi nimi byly i tisíce dětí, které Taylorovy jednotky mučily. V současné době je Charles Taylor souzen za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti u Mezinárodního soudu v Haagu.

Thajsko: Místo školy box

Už podle názvu je jasné, že v Thajsku je thajský box národním sportem. Není proto divu, že boxovat začínají i děti kolem čtyř let. Na tom by ještě nebylo nic divného, v hodně nízkém věku začínají dělat bojové sporty i děti v České republice. Jenže děti v Thajsku si už v předpubertálním věku začínají v krvavých boxerských zápasech vydělávat peníze. Jejich výdělky se zpočátku pohybují mezi 25 a 300 korunami za zápas. Postupem času však dostávají zajímavější částky. Ti nejlepší thajští boxeři pak mají v dospělosti díky svému bojovému umění nadprůměrný thajský plat a stávají se ve své zemi celebritou. Do sportovního důchodu však odcházejí poměrně brzy, kolem 35 let.

Čína: Trénink na Olympiádu

Není žádnou novinkou, že v Číně je řada sportovních škol, ve kterých každý den podstupují tvrdý trénink už i pětileté děti. Jediným cílem těchto škol je vyprodukovat co nejvíc olympijských vítězů. Jednou z nejúspěšnějších továren na adepty na zlaté medaile je škola Shishahai, kterou navštěvuje kolem 500 malých gymnastů. Ti musí každý den v týdnu zlepšovat svou pružnost a sílu při bolestivých cvičeních. Na této škole není žádnou výjimkou vidět pětileté holčičky, které při cvičení brečí bolestí. Celkem je v Číně na podobných školách 300 tisíc malých atletů. Děti se většinou stávají atlety nedobrovolně poté, co si je v chudých vesnicích vyberou sportovní trenéři. Na druhou stranu to je pro ně jediný způsob, jak získat vzdělání.

Česká republika: Taky není svatá

Podle posledních průzkumů je v České republice zhruba 200 tisíc dětí, které se staly obětí nějaké formy násilí. Pravidelné psychické či fyzické týrání pak podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí zažilo v roce 2008 celkem 1239 chlapců a děvčat, čtyři z nich přitom následkem týrání zemřeli. V Čechách se však problém týraných dětí řeší a v poslední době intenzivněji než dřív. Může za to především takzvaná Kuřimská kauza, v níž na dvou chlapcích prováděla skupina lidí, včetně jejich vlastní matky, nelidské praktiky.