Lékaři mysleli, že je simulant. Trpí ale agresivní rakovinou: Chci umřít doma, ne mezi cizími, říká Attila
Attila Gally (21) z Psár u Prahy snil o tom, že bude žít s přítelkyní Kristýnou (21), že spolu procestují svět. Osud mu ale nakloněn vůbec není. V současné době prohrává boj s agresivní rakovinou. Mladík má teď hlavní přání: Nechce zemřít v nemocnici mezi cizími, ale doma, obklopen těmi, které miluje.
Attila sportoval, hrál fotbal, posiloval. Když ho v osmnácti letech začala bolet záda, myslel si, že si jen natáhl sval. Bolesti se ale stupňovaly. Byly už tak silné, že ani nemohl chodit do školy. Lékaři si s ním dlouho nevěděli rady. Během pár měsíců zhubl o 17 kilo. „Někteří doktoři mi říkali, že jsem simulant. Jedna paní doktorka tvrdila, že určitě beru drogy, a proto hubnu,“ vzpomíná Attila. Realita ale byla mnohem děsivější.
Ukázalo se, že mladík má agresivní nádor nadledviny, tzv. neuroblastom, který metastázoval do kostí. Prodělal chemoterapii i ozařování, postup nemoci se ale bohužel zastavit nepodařilo. Se svými rodiči se Attila nestýká, našel ale novou rodinu u své přítelkyně Kristýny a její maminky Kláry (46), které se o něj během léčby staraly.
Pak osud udeřil znovu a rakovinu dostala i maminka Klára. „Díky té hrůze jsem zjistila, že jsem vychovala úžasnou dceru. Kristýnka měla na starost dva onkologické pacienty a dokázala si udržet smysl pro humor. Jednou nám třeba řekla, že když tak kouká na ty naše holé hlavy, přemýšlí, jestli by se neměla nechat ostříhat taky. A teď to vypadá, že já jsem nad nemocí vyhrála, ale Attilovi se to asi nepodaří. Měl by hrát fotbal, užívat si s Kristýnkou mládí, a zatím čelí tomuhle,“ pláče Klára.
Na přelomu roku se Attilův stav zhoršil. „Nateklo mi oko. Myslel jsem, že mám na něco alergii. Doktoři ale zjistili, že je to další nádor, tentokrát v mozku, který mi na oko tlačí. Pak mi řekli, že mám před sebou pár měsíců,“ popisuje Attila otevřeně.
Lékaři už boj se zákeřnou nemocí vzdali. Attila často přemýšlí o svých životních snech, které se nenaplní. „Chtěl jsem cestovat, podívat se do Ameriky, chtěl jsem letět letadlem, vykoupat se ještě v moři, žít s Týnou... To by byl seznam na A4, co bych všechno chtěl podniknout. Ale… Vím, že se to asi nesplní, i když to letadlo si přeju stále. Teď už mám hlavně přání neumírat v nemocnici, ale doma,“ říká Attila.
Kristýna i její maminka jsou připravené pomoci splnit Attilovi jeho poslední přání, i když vědí, že to bude náročné. Jsou to jeho andělé. Mladík už chodí jen s velkými obtížemi, používá vozík a potřebuje někoho, kdo by na něj dohlížel, pomáhal mu a podával léky. Služby tzv. mobilních hospiců, tedy institucí, které posílají zdravotníky přímo do domácností pacientů, jsou hrazeny jen částečně a pacient část nákladů doplácí.
Péči asistentů, poskytujících podpůrnou péči, kterou Attila potřebuje, pak hradí plně pacient. „Chtěl bych poděkovat kamarádům, kteří mi poslali nějaké peníze nebo slíbili, že pomůžou. Nechci skončit v nemocnici, být sám a dostávat léky, které mě oblbnou,“ přeje si Attila. „Já pořád věřím, že přijde zázrak. Člověk musí doufat,“ doufá Kristýna.
Co je to neuroblastom
Agresivní nádor, který postihuje především kojence. Jeho výskyt u dospělých je extrémně neobvyklý. Rychle metastázuje, a v těle se tak tvoří další nádory, které obvykle postihují nejprve kosti a pak i ostatní orgány.
Můžete pomoci Attilovi splnit přání a zůstat až do konce doma? Více informací najdete na http://www.pomoctattilovi.wz.cz.
Onkoložka Petra Tesařová: Nejdůležitější je rychle se vzpamatovat.
To máte pravdu