14°C
Mladý skladatel z brněnských Bohunic se na první pohled zdá jako obyčejný člověk. Nepůsobí nijak zvláštně. Lidé netuší, jak jiný je. „Mám v hlavě svoji hudbu. Projdu se městem a místy nevnímám ani lidi, jako spíš zvuky. Někdy je těch věcí okolo až moc. Dřív jsem to hodně odsuzoval, ale teď chodívám se sluchátky, protože to nezvládám poslouchat,“ říká Jan Ševčík.
Být skladatelem v dnešní době není lukrativní práce. Podobně jako třeba v baroku. Právě proto teď skládání není hlavní náplní jeho dne. Stal se z něj nájemný muzikant. „Skládání není tak finančně ohodnocené jako hraní v hotelech. Beru to jako cestu.“ Sympatický hudebník má ale plán. Vydělá si peníze, pořídí studio a rozjede to. Cíl vytvořit vlastní prostor pro nahrávání hudby se ale někdy zdá v nedohlednu. „Bojím se, že mi to uteče.“ Když má špatnou náladu, jezdí do Líšeňského lomu, dívá se na Brno a přemýšlí.
Zákazník nemá ponětí o tom, kolik času vynaloží tvůrce hudby na dvouminutovou skladbu. „Vždycky jsou ti bohatí a ti muzikanti. To je taková moje myšlenka. Vždycky jsou lidé, kteří ty peníze mají, a pak jsou lidé, kteří jim za ně dokážou dát emoce.“ Při hraní Honzu nejvíc baví právě vzbuzovat emoce. Třeba když někoho dojme k slzám, to je prý úplně to nejhezčí.
Nejraději skládá hudbu k počítačovým hrám a krátkým filmům. Největší úspěch je hra Blackhole, která obdržela cenu ČESKOSLOVENSKÁ HRA roku 2015. „Je to úspěch jako kráva. Bylo to dost práce.“ Ke hře se dostal, když už byla v procesu. Filip Kraucher tehdy skladatele kontaktoval s tím, že potřebují pomoct. Původní autor hudby nestíhal psát. „Nakonec jsem složil opravdu podstatnou část hudby. Líbilo se mi, že mi dali čas. Mohl jsem tak přemýšlet, hledat nápady. To se nestává často. Zákazníci chtějí hudbu nejradši hned a levně.“
V poslední době má autor pocit, že mu skládání tak trochu utíká mezi prsty. Na druhou stranu ho hraní v klubech baví. Doufá, že se časem prosadí jako skladatel na plný úvazek.
