Kšefty s Babiččiným údolím skončilo: Sypou do něj miliony!

Takřka nikdo neví, že Babiččino údolí mělo koncem devadesátých let namále. Jeho velkou část včetně historických budov (Panského dvora, Panklovny, Panského hostince a několika hospodářských stavení) totiž patřila spol. s r. o. Podzámčí, založené jistým Františkem Wolfem, člověkem s českým a slovenským občanstvím, kterého nikdo v kraji neznal. „Já mu dokonce psal, aby se k nám na zastupitelstvo alespoň přišel ukázat,“ říká starosta České Skalice Tomáš Hupka. Wolf totiž v inzerátech ve slovenských novinách nabízel Babiččino údolí na prodej za 1 600 000 dolarů!

Cesta k prachům

V Babiččině údolí za minulého režimu hospodařil státní statek Ratibořice, něco v něm patřilo i spotřebnímu družstvu Jednota. V privatizaci to získala společnost Ratis a ta vše v roce 1995 prodala za milion korun a splacení svých závazků Wolfovi. Ten zpočátku hýřil nápady – chtěl postavit jízdárnu, zvelebit údolí pro turisty, v Kavalierhausu (jak se za kněžny Zaháňské říkalo Panskému dvoru) měl být hotel.

„Pohledávky neplatil, nájem rovněž ne a jeho důvěryhodnost spadla na nulu,“ tvrdí starosta Hupka. Bývalá kastelánka zámku Ratibořice Jana Stránská řekla Blesku v roce 1993: „Budovy chátrají, statik do nich zakázal přístup a teď se na ně zpracovává posudek, kdo ví, čeho se ještě dočkáme.“

Zásah ministerstva

Vedoucí odboru ochrany kulturních památek ministerstva kultury Petra Ulbrichová už tehdy byla s Františkem Wolfem v písemném styku. „Oslovili jsme ho 25. března 1993 a potvrdili náš zájem o odkoupení nemovitostí v Ratibořicích,“ řekla v té době Blesku.

Statut Národní kulturní památky totiž dává státu předkupní právo a stát ho – po dlouhých letech váhání, kdy v Babiččině údolí všechno dál chátralo – nakonec využil. I když tak trochu »netržně«. „Protože Wolf mlčel, došlo k soudní likvidaci jeho společnosti a správce kurzovní podstaty navrhl kupní smlouvu s tím, že likvidátor umoří Wolfovy pohledávky a zbytek mu poukáže,“ vzpomíná dnes Petra Ulbrichová.

Znalecký posudek stanovil cenu majetku společnosti Podzámčí na 14 milionů a ty stát zaplatil. Kolik z toho šlo na umoření Wolfových dluhů a kolik dostal v hotovosti, už dnes nikdo neví. Jisté je, že neprodělal – a nejspíš nebyl sám. Tak už to chodilo.

Začíná se znovu

Současný kastelán zámku v Ratibořicích Ivan Češka svoji práci dělá čtyři roky. V roce 2009 jsme v Babiččině údolí a na někdejším Wolfově majetku utratili při obnově něco mezi osmi a devíti miliony. Začínáme fakticky od základů, i když přesnější je říci, že od střechy.“ Panský dvůr  – Kavalierhaus – už má novou střechu, opravují se polozřícené zdi dalších domů, a když budou peníze, není důvod si myslet, že Babiččino údolí nevstane z mrtvých.

„Přesto ale je třeba říci, že stát nechal spekulantovi s národní kulturní památkou a možná i podvodníkovi trestuhodně dlouho volnou ruku, a teď se za to platí,“ řekl Blesku pod podmínkou anonymity pracovník Památkového ústavu v Josefově, pod jehož péči nyní Babiččino údolí spadá.

Život jako na zámku?

Jediným člověkem, který může na vlastní kůži posoudit, jak a nakolik se poměry v Babiččině údolí po jeho »odwolfování« změnily, je paní Lída Kremerová (71).

Když ji v roce 1993 reportéři Blesku v jejím přízemním bytě jedné z hospodářských budov navštívili, byla zahořklá na všechny a na všechno. „Wolf mi tu ještě se dvěma vytrhal vodovodní trubky ze zdí a od té doby musím s kbelíky pro vodu do zámeckého jezírka.“ »Trhací komando« jí chtělo ukrást i elektroměr. Ten ale měla paní Kremerová ve dvoupokojovém bytě, kde se zamkla.

„Vodu už mám, město udělalo přípojku na zahradě,“ ukázala stará paní, která i dnes tahá plná vědra vody několikrát za den k sobě domů. „Alespoň nemusím tak daleko,“ říká rezignovaně, „lepší už to asi nebude.“

Wolfovi platila nájem 150 korun, teď tři sta. „Ale to kolem je už lepší, chodí sem i víc lidí, a taky se tu hodně opravuje. Všechno kolem, co tu je, si to zaslouží.“ Stejně jako Babička a Božena Němcová, díky které je údolí národní kulturní památkou.