Vy tedy vypadáte dobře! Jak to, že jste pořád tak štíhlá? To jste dostala do vínku, nebo na tom musíte makat?

„Dřina to rozhodně není. Celý život se totiž držím toho, že by se tělo nemělo huntovat zbytečným cvičením. (směje se) A diety bych nezvládla, miluju sladké. Ráno třeba snídám tvarohovou buchtu s kopcem šlehačky, a aby toho nebylo málo, ještě ji přeliju karamelovým krémem. Ale dodržuju jednu věc, to je fakt, po páté hodině odpoledne se snažím nejíst. No a tak to někdy dopadne, že se v poledne naobědvám, pak jedu na koncert, před ním jíst nemůžu, posléze odzpívám a už je dávno po páté, takže vlastně skoro celý den nejím. Tím se ta moje vášeň pro sladkosti zřejmě kompenzuje.“

Řešila jste někdy přibývající roky? Trápilo vás to?

„Ne, nikdy. Já si na svém vzhledu nikdy zas tolik nezakládala. Čímž nechci říct, že bych se o sebe nestarala, ale prvořadé pro mě vždy bylo, aby lidi říkali, že dobře zpívám, a ne, že jsem hezká. Je spousta mladých krásných holek, co jsou oblečené tak, že by se ani jako modelky nemusely stydět. Ale pak si stoupnou k mikrofonu a jde z nich akorát tak horký vzduch. Takže já jsem zastáncem toho, že je lepší ubrat na image a soustředit se raději na jiné věci.“

Každopádně vy jste vždy hezká byla. Neříkejte, že jste si toho nebyla vědoma, vždyť vás chlapi museli nahánět.

„Opravdu ne. Já se vlastně až po letech dozvěděla, že jsem byla pro některé chlapy idol, až na Matušku. Tak jsem si říkala: Že jsem to nevěděla dřív?!“ (směje se)

Vždyť o vašich nohou se vykládaly pomalu legendy!

„Je pravda, že mi kdysi v Semaforu, když jsem měla po své první premiéře, Jirka Šlitr řekl: Jen si nemysli, Pilarko, že jsme tě vzali do divadla kvůli zpěvu. Nám se prostě jenom líbily tvoje nohy! (směje se) Ale to byl samozřejmě jen žert a nadsázka. Ovšem bylo to milé, ne že ne.“

Vy jste se vlastně do Semaforu dostala tak trochu náhodou, viďte?

„Máte pravdu, já totiž do poslední chvíle netušila, že jdu na konkurz. Můj tehdy budoucí manžel Milan Pilar mě v Praze pozval na oběd, a než jsme vůbec došli do restaurace, řekl, že se ještě potřebuje na skok zastavit v Semaforu, kde hrál. Tak jsme tam přišli a najednou ho slyším, jak říká: Tak vám vedu tu zpěvačku z Brna, jak jsem vám o ní vykládal. Aniž bych se vůbec stačila rozkoukat, stála jsem na jevišti a začala zpívat. V hledišti byli dva pánové – jeden v brýlích, který se celou dobu strašně smál, a druhý s knírem, co se po pár taktech zvedl a znechuceně odešel. Ten uchechtaný byl Karel Štědrý, no a ten kníratý Waldemar Matuška. Nakonec mě do Semaforu vzali, ačkoliv jsem to vůbec nečekala. Takže jsem se odstěhovala z Brna do Prahy. A aby těch změn a překvapení nebylo málo, tak Pilar, aniž by se prvně zeptal mě, požádal rodiče o moji ruku.“

Eva Pilarová o největší zradě života: Manžel utekl 3 měsíce po porodu!

Tak to jste ten životní obrat vzala od podlahy. Mě ale ještě zajímá Waldemar Matuška. Proč tehdy znechuceně odešel?

„Později mi řekl, že nemohl poslouchat můj brněnský přízvuk. Ale on se se mnou nebavil asi rok. Maximálně jsme se pozdravili, jinak ani slovo. Proto jsem pak byla v šoku, když Jiří Šlitr rozdával duety do dalšího představení, přišel za Waldou a řekl mu, že tenhle by mohl zazpívat s Hanou Hegerovou. A najednou slyším, jak ten člověk, co se tvářil, že mě nemůže ani cítit, říká: Já bych to ale radši zkusil s tou Pilarkou. A tak vznikla Láska nebeská, náš první velký hit. Potom už jsme spolu pracovali často a rádi. Myslím, že nám to ladilo. Hlasy se k sobě hodily a i vizáž byla fajn – on černý, já blond.“

Co se týče tohoto vašeho úspěšného dua, taky o vás kolovala spousta drbů…

„To je fakt, ale my si to, upřímně, moc neuvědomovali. Měli jsme tolik svých starostí a práce, že nebyl čas se takovými nesmysly zabývat. Jednou jsem se ho ale ptala, proč o nás, proboha, lidi tak škaredě mluví. A on tenkrát řekl: Víte co, Evinko, buďte ráda, že mluví. Brečet budete moct, až se mluvit přestane! A něco na tom opravdu je. (směje se) Dneska už se tomu můžu tak maximálně smát.“

Byli jste opravdu jen přátelé?

„Jen a pouze přátelé! Víte co, o Yvettě Simonové a Milanu Chladilovi se taky říkávalo, že jsou pár i mimo jeviště, a taky to nebyla pravda. To tak prostě bývá, když spolu dva tak často spolupracují.“

V Semaforu vaše kariéra rychle rostla, ale prý jste mohla zabodovat i v zahraničí, kdyby vám to režim nepřekazil…

„Režim a můj první manžel. Vdávala jsem se v roce 1960, o dva roky později se mi narodil syn. A když mu byly tři měsíce, tak Pilar zůstal v Německu, emigroval. A tím pádem já už nemohla nikam. Od Billa Dixona, což je dnes naprostá americká jazzová legenda, jsem tehdy dostala nabídku, abych s ním jela na turné. Všiml si mě na jedné zahraniční jazzové soutěži pro mládež, kterou jsem vyhrála. Dokážete si představit, jak jsem byla nadšená! Jenže z toho sešlo, protože Pilar se nevrátil a mně okamžitě vzali pas.“

Vy jste věděla, co má váš muž v úmyslu?

„Ani náhodou! Představte si, jak jsem se to dozvěděla… Chystala jsem se na natáčení pořadu pro Českou televizi, kde jsme měli s Waldemarem něco zazpívat. Už jsem měla sbalené věci a chystala se k odchodu, když vtom zazvonil telefon a volal mi pan Miloš Kirchner. Řekl mi: Hele, je blbý, že ti to musím říct zrovna já, ale Milan v tom Německu zůstal, už se nevrátí. A já se ještě smála a peskovala ho, ať si těch srandiček nechá. Jenže odpověděl: Počkej Evo, to je fakt. Vím, že jsem položila sluchátko a jako stroj jsem dojela na to natáčení. Nic jsem nevnímala, ale všechno jsem odzpívala a odehrála, nikdo nic nepoznal. Dokonce ani naši, kteří na to doma koukali, byl to přímý přenos. No a pak jsem se sesypala. Naštěstí mi pak hodně pomohli rodiče, hlavně s péčí o syna, takže jsem mohla dál zpívat.“

Měla jste někdy možnost s exmanželem mluvit? Vyčíst mu to?

„Viděli jsme se, po x letech jsme se sešli. Ale nějaké vyčítání? To jsou věci, na které člověk časem zapomene. Mně už to v té chvíle bylo úplně jedno. Prostě byl pryč, zvládla jsem to i bez něj. Na světě jsou i horší věci, než že vás opustí chlap. Nebyla jsem první ani poslední.“

Poté jste se vdala ještě dvakrát. To jste po takové zkušenosti vůči mužům neztratila důvěru?

„Ale já se vdávat nechtěla. Jenže můj druhý manžel Jaromír Mayer jednou řekl, že spolu stejně bydlíme, tak proč se nevzít. Takže jsem do toho šla a vydrželo nám to... No, opět to byla taková dvouletka. (směje se) Nemělo to budoucnost. Někteří muži, a oba moje manžele nevyjímaje, vůči mně chovali jakousi zášť. Pilar byl vynikající jazzman, vážně skvělý muzikant, skladatel a basista. Ale když odehrál koncert, v novinách se psalo: Na kontrabas fantasticky zahrál Milan Pilar. A u toho v závorce: Manžel zpěvačky Evy Pilarové. S ním to málem seklo! A Mirek Mayer, to bylo to samé v bleděmodrém. Protože každý vždycky říkal: Jdeme k Pilarům, a ne k Mayerům. Lidi mě brali vážněji než jeho, a když jsme dělali společné koncerty, všichni říkali, že jdou na Pilarku, ne na Mayera. On to nesl opravdu těžce, na tom to ztroskotalo. Muži prostě nenesou dobře, když je žena úspěšnější.“

Do třetice vám to ale, zdá se, vyšlo.

„Ano, pak jsem si dala dlouhou pauzu a konečně jsem potkala člověka, který mi nezáviděl, byl v pohodě, s úsměvem na tváři. A teď koncem listopadu oslavíme už jednatřicáté výročí.“

Fotogalerie

15 fotografií

Eva Pilarová s manželem

Autor: archiv Blesku