Crashtesty hraček: Panenka smí hořet rychlostí 3 cm/s!
Zlínský Institut pro testování a certifikace zkouší, jak bezpečné jsou předměty určené pro děti
Pálit, trhat nebo namáčet v chemikáliích dětské hračky. To je práce laborantů ze zlínského Institutu pro testování a certifikace. Nejsou to jenom auta, která musí procházet náročnými crashtesty, aby se ukázalo, jestli neuškodí. „Ročně nám projde rukama kolem 400 hraček,“ říká Ludmila Antošová, vedoucí oddělení certifikace hraček. Co všechno musí hračky vytrpět, aby dokázaly, že jsou pro děti bezpečné?
Zkouška ohněm
Fotografie panenky v plamenech sice vypadá jako snímek z hororu, který by mohl děti vystrašit. Ve skutečnosti se však jedná o nutný test hořlavosti. Hračky pro malé děti by totiž neměly po kontaktu s plamenem hořet rychlostí vyšší než tři centimetry za sekundu. Jelikož tato panenka hořela pouze rychlostí 2,6 milimetru za sekundu, tak splnila veškeré normy. Plameny ji ale navždy zničily.
Hračka, nebo zbraň?
Hračky střílející umělé kuličky nebo špunty musí projít kinetickou zkouškou. Ta se provádí na zařízení ve tvaru krychle, ve kterém jsou čidla na měření kinetické energie. Hodnota energie přitom nesmí přesáhnout 0,08 joulů u pistolek střílejících kuličky a 0,5 joulů u pistolek střílející špunty. Testovaná pistolka na fotografii normu splnila. Hlava na zařízení slouží k testu různých ochranných brýlí po zásahu projektilem.
Takhle trpí plyšáci
U textilních hraček určených pro nejmenší děti se testuje také pevnost švů. Hračky jsou totiž většinou vyplněné hmotou, kterou malé děti mohou snadno vdechnout. Švy u textilních hraček by proto měly vydržet působení síly o velikosti 70 newtonů (nebo 7 kilogramů) po dobu deseti sekund. Plyšákům se kromě končetin trhají na zařízení také přišité oči.
Pozor na uši
Pokud hračky vydávají zvuky, nevyhnou se testu úrovně hluku. U různých hraček je hranice povoleného hluku různá. Většinou by však neměla překročit 100 decibelů. Pokud se hračky přikládají k uchu, pak je hranice povoleného hluku pouze 80 decibelů.
Snese hračku televizor?
Elektrické hračky musí projít také takzvaným testem elektromagnetické kompatibility. V rámci testu se zkouší, jestli hračka neruší ostatní elektroniku, například televizory. Kamion na fotografii všemi testy prošel.
Hrantest
Některé tvrdé umělohmotné hračky musí projít testem ostrosti hran. Ten se udělá tak, že se na speciální zařízení přilepí náplast a k ní se přiloží hrana hračky. Po zapnutí zařízení se náplast začne točit na hraně a pokud se protrhne, hračka v testu neuspěje. Autíčko na fotografii dopadlo dobře. Problém však byl s umělohmotnými bábovičkami, které měli hrany příliš ostré.
Zkouší se i úlomky
Ve Zlíně se testují i špičaté hračky a úlomky rozbitých umělohmotných hraček. Hračky nebo jejich úlomky se přiloží ke speciálnímu zařízení ve tvaru tužky, které se na druhé straně rozsvítí v případě, když je hračka příliš špičatá.
Dinosaurus spolknout nejde
Laboranti ve zlínském institutu mají k dispozici řadu šablon, které imitují dětské dýchací cesty. Testovaný dinosaurus šablonou neprošel, takže nehrozí, že by ho mohly vdechnout i ty nejmenší děti. Díky testu si hračka dinosaura zasloužila označení Vhodné pro děti do tří let. Některé hračky, například chrastítko, se zkouší šablonou, která určí, zda hračka neporaní dětskou dáseň.
Pouští barvu? Nejsou pro děti!
Drobné pestrobarevné hračky, například korálky, se testují, jestli nepouští svou barvu po kontaktu s dětskými slinami nebo potem. Laboranti mají ke zkoušce připraven speciální chemický roztok, který pot a sliny imituje. Na obrázku je vidět, že v testu nejhůř dopadlo růžové srdíčko pouštějící svou barvu ostošest.