14°C
Šla jste na běžnou kontrolu tři měsíce před termínem porodu a hned vás hospitalizovali…
Šla jsem na kontrolu ke gynekologovi, tam mi zjistili bílkovinu v moči a vysoký tlak. Této těhotenské nemoci se říká preeklampsie. Ještě ten den jsem musela nastoupit do Bohunické nemocnice v Brně, kde se mě ujala paní doktorka Matskula a asistent Hruban. Oba úžasní. Nejdříve jsem byla na klasickém oddělení a pak tři týdny na JIP, kde mě neustále sledovali a monitorovali. Chtěla jsem, aby porod nastal co nejpozději a v nemocnici zůstala čtyři týdny, ale pak už bylo riskantní čekat.
Moc dobře vám asi nebylo. Na JIP vás neustále budili a kontrolovali a kromě vás tam ležely i jiné maminky se zdravotními problémy. Bylo to hodně náročné období?
Člověk do toho spadl nečekaně, stalo se to ze dne na den. Ale protože jsem nosila pod srdcem dítě, vzala jsem v sobě obrovskou sílu. Doteď nevím, kde jsem ji vzala, určitě i díky podpoře manžela a rodině jsem to zvládla.
V jakém týdnu těhotenství se nakonec Emily narodila a kolik vážila?
Narodila se deset týdnů před termínem porodu, 14. června 2016. Vážila jen 740 gramů a měřila pouze 34 centimetrů. Byla opravdu malinká, protože byla nedoživená v bříšku.
Rodila jste císařským řezem?
Byl to vlastně plánovaný předčasný porod. Rodila jsem v Brně v porodnici na Obilním trhu císařským řezem. U porodu nenastaly komplikace. Emily sama dýchala, a pak ji dali do inkubátoru. Nejdříve jsme byly na JIP. V nemocnici jsme zůstaly do 11. srpna. Od konce července Emily už nespinkala v inkubátoru, ale se mnou v pokoji. Když nás propouštěli z nemocnice, vážila Emily 1666 gramů.
Kdy jste si dceru mohla poprvé pochovat?
Viděla jsem ji hned druhé ráno po porodu. Rodila jsem 14. června a hned 15. června jsem ji viděla poprvé. Manžel byl u porodu, tak ji viděl hned. Pak čtyři dny po porodu jsem ji měla poprvé na sobě a klokánkovala jsem ji asi dvě hodiny.
Bála jste se, že vaše holčička zemře?
Nejtěžší bylo vyrovnat se s tím, že je tak malinká, křehká a zranitelná. Pro mne i pro manžela to bylo těžké, ale nikdy jsem nepochybovala, že to nezvládne, nebo by mi – nedej bože – umřela! Prý se maminky v takových situacích obávají hodně, ale já jsem se snažila to brát pozitivně. Hodně jsme za ní s manželem chodili, zpívali jsme jí a četli. Dodávali jsme jí sílu. Hodně jsme také praktikovali doteky, sestřičky nám dobře poradily.
Vzdala jste se kojení?
Kojím doteď. Po celou dobu v nemocnici jsem za pomoci sestřiček kojila. Na JIP jsem se rozkojila pomocí odsávačky. Když jsem chodila za malou, která byla v inkubátoru, klokánkovala jsem ji, a to mi hodně pomáhalo. Myslím ten kontakt tělo na tělo. Často jsem seděla u inkubátoru a odstříkávala jsem mléko. Pak jsem ji kojila klasicky z prsa a také dokrmovala pomocí stříkačky, aby pořádně papala. To pak pokračovalo i doma.
Jak často jste ji na JIP mohla navštěvovat?
Navštěvovala jsem ji osmkrát denně. Někdy jsem tam klepala i v noci. Sestřičky pak říkaly, že děti musí odpočívat, tak jsem pak chodila přes den odsávat, přebalovat, umývat a ňuchňat se (usmívá se).
Musela jste s malou cvičit Vojtovu metodu?
Ano, cvičili jsme Vojtovu metodu téměř rok, od začátku srpna 2016 do května 2017. Hlavně kvůli tomu, že byla nedonošená. Ale zvládala to dobře, chválili nás.
Myslíte si, že je důležité se s podobnými příběhy svěřovat?
Snažím se náš příběh vykládat, aby těhotné ženy v podobné situaci věděly, že vše může nakonec dobře dopadnout.
VIDEO: Malý Toby se narodil ve 24. týdnu a přežil. Dnes je mu už 10 let a je z něj zdravý kluk.
Malý Toby se narodil ve 24. týdnu a přežil. Facebook
