„Byla to naprostá náhoda,“ započal své vyprávění Jakub, jak se dostal ke kominickému řemeslu. Nejednalo se o dětský sen. „Myšlenku mi vnukla až má bývalá paní učitelka na češtinu, která se nás ptala, zdali se nechceme stát kominíky, že jich je nedostatek,“ prozradil Jakub, jak se rozhodl o svém budoucím povolání až na střední škole, kde se vyučil zedníkem.

„Kominíka jsem do té doby znal pouze z filmů,“ smál se, že si nedovedl ani představit, co všechno ta práce obnáší. „Původně jsem si usmyslel, že bych část roku věnoval zedničině a zimu kominictví, ale nakonec jsem se zedníkem ani nestal,“ říkal spokojeně.

Rozdávání štěstí a úsměvů

Jakmile jsem do řemesla více pronikl, zalíbila se mi celá ta tradice a historie, která se k tomu nese, a jak k tomu přistupují ti, kteří mají za sebou třicetiletou praxi,“ vysvětloval, proč se k zednictví ani nedostal. Po kapsách teď nosí knoflíčky pro štěstí, aby mu je kolemjdoucí netrhali z kabátu, a na doteky na ušpiněnou tvář a ruce už si taky zvykl. „Za ty roky jsem si na doteky cizích zvykl. Je spoustu lidí, kteří mě žádají o to, zda si na mě mohou sáhnout, nebo zase obráceně, zda nesáhnu já na ně,“ říkal s úsměvem kominík. 

Špinavé řemeslo nevymírá. Mladý kominík Jakub Cholt je toho důkazem.

Pád z vikýře

Kominictví ale není jen o úsměvech a rozdávání štěstí. Čištění komínů je rozhodně náročnější nežli zedničina. Práce ve výškách nese riziko úrazu. O tom se přesvědčil i Jakub. „Nic vážnějšího se mi nestalo. Ale jednou se mi povedlo spadnout z vikýře, když mi ujel žebřík. Můžu zaťukat, že střechou jsem se naštěstí nikdy nepropadl a snad ani nepropadnu,“ říkal s úsměvem kominík. 

Práce na střechách přitom Jakub nevnímá jako nevýhodu. Naopak. „Pracuji v Ústeckém kraji, ale do Prahy jezdím pracovat často. A to jen pro ty nádherné výhledy. Stojí to za to,“ svěřil. 

Co má u sebe kominík dnešní doby?

Kominické řemeslo se během staletí značně proměnilo. „Kromě štětky máme u sebe kufr s měřáky a detektorem, papíry, abychom vše popsali, zrcátko, baterku a podobně. Spoustu starších řemeslníků si na to stěžuje, že rok od roku s sebou musí táhnout čím dál více věcí,“ svěřil Jakub. Zároveň ale prozradil, že před sto lety bylo tohle řemeslo mnohem špinavější. Tehdy se totiž kominíci spouštěli dovnitř do komínů. „Komíny byly širší. Bylo třeba oškrabat vnitřek. Vše to padalo do očí, což není vůbec příjemné. Teď je to daleko snazší,“ prozradil kominík, že se daří pomocí náčiní vyčistit komíny zvenčí. 

Fotogalerie
12 fotografií