Panovnice na zmíněnou akci dorazila ve velmi střídmé, pastelově blankytné róbě, kterou decentně doplňoval set briliantových klenotů. Plus stříbřitá kabelka s řetízkem, jenž se během akce přetrhl. Její Veličenstvo jej duchaplně zachytilo v dlani a z taštičky udělalo psaníčko.
Horší už to bylo s nepřehlédnutelnými skvrnami na toaletě. Objevily se na boku a vše tedy nasvědčovalo, že za ně nemůže panovnice, ale ten, kdo seděl vedle ní. Opravdu nepříjemné, zejména za účasti fotografů, pro něž to bylo parádní sousto. Tenhle snímek obletí svět...
Dáma si za účasti podaných poradí
Britská královna nehnula brvou. Nejspíš díky svému věku, jemuž se takové nehody zdají malicherné a dovoluje být nad věcí. A rozhodně díky drilu výchovy u dvora, který nedovoluje zapochybovat a velí být za každé situace klidný, suverénní, statečný.
Vše nasvědčovalo, že nemilá nehoda Alžbětu II netrápí. V sídle Konstantinova syna pobyla několik hodin v milé společnosti princezny Anny, prince Andrewa, španělské královny Sofie s princem Filipem... Nikdo z přítomných nehodu s kabelkou nekomentoval, flekům na róbě se pohledem vyhýbal. Tak velí dobré vychování. Dámy vezměte si příklad. Nikdy nelitujte postiženou. Tvařte se, že se nic nestalo. Alžběta II a všichni zúčastnění zkrátka dali lekci etikety, která by se měla zapsat do učebnic. Zejména těch českých – u nás jsme s touto disciplínou stále dost štíru.
Co by na to řekl Andersen?
V souvislostí s pikantní nehodou královny Alžběty II se mi vybavily Císařovy nové šaty od geniálního i když dost depresivního pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Jeho vyprávění je sice podle knihkupců určeno dětem od tří let, ale jistě budete souhlasit s tím, že má velký metaforický přesah do světa dospělých.
„Ach jak překrásné jsou nové císařovy šaty! Jak nádhernou vlečku má u pláště! Jak mu dobře padnou...“ „Ale vždyť na sobě nic nemá!“ zvolalo jedno malé dítě. „Panebože, toť hlas nevinnosti, slyšte!“ řekl otec a druh druhu šeptal, co dítě pravilo. „Vždyť na sobě nic nemá!“ volal konečně všechen lid.
Na narozeninové oslavě Konstantina žádné takové dítě nebylo. Tady byla jen pro někoho možná zkostnatělá, snobská ale milosrdná etiketa, která trapasy odmítá. Nechme si raději upřímné děti na jinou scénu. Například tu politickou.
Přidat názor
