Co jste říkala na to, když vás oslovili, abyste vystupovala v pořadu Tvoje tvář má známý hlas?

„Byla jsem velice překvapená a šťastná, protože to je obrovská výzva. Účast v soutěži mi přináší zkušenosti a adrenalin, jelikož máme jenom týden na to naučit se nové číslo, převtělit se do další hvězdy, a to je krátká doba. Jako perfekcionistka stále bojuju s tím, že by můj výkon vždycky mohl být lepší.“

Jak vypadá vaše příprava na postavu?

„Pouštím si její videoklipy stále dokola, ale nejhorší je, že ten člověk se při zpívání naživo tváří jinak než v klipu. Pak je těžké napodobit, jak se pohybuje, jaké má grimasy a zároveň vystihnout barvu jeho hlasu. Třeba černoši mají úplně jinou stavbu lebky a těla a jejich zpěv zní jinak. Žádný běloch nemůže být skvělý jako černoch. Abychom dosáhli co největší zvukové shody, pomáhá nám Linda Finková jako pěvecký kouč, Iva Pazderková nás vede v hereckém projevu, ale největší práce je na každém z nás doma. Já sama navštěvuji samozřejmě své pedagogy, ke kterým i po studiu docházím.“

Zatím máte za sebou Christinu Aguileru, Sabrinu nebo zpěvačku Pointer Sisters. Která se vám dělala lépe?

„Byla jsem ráda za každou z nich, ale já sama bych si je nevybrala. Velká výzva byla Christina Aguilera, protože má těžké písničky, u Pointer Sisters jsem si zkusila být černoškou a při ztvárňování Sabriny jsem zase vnitřně trochu bojovala s outfitem.“

Jak to?

„Vystupovala jsem tam jenom v plavkách a říkala jsem si, že to nezvládnu. Třicet let jsem se nikde nepromenádovala polonahá, a teď jsem najednou vystoupila polooblečená před milionem diváků. Chvíli jsem bobojovala sama se sebou, jestli to ustojím, ale když jsem vkročila na jeviště, opadla ze mě tréma. Jakmile však vystoupení skončilo, už jsem prosila, aby mi dali župan, protože jsem se styděla.“

Vy jste nikdy v muzikálu nehrála roli ve spodním prádle?

„Hrála, ale v divadle se na takovou roli připravujete dva měsíce, zatímco tady to bylo všechno narychlo.“

Narychlo se ale nedělalo odlévání masek. Jak jste tento proces snášela?

„Nikomu bych ho nepřála. Celá procedura trvala asi čtyři hodiny a nejhorší bylo posledních třicet minut. Napatlali mi na obličej takovou hmotu a sádru, kvůli které jsem mohla dýchat jenom nosními dírkami. Maskéři na mě chvilku přestali mluvit a najednou jsem měla pocit, že se ta maska zmenšuje. Dostala jsem strach, že se udusím, začala jsem mávat rukama kolem sebe, oni ke mně přiskočili a zase se mnou začali komunikovat, čímž mě uklidnili.“

S kým ze soutěžících si nejvíce rozumíte?

„Mám štěstí, že jsem se skoro se všemi dříve potkala. S Romanem Vojtkem jsem hrála divadlo, je s ním velká sranda, s Martou Jandovou to samé, Ivanka Jirešová je má kamarádka. Honza Cina mi hrál bratra v muzikálu. David Gránský je super kluk, Anička Slováčková je velmi milá a Miroslava Etzlera jsem neznala. To je skoro až duchovní pán, který má dobré srdce, ale dokáže být i pěkně, ale vtipně sarkastický.“

Zkoušela jste dříve někdy někoho imitovat?

„Zkoušela jsem někoho napodobovat, ale my tady máme za úkol neparodovat. Snažíme se, abychom byli co nejvíce věrní originálu, což je pro mě protiúkol. Učitelka zpěvu mě vždy vedla k tomu, abych byla v projevu hlavně sama sebou.“

Jste ráda sama sebou?

„Jsem, ale musím říct, že i to je někdy těžké. Když je kolem mě velký rozruch, začnu se uzavírat.“

V jakých chvílích se tedy uzavíráte a jak se to projevuje?

„Je to různé. Mám ráda intimní prostředí s lidmi, které znám a cítím se s nimi pěkně. Když ale přijde velký dav, všichni přes sebe mluví, tak já se začnu ztrácet. Mám pocit, že lidi se neposlouchají. To je chvíle, kdy se buď odmlčím, anebo nenápadně zmizím. Taky se někdy stane, že vám s někým není úplně dobře a necítíte se uvolněně, a tak se zase stáhnu a skoro nemluvím. Taky nemám ráda situace, že mě někdo do něčeho nutí. A to už teda opravdu umím i zaštěkat.“

Máte za sebou účinkování v mnoha muzikálech. Setkáváte se se závistí?

„Se závistí se člověk setkává v každém oboru, ale myslím, že je čím dál víc lidí, co to umí zpracovat. Že vědí: Přej a bude ti přáno! Mám například kolegyni, která mi na rovinu řekne, že ji štvu, protože jsem hlavní roli dostala já, a potom třeba uzná, že jsem na to vhodnější typ. A přeje mi to! To je fér! Horší je, když člověk začne pomlouvat nebo házet klacky pod nohy. Já se ale negativní energie okolí snažím nevnímat. Nejsem urputná a nedržím se pevně své profese. Makám na sobě, protože mě to baví. Jestli se mám živit zpěvem, budu, jestli ne, nebudu.“

Máte to tak i se vztahem?

„Ano. Každý den se vyrovnávám s tím, že vztah, který mám, zítra být nemusí, ale myslím si, že cokoliv, co se snažíte udržet zuby, nehty, není zdravé.“

Jak dlouho jste ve vztahu?

„Dva roky. Potkali jsme se v divadle, kde můj partner tancoval. V té době ale už s tancováním končil a začal se spíše věnovat právničině. Jako studovaný učitel tance má však velké pochopení pro to, co dělám.“

Nevadí mu, že nyní doma každý týden trénujete jednu a tutéž písničku?

„Většinou trénuji, když není doma. Pokud je doma a on už vidí, že nejsem schopna koukat se na televizi nebo se mu věnovat, protože mám takový ten stresový stav, že se musím učit, zavřu se do svého pokoje. On mě neruší, a když se vrátím, už jsem normální.“

Chtěla byste dítě?

„Ano a myslím, že je pomalinku čas. Jsme zamilovaní, jsme tak akorát staří a chceme to, takže nám v založení rodiny nic nebrání. Ale ještě čekáme na vhodnější chvíli.“

Teď ráda hlavně zpíváte. Zpívala jste odmalička?

„My jsme hudební rodina. Všichni hráli na nějaký nástroj. Někdo na kytaru, jiný na klavír, máma na tahací harmoniku, táta vzal housle a zpívalo se, jedlo, pilo… Nikdy mě ale nenapadlo, že bych se tomu mohla věnovat sólově.“

Kdy jste si to začala uvědomovat?

„Až někdy kolem sedmnáctého roku. Ale ve 13 letech jsem viděla muzikál Johanka z Arku s Lucií Bílou, pak to běželo v televizi a já jsem si to nahrála na kazetu. Potom jsem si to pouštěla stále dokola, až jsem se to naučila zpaměti. Tam vznikl můj sen stát se zpěvačkou. Ale až kolem 16. roku mě na gymplu učitelka popostrčila do pěvecké soutěže, posléze maminka do televizní soutěže Rozjezdy pro hvězdy, kterou jsem vyhrála. Tehdy jsem byla takové nedospělé tele.“

Teď jste dospělá?

„Ano.“

Kdy to přišlo?

„Asi když jsem ve svých 27 letech měla období samoty a musela jsem si všechno zařizovat sama. Byla jsem absolutně bez pomoci.“

Proč?

„Protože jsem chtěla. Najednou jsem měla pocit, že se to musím naučit. Byla jsem po rozchodu. Buď o mě dbali rodiče do 18 let, nebo jsme na to byli vždycky dva s partnerem. A tak jsem se rozhodla, že to chci zvládnout všechno sama a že přijdu na to, co vlastně doopravdy chci. Nechtěla jsem potkat muže a nezodpovědně vkročit do vztahu, aniž bych vlastně věděla, co od vztahu očekávám. Přišla jsem na to, že jsem ráda samostatná a nezávislá, ale zároveň chci milovat a býti milována, a to taková, jaká jsem. Taky dávám prostor muži, aby byl mužem a dbal o mě. Ale zároveň mám potřebu pečovat o něj.“

Jste spokojená?

„Ano. To je také můj životní sen. Umět se vyrovnávat s tím, co mi život přináší a být s tím smířená.“

Dokážete si představit, že byste dělala jinou profesi?

„Ano dokážu. Učím na Gymnáziu Christiana Dopplera hudební výchovu. Baví mě pracovat s dětmi a předávat jim znalosti.“

Kolik hodin učíte?

„Jeden den v týdnu od osmi do tří. Mám na starost děti od jedenácti do sedmnácti let.“

Jsou tam zlobivci?

„Jsou. Se staršími je to v pohodě, protože když s nimi mluvím na rovinu a beru je jako sobě rovné, tak se mnou taky mluví hezky. A ti malí jsou vzdorovití, protože je všude někdo vychovává. Já se taky vzpírám, když mi někdo říká, co mám dělat. Takže mám zlobivce, ale dochází mi, že ti, co nejvíce zlobí, potřebují hodně pozornosti. V tu chvíli je vytáhnu před třídu, všichni na ně koukají a je po zlobení.“

Co říkají žáci na to, že jste šla do Tváře?

„Teď je za mě ve škole supl, takže to se dozvím, až tam znovu nastoupím.“

Jsou ve vaší třídě holky, co by chtěly být jako vy?

„Jsou tam holky, které by chtěly být zpěvačky. A dokonce jedna třída je natolik schopná, že jsem s nimi nazkoušela Pomádu a Rebely a měli velký úspěch.“

Poznávají vás lidi na ulici?

„Ano. Vystupuji před lidmi mnoho let, jenom teď je to hodně vidět.“

Hrála v 21 muzikálech

Milovníci muzikálů ji mohli vidět v Pomádě, Třech mušketýrech, Quasimodovi, Tajemství, Atlantidě, Horečce sobotní noci, Angelice a mnoha dalších. V současné době se připravuje na hlavní roli v novince Bonnie a Clyde, která bude mít tento podzim premiéru.

Jak takové pracovní vypětí zvládá? „Měla jsem krize a takové plačtivé nálady, že zkoušení kvůli Tváři nebudu stíhat, ale zvládla jsem to,“ říká Procházková.

Video
délka: 01:25
1080p 720p 480p 360p 240p

Procházková bude v nové Tváři: Nedošlo mi, že budu padat na hubu. Kristýna Léblová, Jan Jedlička

VŠE O SHOW TVOJE TVÁŘ MÁ ZNÁMÝ HLAS ČTĚTE ZDE>>

Fotogalerie
34 fotografií