BRNOX, náhodná přesmyčka, v každém případě geniální název. Kniha vznikla jako akce Kateřiny Šedé. Umělkyně, která neměla na začátku práce o lokalitě téměř žádné informace. „Spoluautor Ghettofestu, Pavel Strašák, mě v roce 2013 vyzval, abych se pokusila vytvořit akci v této lokalitě. Pak jsem si ale uvědomila, že o tom místě vlastně nic nevím,“ říká. Autorka dlouho zvažovala, zda se do projektu vůbec pustit. „Moje maminka všechno negativní ve městě komentovala slovy To je úplně jako na Francouzské.“
Jak vytvořit dílo o místu, kterému se snaží zbytek Brna vyhýbat obloukem? Nejlepším možným způsobem bylo sestavit průvodce. Zprvu se zdálo, že jednoduchý nápad půjde hladce zrealizovat. Problematika okolí brněnských Zábrdovic je ale natolik složitá, že autorům zabrala několik let. Práce na projektu začala v roce 2014. Původně měla umělkyně v plánu navštívit všechny domy a byty v lokalitě. Tady by sbírala informace a následně je zařazovala do průvodce, místo po místu. Bohužel, ne všechny rodiny přivítaly Šedou a její kolegy vlídně. Přístup obyvatelů komunity se velmi výrazně lišil. „Asi po čtyřech měsících mi došlo, že tento princip nefunguje. Udělala jsem třeba čtyři baráky a v pátém mi došlo, že jsem první měla zpracovávat úplně jinak.“ Proto vznikl nápad vytvořit turistické trasy napříč oblastí.
Partnerem akce se stal Magistrát města Brna a Turistické informační centrum. Díky tomu má umělkyně dodnes plnou e-mailovou schránku dotazů a stížností. „Většina lidí si myslí, že je to oficiální průvodce. Lidi požadují veškeré podrobné informace, které tam nejsou. Denně dostávám e-maily s dotazy nebo stížnostmi. Ráda bych proto uvedla věc na pravou míru. Je to mé autorské dílo, nikoli oficiální průvodce. Sama jsem rozhodovala, co do knihy zařadit, to znamená, že nereprezentuje názor určité instituce.“ Podle slov Šedé nebylo možné do knihy zahrnout všechny nasbírané informace.
Také byli často postaveni před rozhodnutí, zda zajímavost zveřejnit. Například, když s botaničkou a bylinkářkou procházeli ulice a našli zapadlé staré políčko. Na poli roste zelenina, kterou botanička nebyla schopna identifikovat. Po chvíli se objevil Číňan, který místo obdělává. Samozřejmě nelegálně. Prosil autorku, aby přesnou adresu pole neuveřejňovala. Později se ukázalo, že jsou pozemek a přilehlá stavba určeny k demolici, exotické pole tedy v průvodci najdete.
Další problém nastal ve chvíli, kdy se snažili akci pojmenovat. Kateřina Šedá nechtěla místo nazývat Bronx, podle jejích slov vyznívá příliš negativně. S týmem zahájili průzkum, ptali se lidí jak by se podle nich měl průvodce nebo samotná lokalita jmenovat. Objevovaly se zde výrazy typu doba kamenná, indočína, ghetto, černé údolí apod. „Pak jsem na chodníku objevila nápis BRNOX, což mělo znamenat Bronx, ale někdo tam udělal chybu.“ Originální název v sobě podle Šedé spojuje humor i problematiku vyloučené lokality. „Navíc je ve slově zahrnuto i Brno-Střet (původní označení, nesetkalo se s kladnými ohlasy), který reprezentuje "t" na konci.“ Za neohlášenou změnu názvu dostala autorka pokutu od Magistrátu. Pokuta byla vyčíslena na pět set korun, magistrátu se ale proplácí pokuty až od tisíce, „takže jsme nakonec nemuseli platit nic.“ S označením Bronx se ale lidé natolik ztotožnili, že dokonce nechtěli, aby se místo jmenovalo jinak.
Procházka Bronxem
Průvodce nabídne deset turistických tras, každá z nich pak obsahuje tip na výlet mimo mapovanou lokalitu. Je psaný vtipně, často nezobrazuje realitu, jako například když se tipem na výlet stalo Koupaliště u Janáčka. Fontáně u Janáčkova divadla autoři vytvořili fiktivní otevírací dobu, znak i místo, kde si koupit ručníky.
Kniha obsahuje také kompletní romsko-český kalendář, do kterého jsou rukou připsaná nová jména. „Rodiče pojmenovávají své děti třeba podle oblíbených sportovců nebo po celebritách. Už nejsou původní. Vůbec nevycházejí z Romštiny,“ říká Karel Holomek. Objevují se zde jména jako Kennedy, Mercedes, Enrique, Jenifer, Corrado, Ronaldo, Chanel nebo Prezidentka. „Kousek odtud dali holce jméno Prezidentka, protože se narodila, když byl zvolenej Zeman,“ líčí učitelka jedné ze základních škol v Bronxu.
Dále v průvodci najdete fotky svačin, výmluvy dětí ve škole, projekt nezničitelné schránky na dopisy a mnoho dalšího. Vše je psáno jednoduchou formou, aby dílu rozuměl opravdu každý. Průvodce se vymyká také svojí velikostí. Formátem se sice vejde do batohu nebo kapsy, ovšem téměř 600 stran z něj činí neobyčejnou sbírku faktických i vtipných poznámek.
