Sexuální anarchistka: Každý může milovat víc lidí zároveň. Jak vidí monogamii?

Proč o sobě mluvíte jako o sexuální anarchistce?

Je to zvláštní, ale moc jsem tak o sobě nepřemýšlela, dokud mě neoslovili lidé z Paralelní Polis. Jde o sexuální a vztahovou anarchii. Snažím se jít proti normám a tomu, co považujeme za běžné.

Tématem vaší přednášky jsou „Nemonogamní vztahy se vzájemným souhlasem“. Proč mluvíte zrovna o tom?

Monogamie není přirozená, ale je normální. Je pro nás těžké ji provozovat, vzhledem k tomu, jak jsme biologicky nastavení a jak jsme fungovali většinu doby, co existujeme jako živočišný druh. Neznamená to ale, že by to někdo nemohl zvládnout. Chci ukázat, že máme mnohem více možností, ale většinou o nich nikdo neví.

Muž žije se dvěma ženami a čtyřmi dětmi! Jsem hrdý na rodinu, říká!

Přednáška má ve jméně nemonogamní, znamená to, že automaticky nemusí být polygamní?

Existuje mnoho způsobů, jak mohou nemonogamní vztahy vypadat. V první řadě je zásadní, že jsou si situace vědomi všichni zúčastnění. Nemonogamní potom znamená, že to nejsou jenom dva lidé. Opravdu monogamní dnes není nikdo. Jsme většinou „sériově“ monogamní, to znamená, že máme v jeden moment jen jednoho partnera.

Pod nemonogamní vztahy se ale může schovat vše. Mohou to být vztahy polyamorní, kde je do sebe zamilovaných více lidí, polygynní, kdy má jeden muž více partnerek, polyandrogynní, kdy má jedna žena více partnerů. Může to být i sólo verze polyamorie.

V běžném polyamorním vztahu se znají všichni a každý s každým komunikuje, potom jsou ale lidé, kteří mají několik vážných vztahů a jejich partneři spolu nekomunikují. Zároveň můžou lidé mít na první pohled normální vztah, který je ale otevřený, kde každý z partnerů má i jiné krátkodobé partnery. Existuje ale i mnoho dalších podob.

Nemonogamní vztahy mají podle Martinezové velké množství podob. | Pavel Sinagl, Paralelní Polis

Už jste zmínila, že monogamie podle vás není přirozená a pro člověka může být zátěží, může snaha o ni někoho polyamorního vést k psychickým problémům?

Rozhodně. Snažit se podřídit se svým vztahem normě, jakou nám dává tradice, náboženství nebo společnost, může mít neblahý vliv na duševní zdraví. Snažíte se vměstnat do škatulky, která vám byla přidělena a najednou, když zjistíte, že se vám to nedaří, začnete přemýšlet o tom, co je s vámi špatně. Přitom správné je přemýšlet nad tím, co je špatně se systémem, který mi tu škatulku přiřadil.

Monogamie vede k nevěře. Pražané volí cestu polyamory

Nebojí se takoví lidé se přiznat, že jsou odlišní? Zejména ženy se mohou setkat s tím, že na ně bude pohlíženo svrchu.

Ano, pro ženy je to mnohem těžší, protože nás společnost začne častovat nelichotivými pojmy jako nymfa, d*vka, i horšími. Pro muže ale podobné pojmy nejsou. Základem je ale o všem mluvit. Co potřebujete, jak se cítíte. Čím víc o tom, člověk mluví, tím snazší to pro něj je.

V tomto ohledu se dá použít přirovnání ke coming outu u homosexuálů. I polyamorní lidé si musí projít určitým coming outem, kdy oznámí společnosti, že se rozhodli jít cestou alternativních vztahových struktur. To může být těžké na pochopení pro jejich okolí.

Bojí se polyamorní lidé přihlásit se ke svým potřebám, protože se o této problematice málo mluví?

Otázka toho, jak takové přiznání vypadá „z venku“, je něco, co mnoho takových lidí trápí. V některých státech to může být i nelegální. Můžete skončit ve vězení a bez rodiny a přátel, pokud se nepodřídíte společenské normě. Strach polyamorních lidí z přiznání je tak v mnoha případech pochopitelný. Lidem, kteří chtějí žít jinak, bych proto doporučila, aby našli sobě podobné, aby si našli „kmen“, který je podpoří. Díky tomu zjistí, že nejsou sami a to, po čem touží, není divné a že to z nich nedělá špatné lidi.

Sexuální anarchistky i nejnebezpečnější muž internetu v Praze. Začal kongres hackerů

A co když nemají podobně smýšlející lidi ve svém okolí a cítí, že se musí přizpůsobit kvůli tomu?

Na světě žije sedm miliard lidí a většina z nich je na internetu. Říkat, že nemůžete najít někoho, kdo vidí věci podobně jako vy, je hloupost, kterou nalháváte sami sobě. Nikde nejste sami a vždy existují lidé, kteří vás hledají a kteří jsou vám dost blízko. Stačí, když budete dostupní a ochotní ke kontaktu. Každý má spoustu možností, které může využít.

Co byste poradila lidem, kteří si našli někoho, kdo jim tvrdil, že mu takový vztah vyhovuje, ale následně je začne tlačit do klasického vztahu a obviňovat je z toho, že chyba je na jejich straně?

Mnoha lidem se může zdát, že chcete žít nevázaně, nebo máte problémy se závazky. Vše je ale o komunikaci. Sami musíte mít v hlavě srovnané, co vlastně chcete a musíte o tom umět mluvit. Pokud víte, jak chcete žít svůj život, tak nedělejte kompromisy. Nebojte se toho, že se už neobjeví nikdo jiný, kdo vás bude milovat. Nesnažte se měnit to, jak chcete žít jenom proto, že se bojíte, že bude složité toho dosáhnout.

A jak by o tom, že jsou v tomto směru, měli mluvit se svými přáteli, svojí rodinou i se svými partnery?

Buďte trpěliví. Pokud chcete jít proti proudu, tak vám nic jiného nezbývá. Lidé, kteří vás mají rádi, vás budou mít rádi i nadále a nakonec se naučí chápat váš pohled na svět. Musíte být ale připravení na to, že někteří se s tím nesmíří. Nenechte se ale tím, že vás za to někdo odsoudí, odradit od toho, abyste žili podle sebe, protože život máte jenom jeden.

Být gayem jen „doma za zavřenými dveřmi“? To není správné, říká ředitel LGBT festivalu

Lidé by se tedy v tomto měli vyhýbat tomu, že se přizpůsobí, nebo najdou kompromis?

Nedoporučovala bych, aby se lidé obětovali pro „vyšší dobro“. Ale je to na vás. Pokud se rozhodnete se podřídit, nebo udělat kompromis, tak musíte vědět, že je to vaše volba, nemůžete z toho potom vycouvat tak snadno.

Co byste doporučila lidem, kteří si třeba ještě nejsou jistí a chtějí se o těchto věcech poučit?

Znám mnoho lidí, kteří jsou v monogamním vztahu, nebo jsou single a tato myšlenka je zaujala, ale nejsou si jistí, jestli jsou polyamorní. Těm doporučuji, aby si přečetli knihu Na počátku byl sex. To jim možná nepomůže žít polyamorně, nebo je přesvědčí o tom, že takoví nejsou, ale rozhodně jim to pomůže takové lidi pochopit. Také je důležité, aby si lidé našli vzory, kterým takové vztahy fungují a kteří jim mohou ukázat „jak na to“.

5 největších prvorepublikových milovníků, po kterých ženy šílely!

Mělo by se o různých podobách vztahů podle vás mluvit už s dětmi, například při sexuální výuce ve škole?

Myslím, že by bylo třeba, aby se mladí lidé měli možnost seznámit s tím, jaké existují sexuální orientace. I s tím, kolika způsoby lidé mohou milovat a svou lásku projevovat. V současnosti je situace na většině míst tristní a sexuální výchova, pokud existuje, tak neukazuje přesně, jak láska a vztahy vypadají. Lidé tak vyrostou s představou, že vše má probíhat určitým způsobem a když ten způsob pro ně nefunguje, tak si připadají rozbití nebo, že je s nimi něco špatně.

Mnoho lidí si navíc myslí, že tím, že jiné podoby lásky a jiné sexuální orientace ukážeme, tak je tím propagujeme, tak to ale přece není. Lidé by měli mít šanci být informovaní a zároveň by měli mít právo na to být jiní.