14°C
Klaus: Útoky na policii kvůli čínské návštěvě? Soudruzi Bursíkové šaškují
Legrační, nesmyslné, hloupé. Tak vnímá exprezident Václav Klaus pokračující debaty o čínské návštěvě v Praze. Pronesl to v rozhovoru pro Blesk.cz. Kritiku policie považuje za dohry, maličkosti, nesouhlasné reakce „soudruhů Bursíků a spol.“ za „šaškování“. Hlavní podle něj je, že Čína je největší země světa a prochází pozitivním vzestupem. A to i v politických posunech. Že by nikdo z nás nechtěl v Číně bydlet, je podle Klause věc druhá.
Debaty o průběhy návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga neberou konce. Propírají se nyní především policejní zásahy během manévrů, které třídenní návštěvu čínské hlavy státu provázely.
Policie čelí kritice, že nadržovala čínským „mávačům“ a kvůli tibetské vlajce jako symbolu protičínského odporu vyrazila i na akademickou půdu FAMU. Kolem vlajek bylo obzvlášť rušno i díky neobvyklé výzdobě v Praze – čínským vlajkám na veřejném osvětlení, které se však staly i terčem vandalů.
Policistů se ovšem již zastal prezident Miloš Zeman. Na Hradě jim tento týden poděkoval, že opatření zvládli. Exprezident Václav Klaus se pro Blesk.cz vyjádřil k dohrám čínské návštěvy ve svém institutu ve vile na Hanspaulce poté, co ocenil letošní Cenou Institutu Václava Klause ekonoma a přítele Dušana Třísku.
„Ty útoky na policii jsou směšné,“ poznamenal Klaus a zavzpomínal (nejen) na své cesty do Číny, kde byl na státní návštěvě třikrát. Především se však pozastavil nad tím, co návštěva čínské hlavy státu v současném světě znamená.
Blesk.cz: Nedávná návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga je nadále hojně probíraná. Pod tlakem je policie kvůli svým zásahům, třeba na FAMU. Co na to říkáte?
Klaus: Tyto dohry, tyto maličkosti, jestli jeden policista udělal to či ono, jsou druhotné, náhradní, zástupné téma, míjející se svou podstatou. Podstata je, že Čína je největší země světa, Čína je země, která prochází největším pozitivním vzestupem, jaký v dějinách lidstva vůbec nastal a to nejenom po té stránce ekonomické a sociální, ale konec konců i v politických posunech. Čína je ‚success story‘ a o tom, že nikdo z nás bychom tam nechtěli bydlet, máme jiné představy o politickém režimu, máme jiné představy o svobodě slova, to je druhá věc, která s tím vůbec nesouvisí.
To, že ta návštěva tady byla, je naprosto logické. Já jsem byl třikrát na podobné, stejné státní návštěvě Číny, jednou jako premiér, dvakrát jako prezident. Teď že se to sesypalo najednou kolem této návštěvy, je legrační, nesmyslné, hloupé. Já bych respektoval, že přijíždí hlava státu, a navíc hlava státu největší země světa. A proto bych požadoval určitou slušnost a určité slušné jednání.
Rušno bylo i kolem česko-čínských vlajek, které zavlály po Praze během čínské návštěvy.
To, že je ve světě a zejména asijském zvykem, aby visely vlajky země, jejíž představitel sem přijíždí, je normální. Já vím, že jsem to n-krát já zažil, že jsem přijel do takového obřího města, jako je Jakarta (hlavní město Indonésie – pozn. red.) nebo něco takového, a v Jakartě jsem nevěřil svým očím, že je možné vytvořit tisíce českých vlajek a kdekoli já jsem projel Jakartou, nejenom z letiště do prezidentského paláce, do hotelu, na tuhle návštěvu, na tuhle, tak všude byla Jakarta protkána českými vlajkami.
Vždycky jsme tak trochu s údivem pootevřeli oči. V Jakartě to vyvrcholilo, že na každém rohu toho města byly jako tato místnost veliké billboardy. Já nakreslený. Téměř se leknete, když to vidíte. Auto zatočí a najednou vidíte svůj obří plakát. Zvyklost Číny a Asie, jihovýchodní Asie, je toto. Opakuji, x-krát jsem to viděl. Šaškovat to, co šaškují dnes soudruzi Bursíkové a spol., to je nedůstojné, hloupé, dětinské.
Protičínské demonstrace s tibetskými vlajkami přesto zaznamenaly ohlas, nemyslíte?
Já se dívám na reálný vývoj v Číně a ten reálný vývoj je obrovský. Já jsem při poslední návštěvě byl na univerzitě v Pekingu. Byla tam pozvaná nikoli ‚free entry‘, ale byla tam pozvaná nějak vybraná skupina. Nicméně bylo tam 150 lidí. Učitelů a studentů. Velká komunita, přece kdyby to byl policejně protkaný kampus, tak už si tam nemůže říkat každý, co chce. V rámci té debaty tam vystoupí vedoucí katedry médií, žurnalistiky a říká: Můžete nám říci svou zkušenost, jak jste to udělali po konci komunismu u vás, když do té doby úkol médií bylo být hlásnou troubou vládnoucí role jedné strany, a vy jste zavedli pluralistickou společnost? Jak jste to udělali v médiích?
Myšlenka, že někdo před 150 lidmi na univerzitě a vedoucí katedry položí tuto otázku, tak dívat se na Čínu jako někde za opicemi zkostnatělý svět je opravdu mýlení se v podstatě věci. Nezapomenutelná návštěva. Jak jste se dostali z toho pluralismu, abychom se poučili od vás? To je úžasná historka.
Přece jen ale zpět k těm policejním zásahům, které jsou kritizované. Objevily se střety mezi čínskými vítači a protičínskými demonstranty...
Ty útoky na tu policii jsou směšné. Já samozřejmě jsem byl zvyklý žít s ochrankami. Ochranky, které byly kolem mě, byly vychované, aby se chovaly. Ochranky, které byly obecnější, neznaly mě osobně, tak vidím, jak my procházíme davem a oni lidi odstrkují, brutálně. Tady i v cizině. A já se zastavím, zavolám vedoucího těch ochranek a řeknu: Prosím vás, jestli se ti hoši takhle budou chovat, tak já dál nejdu.
Jsem člověk, který tohle citlivě vnímal a pokoušel se to blokovat. Nemyslím, že to, jak jsem se já choval, je návod pro každého politika světa, aby se tímhle způsobem choval. A o tom, že ten patnáctý v řadě z té policie už není natolik instruován a já se můžu zbláznit, když strčí do paní, a říkal jsem: Ježiš, vždyť já projdu normálně, nestrkejte do ní... O tom nemá cenu diskutovat, je to falešná hra, nedělejte to.
