Výročí »obživlých obrázků«: Viktor Ponrepo před 110 lety otevřel první český biograf

Otec chtěl mít ze syna Dismase Šlambora pozlacovače, jeho to táhlo ke kouzlení. Aby lépe oslovil publikum, začal používat pseudonym odvozený od jména zámečku Bon Repos u Lysé nad Labem a doplněný o křestní jméno Viktor dle latinského výrazu pro slovo vítěz. Vždy sledoval poslední trendy a s příchodem filmu pochopil, že kinematografie je obor, ve kterém se skrývá magická přitažlivost. Diváci mu dávali za pravdu.

15. září 1907 bylo v Praze poměrně chladno. Na Starém Městě, na rohu ulic Karlova a Liliová, však lidé nepřešlapovali před domem čp. 180/20 zvaném U Modré štiky kvůli chladu, ale nedočkavostí. Chtěli být u toho, když se poprvé na tamním plátně objeví oživlé obrázky v prvním stálém českém biografu.

„Scény střídati se budou ze všech dílů světa: ze života, dle skutečné přírody, z cirkusu, varietního života a světa snů, s oslepující nádherou a fantasií v okouzlujících barvách, vše poskytne BIOGRAF, takže obecenstvo při jednom obraze pláče, při druhém propuká v bouřlivý smích,“ zval na představení Ponrepo. S každým divákem se osobně uvítal a tak to dělal pokaždé, když lidé jeho „Divadlo živých fotografií“ navštívili.

Samotný dům má také zajímavou historii. Postaven byl roku 1905 na místě starší zástavby a původního pivovarského domu, kde podle legend stával hostinec U Modré štiky, navštěvovaný vladařem Václavem IV., který si zde dopřával lahodného jídla a pití s kouzelníkem Žitem. Ještě více se zde však bavili i žasli první filmoví fanoušci.

Denně kromě pátku vystoupali po úzkém schodišti, odložili si oděvy do šatny a zakoupili nějakou tu sladkost v místní cukrárně a obsadili hlediště, kde bylo 56 sedadel. Krátké filmy (ve srovnání s dnešními) doprovázela hudba z fonografu, později živá produkce. Ponrepo filmy také sám doprovázel vtipným komentářem, společně se svým bratrem Karlem Šlamborem. 

Podívejte se na ukázku vystoupení Viktora Ponrepa:

Dnes legendární biograf přežil svého zakladatele o desetiletí. Od 30. let byl jediným místem, kde se v Praze promítaly němé filmy. Jeho provoz dle historiků skončil až v roce 1950. Průkopník české kinematografie Ponrepo však zemřel chudý, v nemocnici U Milosrdných bratří Na Františku 4. prosince 1926. Kromě prostého hrobu na Vinohradském hřbitově ho připomíná dalším generacím jeho jméno, které se stalo ve světě filmu synonymem pro kouzelné obrázky, které diváci milují dodnes.

Víte, že?

Historicky druhým biografem se hned v říjnu 1907 stal ten, který založili bratři Oeserové v paláci Orient v Hybernské ulici. Naopak ještě dříve, 8. června 1907, zahájil v Brně provoz The Empire Bio Co. na Velkém, dnešním náměstí Svobody. Jeho provozovatelem byl Dominik Markus Morgenstern (†67). Kino postupně pojmenované Zentral, Central i Úderka však bylo bráno coby německý podnik, proto ho v historii zastínil Ponrepo.

A na závěr ještě zajímavost: nejvíce kin bylo v Česku roku 1965, kdy jejich počet vystoupal na 3710. Jejich množství se snižuje, ačkoli obliba návštěvy kin v posledních letech opět stoupá. Například loni se na 471 202 projekcích vystřídalo 15 621 923 diváků. Pokud chcete proniknout do časů, kdy se kinematografie rodila, ještě do 15. října je v pražském Národním technickém muzeu otevřena výstava Český kinematograf mapující počátky filmového průmyslu v letech 1896 až 1930.