14°C
Cesta Milady Karasové ke kariéře úspěšné modelky začala na Máchově jezeře. Právě sem jezdívala se svými pěti spolužačkami ze střední ekonomické školy. A tady ji jedno léto oslovil fotograf Milan Šára. V té době jí bylo půvabných 16 let. Slovo dalo slovo. Milada ho představila rodičům, aby věděli, že se neděje nic špatného, či dokonce nezákonného, fotograf zase Miladě i jejím rodičům představil svou manželku.
„Takže to bylo všechno na férovku,“ vzpomíná s úsměvem úspěšná modelka a podnikatelka. Začali spolu fotit. Milada odmaturovala, pak studovala rok němčinu na jazykovce. Zamilovala se, otěhotněla a vdala se. Bylo jí 21 let, když se jí narodila dcera Denisa. V té době, když byla na mateřské, ji Milan Šára upozornil, že v ÚBOK (Ústav oděvní a bytové kultury) se koná konkurz na modelky.
„Teď jsi žena v domácnosti, mohla by sis něco přivydělat,“ řekl tehdy. Tak šla …a uspěla. Její kariéra modelky mohla odstartovat. „Nikdy předtím jsem si přitom nepřála být modelkou nebo manekýnou,“ vzpomíná Milada Karasová. Chtěla být totiž vojandou, nesmírně ji fascinovaly uniformy. Osud ale rozhodl jinak.
„Moje první cesta (za čtyři měsíce po konkurzu) vedla do Ruska. To byl skvělý kšeft a nevšední zážitek! Děvčata, co tam už jezdila, mě přesně instruovala, co si mám vzít s sebou a co tam můžu prodat. Taková ta »děžurná« na hotelu mi důkladně zkontrolovala celý kufr a hned ukazovala: »To, to, to a to od tebe chci…« A divila se, když jsem jí nechtěla něco prodat…“ vzpomíná. Tak to tehdy chodilo.
Z Ruska si pak modelka opakovaně přivážela rubly, ty si uložila na tuzexové konto a mohla nakupovat v Tuzexu. „Poprvé jsem strávila v Rusku asi měsíc a měli jsme na přehlídkách velký úspěch. Ta móda nebyla vůbec špatná, na ÚBOK i v jiných našich salonech byla na vysoké úrovni, jen se k tomu u nás moc lidí nedostalo,“ říká Milada Karasová.
Hned při první cestě do zahraničí ale měla velký průšvih! Když po ní totiž na letišti v Moskvě při návratu chtěli pas, nemohla si za boha vzpomenout, kam se poděl. V Rusku totiž bylo hodně veselo, dost se popíjelo, takže i balení zavazadel podle toho vypadalo. A tak odletěla domů s ostatními děvčaty jen její zavazadla a ona musela zůstat v Moskvě. Když její manžel doma vybaloval kufr, pas našel.
„Po telefonu mi vynadal do různých zvířat, ale zařídil přes své známé, že jsem se hned druhý den mohla vrátit jiným spojem. Pak jsem se s pugétem šla omluvit na Centrotex a na ÚBOK, že se polepším a nikdy to už neudělám,“ usmívá se modelka.
Modelingu se aktivně věnovala do 35 let. Nejen pro ÚBOK, ale i pro Výzkumný ústav výrobního družstevnictví (VÚVD). Jezdila na kontraktační přehlídky u nás i v zahraničí. V Mongolsku vyhrála soutěž o nejlepší modelku, podívala se i do Itálie, Německa, Kuvajtu a Iráku. V Rusku byla podle svých slov asi třicetkrát.
V roce 1985 si řekla, že už je na modeling stará, udělala si průvodcovské zkoušky a začala provádět turisty pro Čedok a Autoturist. O čtyři roky později, v sametovém roce 1989, ji oslovila Zora Stoklasová z ÚBOK, jedna z jejích šéfek, zda by nechtěla pro Francouze organizovat castingy a hledat talenty pro modeling.
„Prostě jsem se dobře nachomýtla, jak se říká. Začala jsem spolupracovat s Madison Models, o rok později jsem založila svou agenturu Czechoslovak Models. A proč paní Zora oslovila zrovna mě, když na ÚBOK bylo dalších 40 děvčat? Uměla jsem trochu jazyky, nestyděla jsem se… a měla štěstí.“
Milada Karasová nebyla nikdy zaměstnaná, vždy byla takzvaně na volné noze, což se jí později vymstilo, když jí vyměřili nízký důchod. „Tehdy za socialismu nebylo přípustné, aby se někdo živil jako modelka nebo manekýnka, tak jsem měla napsáno ve smlouvě technická pracovnice. Byla jsem buď na volné noze, nebo v domácnosti s dítětem. Když jsem se rozvedla, byla bych podle tehdejších zákonů příživnice, tak jsem se musela nechat zaměstnat. Měla jsem známé v družstvu rukavičkářů a zaměstnali mě tam jako uklízečku. Dostala jsem potřebné razítko do občanky, dělal to za mě ale někdo jiný a bral za to i ty peníze. Díky tomu jsem měla alespoň osm let napracováno pro důchod. Každopádně všechny bývalé modelky z té doby kňučíme, že nemáme důchody,“ usmívá se Milada Karasová a dodává: „Já to ale pak dohnala za dvacet let v mé agentuře, takže nejsem dnes rozhodně na mizině, mám se dobře.“
Milada Karasová agenturu postupně rozšiřovala, nabírala další zaměstnance. Učila se za pochodu. „Užila jsem si strašně krásnou dobu, začátek kapitalismu u nás, člověk se musel sakra otáčet a dostával přes pusu každým dnem. Ale musel se v tom naučit chodit. V modelingu vládly a vládnou i dnes zákony džungle. Je to tvrdý byznys. Ve fotbale prodáváte hráče, my zase modelky,“ říká bývalá modelka. Objevila velké hvězdy českého a slovenského modelingu, které vyslala do světa. Věděla, kde je má hledat. Obcházela diskotéky, taneční, veletrhy, jako byly Zenit, Liberecké výstavní trhy, Trenčín město módy, ÚBOK a mnohé další. Danielu Peštovou si vyhlédla v kině. Terezu Maxovou zase oslovila, přestože jí proslulý fotograf Jadran Šetlík řekl, že z ní žádná modelka nebude.
„Dominic Caffen, se kterou jsem od roku 1990 spolupracovala, byla velká profesionálka a hodně mě naučila. Vždycky říkala: Musíš se dívat na lícní kosti, rty. Zuby tak nevadí, ty se dají spravit, vyměnit, důležité je také položení očí, na postavě se dá ledacos opravit. Vlasy také moc neřešila, dívka podle ní měla mít hlavně »šťávu«.“
Agenturu Czechoslovak Models úspěšně řídila až do roku 2010, kdy ji prodala. „Rok jsem tam ještě zůstala a pomáhala jim například s Prague Fashion Weekend, ale už mně to tam nesedělo. Za mě to v agentuře žilo, tepalo, teď sedí všichni u počítačů, je tam ticho, je prostě jiná doba. Všichni komunikují pouze přes techniku, a to není nic pro mne. Tak jsem definitivně odešla, ale samozřejmě bych velmi nerada, kdyby šla agentura do kytek. Finančník Václav Dejčmar je naštěstí tak bohatý, že může agenturu sanovat, vede ji dodnes a baví ho to.“
Karasová podruhé vdala. Po dvacetileté známosti za muže šlechtické krve Michala Dujku (62). „Po prvním třináctiletém manželství ani později během rovněž třináctiletého vztahu jsem neměla potřebu se znovu vdát. Michal mě dvakrát požádal o ruku a já mu vždycky, jak se říká, dala košem. Nebyl důvod, společné jsme měli pouze psy. Nakonec jsme si ale řekli, že oslavíme 20 let výročí, jeho šedesátiny a uděláme si mejdan, setkáme se s lidmi, kteří nás tu dobu provázeli a máme je rádi. A tak jsem napotřetí s radostí svolila. I proto, že Michal nikdy nebyl ženatý a přišlo mi tak nějak líto, že by o to okroužkování přišel. Takže už to máme nadosmrti, potřebuju přece někoho, aby mi jednou zatlačil oči, jsem totiž starší než on.“ (směje se)
Michal má morální právo nosit titul hrabě. Ale nenosí. „Masaryk zrušil všechny šlechtické tituly, takže ani Michal už není hrabě, jak by odpovídalo jeho postavení v rodině. Ale má takzvaně modrou krev, je z rodu Bubna- Litic, což je starý šlechtický rod ze 14. století. Michal je dokonce ve 21. pokolení potomkem Karla IV.! Jeho rodina vlastní mimo jiné zámek v Doudlebech,“ usmívá se Milada Karasová. A dodává: „On ale zas tak bohatý není, tedy alespoň o tom nevím! (směje se) Nikdy mě to nezajímalo, hlavní pro mě vždycky bylo, že je to muž na vysoké úrovni, chytrý, vtipný, obětavý. Tím pádem s ním není život nudný.“
V práci už Milada Karasová, jak říká, hodně zpomalila. Pořádá nicméně ještě Miss Golf, manželovi pomáhá s akcemi kolem Karla IV. a má i další aktivity. A její velkou radostí je vnučka Matilde a také sedmnáctiletá jezevčice Anička…
