Tonča před únosem pomáhala postižené Míše: Po návratu se setkaly!

Když Hanka s Tončou v březnu roku 2013 v Balúčistánu zmizely se skupinou ozbrojenců, muselo to být pro Míšu obzvláště těžké. Tonička pro ni totiž byla tou nejbližší osobou, které mohla svěřit jakékoli své holčičí tajemství a se kterou do té doby trávila spoustu času.

Sama Tonča si dobře uvědomovala, jak důležitá pro svou kamarádku je. „Co já přináším Míše? Myslím, že radost, dostane se do úplně jinýho prostředí než doma, zažije něco úplně jinýho, než jí může dát třeba babička s dědečkem. Přece jenom už mají svůj věk, takže ji nemohou brát třeba plavat, na kolečkový brusle i ty delší procházky už jim podle mě dávají zabrat, takže ji přivedu k novým aktivitám,“ řekla v dokumentu Normální je pomáhat. „Přijde mi, že ona mi toho přináší mnohem víc, než já jí,“ dodala ale skromně.

První kroky Tonči do práce: Po 2letém zajetí znovu pomáhá postiženým dětem

Dobrovolnická zkušenost s Míšou pak Toničce po návratu ze zajetí zřejmě pomohla k vysněné práci. Do kladenského Dobrovolnického centra, které ji kdysi v rámci speciálního programu s postiženou dívkou dalo dohromady, nastoupila na pozici koordinátorky dobrovolnických programů. „Rádi bychom Vám představili novou koordinátorkou programů Pět P a Dobrovolníci pro rodiny s dětmi! Je jí naše bývalá dobrovolnice z programu Pět P slečna Antonie Chrástecká. Výhodou je určitě nejen to, že zná program i z té druhé, dobrovolnické strany,“ napsalo v srpnu centrum na své stránky.

Přestože už Tonička s dnes už dvaadvacetiletou Míšou nepracuje přímo jako dobrovolnice, rozhodně na ni po návratu nezapomněla. „Antonie se s Míšou vídala pravidelně, navštěvovala ji každých čtrnáct dnů celých osm let. Když se vrátila z toho zajetí, tak se viděly zatím jen jednou v Unhošti. Tam Míša navštěvuje speciální učiliště,“ řekla Blesku nevlastní babička nemocné dívky Marta Tafičuková (61).

Kamarádky mají ale samozřejmě v plánu další setkání. „Mám ji moc ráda. Už se nemůžu dočkat, až zase přijde,“ potvrdila Míša.