Novinářka Blesku nástrojem propagandy: Čínská média lidská práva nezmínila
Tři dny hýbala minimálně Prahou, ne-li celým Českem, návštěva nejvyššího představitele Číny Si Ťin-pchinga. Prezidentovi se dostalo poct jako žádné předchozí státní návštěvě v posledních letech. Pod drobnohledem byla cesta prezidenta Si také ze strany čínských novinářů. Jenže pod trochu jiným, než si lze představit ze strany demokratických médií.
Bylo to milé, leč zvláštní setkání. Navíc s podivným výsledkem. Čínští novináři napříč médii mají k Si Ťin-pchingovi téměř nábožnou úctu. Na tom v zásadě není nic špatného, pokud by se jejich cenzura, ať už vlastní nebo nařízená, nepromítala do článků, které se během jeho návštěvy v Česku objevily na čínských webech. Tedy těch, které mají anglickou mutaci. Dále mé čínštinou nepoznamenané oko nedohlédne.
Když jsme v úterý, tedy druhý den návštěvy, zapředli hovor s novinářem z oficiální tiskové agentury Nová Čína Wang Fengfengem, byl to rozhovor jako každý jiný. Oba jsme věděli, že slova svého kolegy využijeme v některém z připravovaných článků.
Řeč byla především o poctách čínskému prezidentovi. Neodpustila jsem si ale také poznámku o protestech v ulicích spojených s lidskými právy a označila návštěvu za trochu kontroverzní. Spokojena s výsledkem krátkého interview na schodech novinářského centra na Pražském hradě jsem se s Wangem rozloučila. Večer se ale na webu agentury objevil text s nadpisem „Čeští novináři vychvalují čínské úsilí o zlepšení vztahů s Českou republikou“. Rozhodně jsem nic takového nevychvalovala.
Slušností, na které si asijské kultury tak zakládají, by bylo alespoň oznámit, že potřebují moji fotku. Ale to je to nejmenší. Daleko více mě překvapilo, v jakém kontextu se moje slova objevila, méně už pak, že část rozhovoru zcela chyběla. Ponaučení je jasné: dokud mlčení o lidských právech nezažijete na vlastní kůži, je to pořád trochu abstraktní pojem.
K Wangově novinářské cti lze pouze přičíst, že publikovanou část našeho rozhovoru přepsal on nebo jeho kolegové bez příkras.
O lidských právech maximálně nepřímo
Stejný scénář měl pak i můj druhý rozhovor s čínským kolegou. Tentokrát novinářem z oficiálních čínských Lidových novin. I když Kejiang Guan sídlí v Berlíně, i on podléhá přísnému dozoru. Ví to a netají se tím. V našem telefonickém rozhovoru to přiznal napřímo.
Poté, co jsme se bavili například o budoucnosti česko-čínských vztahů, se Kejiang ptal také na ohlasy návštěvy Si Ťin-pchinga. Zopakovala jsem svůj názor o kontroverznosti návštěvy, což značí protesty v ulicích, a vysvětlovala mu, že česká zahraniční politika po svržení komunistické moci v roce 1989 stojí, nebo alespoň stála na dodržování lidských práv. A že českým politikům je vyčítáno, pokud toto téma v rozhovorech s čínskou stranou nezmíní.
„Kvůli oficiálnímu statusu našeho deníku, pokusím se prosadit tvůj komentář včetně té části o lidských právech, ale nesmíme to psát takhle přímo. Mohu tě i tak citovat v otázce ekonomiky nebo těch dalších věcech?“ zeptal se mě Kejiang na závěr rozhovoru. S povzdechem a ironickým úsměvem na rtech souhlasím...
Dobrý portál!