Teprve sedmadvacetiletý Jan pracuje na vesmírné misi společně s vědeckým týmem Akademie věd ČR, na Oddělení kosmické fyziky ÚFA, jehož je součástí. „Mojí úlohou je v rámci týmu vyvinout technické řešení našeho experimentu, konkrétně tedy mechanismus antény, která zamíří na povrch Marsu a bude tam zjišťovat přítomnost blesků v prachových bouřích,“ prozrazuje mladý vědec.

Mládí na vědomostech neubírá

V týmu ostatních je přitom nejmladší. „Já jsem vděčný, že jsem se vůbec mohl zapojit, nezávisle na věku. Přidal jsem se sice jako mladý vědec, ale vycházím ze zkušeností, které jsem nabral při předchozích výzkumech, které jsem dělal pod hlavičkou Evropské kosmické agentury. S tím jsem začal už během studií na vysoké škole, konkrétně na Fakultě strojní ČVUT,“ prozrazuje Jan, že má za sebou roky praxe.

»Vědcem jsem být nechtěl«

Jeho dětským snem ale nebylo stát se vědcem a spolupracovat na misích, které přesáhnou naši planetu. Jednu dobu měl našlápnuto na profesionálního sportovce coby veslař. Zničehonic se ale objevily zdravotní komplikace, a tak svou pozornost plně zaměřil na studium.

„Vlastně jsem nečekal, že se někdy budu vědě věnovat. Dlouho jsem chtěl být architektem, ale nakonec to dopadlo trochu jinak,“ prozradil Jan, jehož rodiče mají oba k vědě celkem blízko. „Táta je vystudovaný letecký konstruktér a maminka dělala doktorát na veterinární fakultě v Brně.“

»Chci pomáhat lidem«

Motivací ve vědě mu je jediné. „Můj sen je pomáhat lidem pomocí svých znalostí, dovedností a zkušeností. Kosmická fyzika je pro to ideální, jelikož se jedná o odvětví, které stále posouvá hranice našeho poznání a plno kosmických technologií se v dnešní době používá na Zemi a pomáhají v každodenním životě lidí,“ vysvětluje.

Jan Lukačevič zkoumá blesky na Marsu

Proč právě vesmír? „Jsem hodně zvědavý člověk, zajímá mě, jak svět okolo mě funguje. Vesmír je ještě o to víc fascinující. Víme o něm vlastně opravdu málo a člověk se každý den dozvídá nové informace. Navíc jsem posedlý inovacemi a vynalézáním nových věcí, což se dělá nejlépe v tak dynamickém odvětví, kterým kosmický výzkum bezesporu je,“ popisuje, co je právě jeho hnacím motorem.

Vědci nejsou podivíni

Snaha motivovat i druhé k tomu pomoci druhým a naší planetě jej o víkendu přivede na festival Ynspirology. „Myslím, že to je skvělá příležitost, jak inspirovat lidi, nabídnout jim jiné perspektivy a zase trochu rozbít některé ze stereotypů, o kterých jsme se bavili. Mám rád, když jsou lidé víceoboroví a tohle je přesně festival, na kterém takoví lidé budou. Na to se těším moc,“ říká.

Zájem o vědu mezi teenagery je často brán jako něco pro outsidery. Jan se tak ale rozhodně necítí. „Vůbec to tak není, jsme úplně obyčejní lidé, jezdíme do práce městskou, společně grilujeme. Co naopak odpovídá, že nás spojuje zájem o okolí a občas až legrační obdivování světa okolo. Neznám moc lidí mimo náš obor, kteří by se tak rozplývali nad obyčejnými mraky a přírodou okolo nás,“ svěřuje, že se ani necítí jako postavy ze seriálu Teorie velkého třesku.

S kolegy sice občas prohodíme nějaký vtípek, na který je potřeba trochu rozumět fyzice, ale rozhodně nejsme divní jako postavy v tomto seriálu. Faktem je, že při komunikaci se mi občas stává, že neudržím pozornost a myšlenky se mi rozběhnou úplně jiným směrem,“ říká na závěr s úsměvem mladý vědec.

Fotogalerie
7 fotografií