Firmy podle ŘSD použily ocel s kratší životností a menší odolností proti korozi. Proti nálezu rozhodčího soudu se nelze odvolat, ale každá ze stran může ze zákona podat do tří měsíců k soudu návrh na zrušení nálezu. Částka se skládá z 30,1 milionu jako náhrady za chyby při stavbě a 8,3 milionu na úrocích z prodlení. Ředitelství přitom po firmách požadovalo až 200 milionů korun.

„Rozhodčí soud nepřiznal ŘSD ČR celou požadovanou částku. Dal mu však za pravdu v tom, že most zhotovený z patinující oceli má za daných podmínek horší protikorozní vlastnosti a kratší životnost, než kdyby byl zhotoven z běžné uhlíkové oceli s protikorozním nátěrem, jak předepisovala smlouva,“ sdělilo ŘSD.

D47 provází série arbitráží

Podle odůvodnění verdiktu by měla částka přiznaná soudem stačit ŘSD na úpravy, které dálničnímu mostu přes řeku Odru v bohumínské čtvrti Vrbice zajistí stejnou životnost, jako kdyby byl zhotoven z oceli předepsané ve smlouvě.

Kvůli vadám na D47 vede ŘSD s Eurovií několik arbitráží. Až miliardové škody podle ředitelství způsobilo zvlnění povrchu na části D47, která je nyní součástí D1, krátce po jejím uvedení do provozu v roce 2008. Podle ŘSD nedodržela Eurovia domluvený postup a většina vad vznikla použitím nekvalitního materiálu. Eurovia to odmítá a tvrdí, že na stavbu použila pouze materiál, který si objednalo ŘSD.

V roce 2014 se také objevily trhliny na mostech na přivaděči k D1 (dříve D47) v Ostravě-Přívoze. Podle Eurovie se ŘSD o mosty nedostatečně staralo a při jejich výstavbě požadovalo použití nevhodného materiálu, takzvaného studeného odvalu. ŘSD zase tvrdí, že stavební společnosti nedodržely požadovanou technologii výstavby.

Fotogalerie
4 fotografie