18°C
Kam jste jezdívala v dětství na prázdniny?
Klasicky to bylo Bulharsko, všechny ty pláže na černomořském pobřeží… a také Polsko. Pocházím ze severní Moravy, takže za socialismu se jezdívalo do Polska za lepším zbožím. V roce 1980 se ale situace obrátila, v Polsku nebylo vůbec maso, takže my jsme vozili zavařené maso našim známým tajně přes hranice. Polsko mám pod kůží, mám velkou slabost pro Varšavu, před dvěma lety jsem ji s mým mužem navštívila, byli jsme tam čtyři dny. Varšava neuvěřitelně prokoukla.
A cesty na Západ?
V 17 letech jsem jela do Švédska, protože tam mám strýce. Díky němu jsem tenkrát poprvé viděla západní svět a měla jsem z toho oči navrch hlavy. Byly to jen dva týdny, ale byl to pro mě velký zážitek.
Také vyznáváte názor, že když letní dovolená, tak u moře?
Ano, letní dovolená a moře jsou pro mě nutné. V zimě za teplem nejezdím. Představa, že se z teplého tropického počasí v nějaké exotické destinaci zase vrátím zpět do zimy, sněhu a plískanic, je pro mě hrozná. Takže moře a léto jsou u mě spojené. S manželem jsme si oblíbili Chorvatsko. Jezdíme tam pravidelně už delší dobu, a to s celou šestičlennou rodinou. My dva, mé dvě dcery a dcery mého muže. Vybíráme si pokaždé jiné místo, takže jsem v Chorvatsku byla už „skoro všude“.
Rezervujete si dovolenou na poslední chvíli, nebo raději s větším časovým předstihem?
Před několika dny jsem přistihla svého muže, jak už teď zařizuje naši letní dovolenou. Má to rád připravené takhle dopředu. Zeptala jsem se ho, kam vlastně jedeme, on jmenoval nějaké místo v Chorvatsku, já se jen zeptala, jestli jsou tam tenisové kurty a jestli to je blízko pláže, protože moře je tam všude a na pláž mnohdy i 15 minut. Jeho odpověď zněla lakonicky, že ano. Já na to s úsměvem: „Tak jo, já to beru…“
Co preferujete více - hotel s all inclusive, nebo spíš dovolenou, kterou si zařídíte tak trochu i samostatně?
Obvykle jezdíme do apartmánů, kde si grilujeme nebo vaříme přesně tak, jak chceme my. Často navštěvujeme i hospůdky v okolí. Dává nám to pocit volnosti a to nám vyhovuje. Dcery jsou už velké. Nicméně kdybych měla dvě malé děti, tak určitě zvolím pro dovolenou hotel s all inclusive. Tyto hotely jsou součástí nějakého resortu, je tam pro děti organizovaná zábava, děti jsou tam hlídané a brané jako plnoprávný dospělý. Někdy až příliš. Proto do resortu už raději nejezdím. I když - výjimku tvořil resort v Egyptě, kde jsem se cítila báječně. Tam totiž v červnu děti skoro nebyly. Svítání v poušti a velbloudi… prostě nádhera. Malé děti nemám, chci spíš romantiku. Malý, pohodlný, romantický hotel na krásném místě. Volné dny jsou tak vzácné, měly by stát za to.
Využíváte nabídku romantických eurovíkendů?
Manžel mi pravidelně dává k narozeninám, které mám v březnu, vlastnoručně vyrobený voucher na nějaký prodloužený víkend v nějakém zajímavém městě. Poprvé mě vzal do Paříže, potom jsme byli v Madridu, v Římě, navštívili jsme i Lisabon, který mě příjemně překvapil. Nádherné město! Doporučila mi ho Iva Hüttnerová. Pro nás, pro Čechy, Lisabon ještě čeká na objevení. V každém městě se snažíme hodně toulat, nachodíme kilometry a pokaždé se zastavíme v obrazárnách a v galeriích. Takovéhle výpravy doporučuji každému. Jen nechte děti doma a na tři dny vyrazte. Sami. Moc občerstvující!
Jezdíte v létě do hor?
Nedávno jsme byli v červnu v Alpách.
Byl to sportovní výlet - jízda na kole, na in-linech nebo…?
Původně jsme žádné sportování nezamýšleli. Řekli jsme si, že budeme jezdit po rakouských Alpách autem, že si prohlédneme ta nejmalebnější města a městečka. Hallstatt, Bad Gastein. Jenže pak vám to nedá. Někde zastavíte, vidíte, jak se nad vámi tyčí nádherný horský vrchol, na ceduli je napsáno, že cesta pěšky nahoru trvá dvě hodiny, a vy se tam vydáte. Po čtyřech hodinách jsme to zvládli… Takže z původního objíždění památek se nakonec stala téměř sportovní dovolená proložená pěšími túrami. Ta piva na koncích každé túry byla ta nejlahodnější.
Kde jste byla nejdále?
V USA, to bylo hodně daleko, ale úplně nejdále, co do kilometrů i co do kultury – to bylo Japonsko, kam jsem jela v roce 2002 s koncertním programem s Karlínským divadlem. V Japonsku jsme měli představení každý den, ale vždy jen v odpoledních hodinách. Večery jsme měli vždycky volné. Chodívali jsme tam do místních restaurací na opulentní večeře. Provázel nás kolega Karel Černoch, který toho o japonské kuchyni opravdu mnoho věděl.
Jaké město vás zaujalo v USA?
Las Vegas. Chci se tam podívat ještě jednou. Někteří lidé namítají, že je to tam příliš kýčovité. Ano, je to kýč, ale dovedený k naprosté dokonalosti. Je tam postavená Paříž, Japonsko, Benátky, v nichž jsou skutečné gondoly, voda, benátské kanály a průplavy pro loďky. Zaujalo mě také, že nemusíte ani jednou jít do kasina. Hrací automaty jsou tam všude, kam se podíváte. Byli jsme tam pět dní, jednou jedinkrát jsem si vsadila. Nevyhrála jsem nic, jen jsem si dala stranou určitý menší obnos, který byl na sázení, a ten jsem použila v kasinu. Jinak jsem se nedala zlákat. A to je mnohdy těžké, když kolem slyšíte cinkot peněz, které nějaký šťastlivec vyhrál. Ale to je klam. Pouští to z reproduktorů. Dokonce i výskot z výhry! K Las Vegas patří i zvláštní poušť, která je kolem. Grand Canyon i cesta přes Údolí smrti. Zážitek. Normální Američan tam nepáchne, to je jen pro Evropany.
Byla jsem i na východním pobřeží, mám k téhle části USA vřelejší vztah, protože právě tam žije i část mé rodiny. Moc se mi líbí stará čtvrť v Baltimoru, okouzlující je New York, procházky po Manhattanu – už to je zážitek, jsou tam zajímavé galerie, obchody, široká kulturní nabídka.
Kam se toužíte podívat?
Ráda bych do Turecka, to mě hodně láká, toužím podívat se třeba do legendární Petry, která se nachází v Jordánsku. Hodně lidí jezdí do Skandinávie… jak už jsem říkala, dobře znám Švédsko, mám tam taky část rodiny. Jednu dobu jsem dokonce uvažovala, že bych se tam odstěhovala a žila tam natrvalo. Dokonce jsem se tam i zamilovala. Jenže pak mě tyto plány opustily, mimo jiné jsem si uvědomila, že ve Švédsku bych nemohla dělat svoji profesi. Švédštinu jsem se i učila. Je poměrně lehká, není to žádný extrémně těžký jazyk, když člověk umí anglicky, ovládne ji snadno. Celá Skandinávie je taková ryzí, čistá, přátelská. Zakládá si na přesnosti, systému a pořádku. Úplně ideální je tato země pro člověka, který má rodinu a chce žít standardním, trochu měšťáckým životem. Jako pravý „svensson“.
V každém městě se snažíme hodně toulat a pokaždé se zastavíme v obrazárnách a v galeriích. Takovéhle výpravy doporučuji každému. Jen nechte děti doma a na tři dny vyrazte. Sami.
