Už jako dítě ho fascinovalo moře a líbily se mu mušle. Když se z Morkovic u Kroměříže přestěhoval do Prahy, jeho láska k měkkýšům zesílila: „V jednom pražském antikvariátu jsem náhodou objevil úžasnou knihu Krása lastur od doktora Pflegera. To mi změnilo celý život,“ vzpomíná mušlař Jaroslav Derka.
O něco později Václava Pflegera, pracovníka Národního muzea, osobně poznal: „Byla to velmi důležitá zkušenost. Říkal mi, ať se neučím české názvy a raději si zapamatuji ty latinské. S nimi se domluvím i v cizině. Taky mi dal nejcennější dar, co mohl,“ potutelně se usmívá.
Dostal seznam všech sběratelů, co za mnohá léta přišli k doktorovi pro radu: „Kdyby mi dal deset mušlí, nikdy by to nebyl takový dar,“ říká Derka. Díky pečlivě vedenému listu začal objíždět ostatní mušlaře po Česku a navazoval celoživotní přátelství.
Nejdražší mušle
Po sametové revoluci, když se pevné hradby zhroutily, se Derka stejně jako další milovníci dálav začal rozkoukávat po světě: „Můj sen byly Seychely,“ svěřuje se Derka. Hned v roce 1995 je navštívil a po nich následovalo množství lokalit po celém světě. Francouzská Polynésie, Markézy, Tahiti, Samoa, souostroví Tuamotu a spousta dalších.
Ze svých cest si tak začal přivážet cenné mušle s papíry: „Lastura, která nemá svůj název a místo nálezu, je prakticky bezcenná. Čím víc papírů má, tím je dražší,“ říká sběratel. Z mnoha zemí je nutné povolení, že mušli můžete vyvézt. Jinak vám hrozí vězení. A jak se poznají ty nejcennější mušle?
Nejvzácnější kousky jsou ty neznámé nebo nedostupné: „Nejdražší mušle mohou stát i 250 tisíc korun. Jsou to lastury, které žijí ve velkých hloubkách, a je těžké se k nim dostat. Pak existují takzvané rybí lastury. Ty jsou vyloveny, když se chytí ryba, která se živí měkkýši. Ona mušli spolkne, a pokud ulitu nestihnou rozložit trávicí šťávy, tak to je potom velká vzácnost,“ vysvětluje sběratel.
Dolichupis derkai
Ve smíchovském bytě 1+1 má uschovanou jednu z největších sbírek Evropy: „Já prostě sbírám všechno. Líbí se mi všechny mušle. Doma mám šest tisíc druhů mušlí, to jsou statisíce lastur,“ odhaduje celoživotní sbírku. Je srovnatelná dokonce s kolegy ze západních zemí Evropy. Po letech čekání mají čeští mušlaři také „své vlastní mušle“.
Jaroslav Derka byl vůbec prvním Čechem, po kterém byla pojmenovaná mušle, Dolichupis derkai. Stejnou výsadou se pyšní doposud jen další dva Češi. O významu českých sběratelů svědčí fungující Český klub sběratelů lastur. Je jediným takovým klubem ve východní Evropě. Každý říjen se pak v Praze koná mezinárodní výstava sběratelů lastur. Na třiceti stolech jsou vystavené ty nejkrásnější a nejvzácnější lastury z celého světa.
Pokud jste si přivezli ze zahraničí lasturu a nedokážete ji identifikovat, můžete se na Jaroslava Derku obrátit s prosbou o radu: jderka@volny.cz.